USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: M. Š., zastoupená Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Nové Město, Praha 1, proti žalovanému: Mgr. Jaroslav Mazůrek, IČO 71347208, se sídlem Šmeralova 272/22, Bubeneč, Praha 7, zastoupený JUDr. Janem Rothem, advokátem se sídlem Čs. armády 1948, Kladno, za účasti: Generali Česká Pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Nové Město, Praha 1, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem Vladislavova 1388/6, Praha 1, o 256 221 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 209/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 54 Co 389/2023-175, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 11 665 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta JUDr. Jana Rotha. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů dovolacího řízení 11 665 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 27. 2. 2024, č. j. 54 Co 389/2023-175, jímž Městský soud v Praze změnil ve výroku I rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2023, č. j. 30 C 209/2022-125, tak, že zamítl žalobu o zaplacení 256 221 Kč s příslušenstvím, neboť není přípustné.
2. Dovolatelka v dovolání vytkla odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci a napadla jej v celém rozsahu. Je přesvědčena, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu v řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“) sice nese zásadně každý z účastníků své náklady řízení ze svého, avšak pokud se účastník neúspěšně domáhá většího podílu, než mu náleží, může mu být uložena povinnost hradit náklady řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalovaný porušil své povinnosti advokáta tím, že jako její zástupce v řízení o vypořádání SJM nenavrhl vypořádání jejích vnosů (z jejího výlučného majetku do SJM), a namísto toho se pokusil z jiných důvodů dosáhnout disparity vypořádacích podílů v její prospěch, s čímž neuspěl. V důsledku tohoto neúspěchu jí byla v roce 2022 soudem uložena povinnost k náhradě nákladů řízení podle zásady poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně vyjádřila názor, že pokud by žalovaný uplatnil v řízení o vypořádání SJM požadavek na zahrnutí jejích vnosů do výpočtu vypořádání v její prospěch, nebyla by povinna platit protistraně náklady řízení. Tyto náklady řízení tak podle ní představují škodu, kterou jí žalovaný způsobil tím, že požadoval disparitu vypořádacích podílů, místo toho, aby uplatnil vnosy. Dovolatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III.ÚS 2148/23, a navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) v případě této odpovědnosti za škodu se jedná, vznikla-li škoda následkem pochybení žalovaného advokáta při výkonu advokacie, tedy, je-li prokázáno, že nebýt jeho pochybení, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006).
4. Odvolací soud přehledně rekapituloval vývoj judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu k problematice náhrady nákladů v řízeních o vypořádání SJM. Judikatura byla již od roku 2020 ustálena na závěru, že v řízeních o vypořádání SJM, jež mají povahu tzv. iudicia duplex, nelze při rozhodování o nákladech řízení automaticky aplikovat zásadu úspěchu ve věci, nýbrž je namístě zásadně nepřiznat žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení některému z účastníků připadá v úvahu z důvodů zvláštního zřetele hodných, například při šikanózním uplatnění práva či postupu v řízení. Rozhodnutí, jimiž byla žalobkyni v rozhodnutí o vypořádání SJM uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, byla vydána v roce 2022. Závěr odvolacího soudu, že již tehdy zásadně neměl na rozhodnutí o nákladech řízení vliv procesní neúspěch při snaze o disparitu podílů, je v souladu s (již v rozhodné době) ustálenou judikaturou týkající se způsobu rozhodování o nákladech řízení o vypořádání SJM. Stejně tak neměl rozhodnutí o nákladech řízení ovlivnit případný návrh na vypořádání vnosů. Žádný z uvedených procesních postupů totiž nepředstavoval důvod pro jiné rozhodnutí o nákladech řízení než nepřiznání práva na jejich náhradu žádnému z účastníků. To nakonec vyplývá i z dovolatelkou odkazovaného (byť až po rozhodné době vydaného) nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23, podle něhož důvody hodnými zvláštního zřetele pro rozhodnutí o nákladech řízení podle úspěchu ve věci není sama o sobě okolnost, že každý z manželů navrhuje přikázání majetku v SJM do svého výlučného vlastnictví či zohlednění vnosů, které byly za trvání manželství učiněny. Jinak řečeno, důvodem, pro který bylo žalobkyni v řízení o vypořádání SJM uloženo hradit protistraně náklady řízení, nebylo to, že žalovaný navrhl disparitu podílů a neuplatnil nárok na vypořádání vnosů žalobkyně, ale to, že nalézací soudy v řízení o vypořádání SJM nepostupovaly při rozhodování o nákladech řízení podle judikatorních závěrů Ústavního soudu.
5. Pokud tedy odvolací soud v nyní projednávané věci shledal absenci příčinného vztahu mezi pochybením žalovaného, který nepodal v řízení o vypořádání SJM návrh na vypořádání vnosů žalobkyně, a uplatněnou škodou, představovanou náklady řízení, k jejichž částečné úhradě soud žalobkyni zavázal, odpovídá jeho posouzení závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Žalobkyně výslovně uvedla, že napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení však podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není přípustné.
7. Dovolací soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. 5. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu