25 Cdo 2108/2023-468
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché právní věci žalobkyně: ARIM-DL s. r. o., se sídlem Drásov 205, IČO 27379418, zastoupená Mgr. Petrem Havrlíkem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 153/0, Příbram, proti žalované: M E P, spol. s r. o., se sídlem Hálkova 1630/8, Praha 2, IČO 47551593, zastoupená Mgr. Pavlou Jeništovou, advokátkou se sídlem Zahradnická 74, Příbram III, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, IČO 45534306, zastoupená advokátkou Mgr. Evou Novákovou, se sídlem Ovocný trh 12, Praha 1, o zaplacení 1.426.674,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 224/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, č. j. 62 Co 402/2022- 430, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 14.320 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Pavly Jeništové. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 17.327 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Evy Novákové.
1.426.674,46 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak o žalobě na náhradu škody, která vznikla poškozením autojeřábu žalobkyně pádem pilíře zdi na stavbě garáže objednatele, kde žalobkyně působila jako dodavatel stavebních prací a žalovaná jako její subdodavatel. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 4. 3. 2020 na stavbě, kde působil autojeřáb žalobkyně, spadl zděný pilíř garáže sestavený z cihel porotherm a poškodil autojeřáb.
Na základě dokazování svědeckými výpověďmi a znaleckým posudkem soudy shledaly příčinu pádu zdi především v nestabilitě pilíře, který nevyhovoval požadavkům na mechanickou odolnost a stabilitu zdi ve smyslu vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění do 31. 12. 2023, a byl po vybudování proti pádu zajištěn připoutáním popruhy k materiálu na paletě uložené vedle něj. Žalobkyně tvrdila, že pilíř na jeřáb spadl proto, že zaměstnanec žalované vysokozdvižným vozíkem neodborně tuto paletu s materiálem nadzvedl, a popruhy přetrhal.
Odvolací soud však vyšel ze závěru znalce, že v takovém případě by se pilíř s největší pravděpodobností zřítil na opačnou stranu. Ztotožnil se i s právním posouzením věci podle § 2894 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soudem prvního stupně i se závěrem, že žalobě nemůže být vyhověno, protože žalobkyně neprokázala, že by k pádu zdi na jeřáb došlo v důsledku činnosti žalované, nesplnila nadto ani svou povinnost tvrzení a důkazní ohledně zajištění stability zdi, a to přesto, že byla poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.
s. ř.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které pokládá za přípustné proto, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena, a také proto, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak. Skutková zjištění odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Soudy po žalobkyni požadovaly, aby uplatňovala tvrzení a navrhovala důkazy ohledně stability pilíře, k němuž neměla žádný vztah. Povinnosti v tomto směru na ni kladené odporují procesněprávním pravidlům civilního řízení. Soudy také chybně zamítly důkazní návrhy žalobkyně, především výslechy jí navrhovaných svědků. Odvolací soud dále pochybil, nevyhověl-li jejím návrhům na přerušení řízení, odůvodněným prověřováním některých svědků policií pro podezření z křivé výpovědi. Žalobkyně podrobila kritice způsob, jakým soudy zhodnotily výslechy svědků a jejich věrohodnost, namítla, že nebyly zhodnoceny jí navržené důkazy a zdůraznila, že se vynesenými rozsudky dostala do situace, kdy jí byla způsobena škoda, ale neexistuje žádný viník způsobené škody a není zřejmé, kdo by jí měl škodu nahradit. Odůvodnění rozhodnutí je podle ní nepřezkoumatelné a v rozporu s požadavky čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předestřela také argumenty proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a navrhla, aby Nejvyšší soud nařídil o věci jednání, při němž by mohla sama vylíčit dovolacímu soudu všechny podstatné skutkové okolnosti, a poté aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, případně sám rozhodl a žalobkyni zcela vyhověl.
3. Žalovaná navrhla, aby bylo dovolání pro absenci vymezení přípustnosti odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto. Také vedlejší účastnice na straně žalované označila dovolání žalobkyně za nepřípustné a její argumenty za neopodstatněné a navrhla jeho odmítnutí, případně zamítnutí.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Dovolatelka směřuje své výhrady vůči hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, přičemž přehlíží, že dovolací soud je instance toliko přezkumná, a nikoliv nalézací, a je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem (případně soudem prvního stupně, pokud z něj odvolací soud vychází). Správnost skutkových zjištění, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (nebo soudem prvního stupně), nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, či a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1611/2020). Vzhledem k tomu, že dovolací soud skutková zjištění nepřezkoumává, tím méně pak je oprávněn je sám zjišťovat. Nařízení jednání dovolacího soudu za účelem doplnění skutkových tvrzení účastníkem řízení proto nepřichází v úvahu (§ 243a odst. 1 o. s. ř.).
7. Námitky stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí či nevyhovění návrhu na přerušení řízení, se týkají vad řízení, k nimž však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018), což v projednávané věcí splněno není.
8. Brojí-li žalobkyně též proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, opomíjí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení přípustné.
9. Protože dovolání neobsahuje důvody, které by mohly odůvodnit jeho přípustnost podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jej podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 4. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu