25 Cdo 2022/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobce Z. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti ČR, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 47/2005, k dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. 35 Co 439/2005-36, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, č. j. 35 Co 439/2005-36,
a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2005, č. j. 26 C
47/2005-15, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu
řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 25. 5. 2005, č. j. 26 C 47/2005-15,
odmítl podání žalobce – žalobu ze dne 16. 3. 2004, ve znění doplňku ze dne 20.
4. 2005, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně postupoval dle § 43
odst. 2 o. s. ř., když shledal podání žalobce ze dne 16. 3. 2004 neúplným,
neboť neobsahuje všechny stanovené náležitosti řádné žaloby ve smyslu § 42
odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., zejména specifikaci požadované škody. Soud
prvního stupně vyzval žalobce k odstranění vad podání usnesením ze dne 14. 3.
2005, č. j. 26 C 47/2005-12, které mu bylo doručeno dne 15. 4. 2005. Žalobce na
výzvu reagoval podáním ze dne 20. 4. 2005 (a zasláním svazku listin), ve kterém
však vytýkané vady dle názoru soudu prvního stupně neodstranil, neboť neuvedl
rozhodující skutečnosti a neoznačil dostatečně důkazy, ze kterých by bylo možno
dovodit, čeho přesně se domáhá.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2005, č. j. 35
Co 439/2005-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech
řízení. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který
správně ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobce k odstranění vad podání,
a to dostatečně konkrétní a pro žalobce natolik srozumitelnou výzvou, aby byl
schopen na ni řádným způsobem reagovat. Za situace, kdy žalobce své podání
řádně ani přes výzvu nedoplnil, shledal odvolací soud odmítnutí žaloby soudem
prvního stupně za důvodné, neboť podání ani po jeho doplnění vyjádřením žalobce
ze dne 20. 4. 2005 neozřejmuje, co konkrétně představuje škodu, jejíž náhrady
se žalobce domáhá.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že v žalobě a doplňujícím
podání nejenže podrobně vylíčil skutkový stav věci, ale poukázal i na důkazy,
které navrhl k provedení. Z věcného hlediska je zřejmé, že stěžejním důvodem
pro žalobu je uplatnění nároku na náhradu škody, která vznikla žalobci
pochybením státu, resp. jemu přičitatelným rozhodnutím soudu. Žalobce tak dle
svého názoru jasně a nepochybně konstatoval, v čem spatřuje porušení svého
práva a v čem spočívá žalobou uplatněný nárok na náhradu škody. Namítá, že
nebyly objektivně dány podmínky pro to, aby mohl soud prvního stupně uplatnit
postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř. Oproti tomu mohl meritorně rozhodnout, neboť
žalobce v potřebném rozsahu vylíčil veškeré rozhodné skutečnosti. Nebylo tedy
nezbytně nutné žalobu odmítat a byl dán procesní prostor, aby se o žalobě
meritorně jednalo a byly doplňovány další rozhodné skutečnosti a důkazy.
Zdůrazňuje také, že výzva soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2005 byla velmi
obecná a soud ve vztahu k již známému obsahu žaloby neuvedl přesně, jaké
konkrétní důkazy a ve vazbě k čemu mají být předloženy, jaká tvrzení mají být
prokazována a v čem konkrétně soud shledává neurčitost žaloby. Dovolatel v
neposlední řadě namítá, že soud měl vzít v potaz nedostatek jeho právního
vzdělání a od samého počátku mu ustanovit pro řízení zástupce z řad advokátů,
neboť to vyžadovala ochrana jeho zájmů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241
odst. 1 o. s. ř. a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal
napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba
musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a
bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení
státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem
vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností,
označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se
navrhovatel domáhá.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí se
údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě
má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými
vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v
takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod č. 4), tj.
nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní
důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností
slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci
umožňující odlišení od předmětů jiných řízení.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného
práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování řízení (§ 43 odst. 2
o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti,
kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 11, roč. 2002, pod č. 209); povinnost tvrzení
může být splněna i dodatečně.
Podle ustanovení § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby
bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené
náležitosti, nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění
podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést
(odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo
doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží,
dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být
účastník poučen (odst. 2).
K odstranění vad podání byl žalobce vyzván usnesením soudu prvního stupně ze
dne 14. 3. 2005, č. j. 26 C 47/2005-12. Na tuto výzvu žalobce reagoval a ve
svém podání ze dne 20. 4. 2005 mj. specifikoval žalovanou částku 5000,- Kč jako
odhad nákladů na pořízení kopií, na poštovné a na odměny právníkům vynaložené
při uplatňování svých práv, zatímco ohledně částky 142.560,- Kč odkázal na jím
předložené listinné důkazy. I když doplnění žaloby v zásadě odpovídá požadavkům
uvedeným ve výzvě k doplnění podání ze dne 14. 3. 2005, nelze je považovat za
dostatečné, neboť žaloba, aby byla projednatelná, stále neobsahuje skutková
tvrzení, z nichž by bylo možné spolehlivě dovodit, o jakou majetkovou újmu se
vlastně jedná a co konkrétně má být žalobci nahrazeno s tím, že prostým odkazem
na soubor přiložených listin nelze mít jeho povinnost vylíčit v žalobě
rozhodující skutečnosti za splněnou. Pokud však neshledal doplnění žaloby za
dostatečně konkrétní soud prvního stupně, měl žalobce (s ohledem na
nejednoznačnost předchozí výzvy) ve vztahu k již známému obsahu žaloby vyzvat k
jejímu novému doplnění s přesnou specifikací toho, v čem je spatřována
neurčitost žaloby a jakým způsobem má žalobce předmětné vady odstranit, zejména
čeho přesně se mají doplněná skutková tvrzení týkat a jaké konkrétní důkazy
mají být předloženy.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu správné není;
Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení
odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší
soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu