25 Cdo 1993/2022-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: R. C., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Májová 606/35, Cheb, proti žalovanému: město Františkovy Lázně, IČO 00253936, se sídlem Nádražní 208/5, Františkovy Lázně, zastoupené Mgr. Karlem Herrem, advokátem se sídlem 26. dubna 583/14, Cheb, o 2 511 543 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 100/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, č. j. 10 Co 317/2021-323, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 22 603 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Karla Herra.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 2. 2022, č. j. 10 Co 317/2021-323, potvrdil rozsudek ze dne 18. 10. 2021, č. j. 15 C 100/2017-280, kterým Okresní soud v Chebu zamítl žalobu o zaplacení 2 511 543 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (výrok I); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). V řízení o nároku na náhradu ušlého zisku vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako nájemce s žalovaným jako pronajímatelem uzavřeli 7. 11. 2014 nájemní smlouvu na část domu a přilehlého pozemku na kolonádě ve Františkových Lázních za účelem provozu hostinské činnosti.
Žalovaný však žalobci nebytové prostory podle nájemní smlouvy nepředal a místo toho uzavřel novou nájemní smlouvu ohledně stejných prostor s třetí osobou, které prostory rovněž předal. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně (vzhledem k předcházejícímu kasačnímu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 909/2019, vydanému v této věci) posoudil nájemní smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 41 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích, (dále jen „zákon o obcích“), neboť žalovaným uveřejněné záměry pronájmu nebytových prostor, které uzavření nájemní smlouvy předcházely, nesplňovaly požadavky § 39 zákona o obcích.
Žalobu na náhradu ušlého zisku podle § 579 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, však neshledal důvodnou, neboť žalobci se nepodařilo prokázat, že mu v důsledku neplatnosti nájemní smlouvy skutečně ušel zisk v konkrétní výši. Žalobce dostatečně určitě nekonkretizoval zamýšlenou podnikatelskou činnost, nezpracoval žádný podnikatelský záměr či ekonomickou kalkulaci provozu, nebytové prostory navštívil pouze jednou a nevynaložil ani žádné náklady na přípravu podnikání, ze kterých by bylo možné učinit závěr o rozsahu a vážnosti jeho úmyslu podnikat v nebytových prostorech.
Žalobce neměl živnostenské oprávnění, pouze příslib třetí osoby být případně odpovědnou osobou provozovny. Příslib spolu s nabídkou na nákup gastro zařízení provozovny od společnosti Švarc Group s. r. o. neshledal odvolací soud dostatečnými pro prokázání základu nároku, a uzavřel, že žalobce navzdory poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. neprokázal, že by s vysokou mírou pravděpodobnosti dosáhl zisku, nebýt neplatnosti nájemní smlouvy. K prokázání podnikatelského záměru nemohl sloužit ani znalecký posudek společnosti APELEN Valuation s.
r. o. předložený žalobcem, neboť znalcův výpočet ušlého zisku zpochybnil soudem ustanovený revizní znalec, a to s odkazem na absenci skutkového základu, ze kterého by bylo možné výši zisku určit. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že rozhodnutí závisí na otázce hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.
Odvolací soud chybně vyšel ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování.
Ačkoli odvolací soud v odůvodnění rozsudku konstatoval provedení všech důkazů (vyjma výslechu některých navržených svědků), k některým z nich při svých úvahách nepřihlédl. Proto chybně uzavřel, že žalobce pro svůj záměr nic neučinil, ačkoli mohl a měl přihlédnout k nabídce od společnosti Švarc Group s. r. o. na nákup gastro zařízení, k zajištění živnostenského oprávnění pro provoz prostřednictvím odpovědné osoby a ke znaleckému posudku společnosti APELEN Valuation s. r. o., která určila výši ušlého zisku s přihlédnutím k lokalitě nebytových prostor a předpokládaným výnosům činnosti žalobce.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl dovolání odmítnout jako nepřípustné, popř. zamítnout jako nedůvodné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
Ačkoli dovolatel namítá nesprávné právní posouzení, fakticky brojí výhradně proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, což přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. mohou výjimečně být námitky proti výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl a byl-li tento způsob odvolacím soudem přezkoumáván jako otázka procesního práva. Nelze-li pak soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.
Soudy v odůvodnění svého rozsudku srozumitelně vysvětlily, na základě jakých úvah dospěly ke svým skutkovým zjištěním. Odlišný názor na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda dosud provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, nemůže s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) představovat dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku přitom jednoznačně vyplývá, že odvolací soud přihlédl k nabídce od společnosti Švarc Group s.
r. o. na nákup zařízení do provozovny, k příslibu třetí osoby být odpovědným zástupcem odpovídajícím za řádný provoz živnosti, jakož i ke znaleckému posudku společnosti APELEN Valuation s. r. o., avšak uzavřel, že ani tyto důkazy neprokazují, že by měl poškozený zajištěny veškeré předpoklady k získání konkrétního majetkového prospěchu (při tzv. pravidelném běhu věcí), v čemž mu zabránilo protiprávní jednání žalovaného. Námitky obsažené v dovolání tedy nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o.
s. ř. V rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2023
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu