Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 2022/2006

ze dne 2006-10-19
ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2022.2006.1

25 Cdo 2022/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci

žalobce Z. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice –

Ministerstvu spravedlnosti ČR, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro

Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 47/2005, k dovolání žalobce proti usnesení Městského

soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. 35 Co 439/2005-36, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. 35 Co 439/2005-36,

a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2005, č. j. 26 C

47/2005-15, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu

řízení.

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 25. 5. 2005, č. j. 26 C 47/2005-15,

odmítl podání žalobce – žalobu ze dne 16. 3. 2004, ve znění doplňku ze dne 20.

4. 2005, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně postupoval dle § 43

odst. 2 o. s. ř., když shledal podání žalobce ze dne 16. 3. 2004 neúplným,

neboť neobsahuje všechny stanovené náležitosti řádné žaloby ve smyslu § 42

odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., zejména specifikaci požadované škody. Soud

prvního stupně vyzval žalobce k odstranění vad podání usnesením ze dne 14. 3.

2005, č. j. 26 C 47/2005-12, které mu bylo doručeno dne 15. 4. 2005. Žalobce na

výzvu reagoval podáním ze dne 20. 4. 2005 (a zasláním svazku listin), ve kterém

však vytýkané vady dle názoru soudu prvního stupně neodstranil, neboť neuvedl

rozhodující skutečnosti a neoznačil dostatečně důkazy, ze kterých by bylo možno

dovodit, čeho přesně se domáhá.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2005, č. j. 35

Co 439/2005-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech

řízení. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který

správně ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobce k odstranění vad podání,

a to dostatečně konkrétní a pro žalobce natolik srozumitelnou výzvou, aby byl

schopen na ni řádným způsobem reagovat. Za situace, kdy žalobce své podání

řádně ani přes výzvu nedoplnil, shledal odvolací soud odmítnutí žaloby soudem

prvního stupně za důvodné, neboť podání ani po jeho doplnění vyjádřením žalobce

ze dne 20. 4. 2005 neozřejmuje, co konkrétně představuje škodu, jejíž náhrady

se žalobce domáhá.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že v žalobě a doplňujícím

podání nejenže podrobně vylíčil skutkový stav věci, ale poukázal i na důkazy,

které navrhl k provedení. Z věcného hlediska je zřejmé, že stěžejním důvodem

pro žalobu je uplatnění nároku na náhradu škody, která vznikla žalobci

pochybením státu, resp. jemu přičitatelným rozhodnutím soudu. Žalobce tak dle

svého názoru jasně a nepochybně konstatoval, v čem spatřuje porušení svého

práva a v čem spočívá žalobou uplatněný nárok na náhradu škody. Namítá, že

nebyly objektivně dány podmínky pro to, aby mohl soud prvního stupně uplatnit

postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř. Oproti tomu mohl meritorně rozhodnout, neboť

žalobce v potřebném rozsahu vylíčil veškeré rozhodné skutečnosti. Nebylo tedy

nezbytně nutné žalobu odmítat a byl dán procesní prostor, aby se o žalobě

meritorně jednalo a byly doplňovány další rozhodné skutečnosti a důkazy.

Zdůrazňuje také, že výzva soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2005 byla velmi

obecná a soud ve vztahu k již známému obsahu žaloby neuvedl přesně, jaké

konkrétní důkazy a ve vazbě k čemu mají být předloženy, jaká tvrzení mají být

prokazována a v čem konkrétně soud shledává neurčitost žaloby. Dovolatel v

neposlední řadě namítá, že soud měl vzít v potaz nedostatek jeho právního

vzdělání a od samého počátku mu ustanovit pro řízení zástupce z řad advokátů,

neboť to vyžadovala ochrana jeho zájmů.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo

podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241

odst. 1 o. s. ř. a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal

napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba

musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a

bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení

státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem

vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností,

označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se

navrhovatel domáhá.

Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí se

údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě

má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými

vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v

takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srov.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96,

uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod č. 4), tj.

nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní

důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností

slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci

umožňující odlišení od předmětů jiných řízení.

Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného

práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování řízení (§ 43 odst. 2

o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti,

kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v

časopise Soudní judikatura č. 11, roč. 2002, pod č. 209); povinnost tvrzení

může být splněna i dodatečně.

Podle ustanovení § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby

bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené

náležitosti, nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění

podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést

(odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo

doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením

podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží,

dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být

účastník poučen (odst. 2).

K odstranění vad podání byl žalobce vyzván usnesením soudu prvního stupně ze

dne 14. 3. 2005, č. j. 26 C 47/2005-12. Na tuto výzvu žalobce reagoval a ve

svém podání ze dne 20. 4. 2005 mj. specifikoval žalovanou částku 5000,- Kč jako

odhad nákladů na pořízení kopií, na poštovné a na odměny právníkům vynaložené

při uplatňování svých práv, zatímco ohledně částky 142.560,- Kč odkázal na jím

předložené listinné důkazy. I když doplnění žaloby v zásadě odpovídá požadavkům

uvedeným ve výzvě k doplnění podání ze dne 14. 3. 2005, nelze je považovat za

dostatečné, neboť žaloba, aby byla projednatelná, stále neobsahuje skutková

tvrzení, z nichž by bylo možné spolehlivě dovodit, o jakou majetkovou újmu se

vlastně jedná a co konkrétně má být žalobci nahrazeno s tím, že prostým odkazem

na soubor přiložených listin nelze mít jeho povinnost vylíčit v žalobě

rozhodující skutečnosti za splněnou. Pokud však neshledal doplnění žaloby za

dostatečně konkrétní soud prvního stupně, měl žalobce (s ohledem na

nejednoznačnost předchozí výzvy) ve vztahu k již známému obsahu žaloby vyzvat k

jejímu novému doplnění s přesnou specifikací toho, v čem je spatřována

neurčitost žaloby a jakým způsobem má žalobce předmětné vady odstranit, zejména

čeho přesně se mají doplněná skutková tvrzení týkat a jaké konkrétní důkazy

mají být předloženy.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu správné není;

Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za

středníkem o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení

odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší

soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2

k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci

rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale

znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2006

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu