V posuzovaném případě byl žalobce vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 2 Nt 102/99, poté, co mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin pohlavního zneužívání podle ustanovení § 242 odst. 1 tr. zák. Soud shledal vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. v tom, že za situace, kdy je žalobce stíhán pro trestný čin porušování autorského práva, hrozí mu v řízení vedeném pro trestný čin pohlavního zneužívání uložení vysokého trestu; protože zároveň neměl žalobce v pořádku formality pro pobyt v České republice, zdržoval se na různých adresách a vyjádřil se před svědkyní V. V. o svém úmyslu odcestovat z České republiky, dovodil soud, že je obava, že se bude trestnímu stíhání vyhýbat tím, že uprchne nebo se bude skrývat.
Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalobce v blíže neurčeném období před vzetím do vazby požádal nezletilou M. V., aby jej označila za otce dítěte, jehož narození očekávala, přestože věděl, že otcem dítěte není (správnost těchto zjištění dovolatel nenapadá). Ačkoliv dovolatel popírá, že věděl, že jde o osobu mladší patnácti let, z provedeného dokazování (především z obsahu trestního spisu) vyplynul opak, neboť sám žalobce vypověděl, že dívka navštěvuje základní školu; o jejím věku tedy nepochybně informován byl. Poté, co jej nezletilá za otce svého dítěte skutečně označila, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání a ještě v jeho počátcích žalobce ve svých výpovědích pohlavní styk s nezletilou nevyloučil. Není pochyb o tom, že žalobce si uvedeným jednáním zavinil (i vzhledem k dalším okolnostem) vzetí do vazby. Podezření ze spáchání závažného trestného činu totiž proti své osobě vyvolal v době, kdy byl již trestně stíhán pro trestný čin porušování autorského práva, v důsledku čehož mu v okamžiku rozhodování o vazbě hrozil vysoký trest. Zároveň tak učinil v době, kdy neměl legalizován pobyt na území České republiky, zdržoval se na více místech republiky a žádal současně o vízum do Spolkové republiky Německo; navíc se před matkou nezletilé zmínil o trestním stíhání pro porušování autorských práv a o svém úmyslu opustit Českou republiku, což vyplynulo ze sdělení V. V. zachyceného v úředním záznamu, které později ve své svědecké výpovědi potvrdila. Souhrn těchto okolností, s nimiž byl soud rozhodující o vazbě obeznámen a na jejichž základě shledal vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., vyvolal tedy svým zaviněným jednáním žalobce, a je proto správný závěr odvolacího soudu, že si tak zavinil vzetí do vazby a že mu tudíž nárok na náhradu škody nenáleží.
Za důvodnou nelze považovat dovolací námitku, že skutečnosti rozhodné pro vzetí žalobce do vazby nebyly zjištěny řádným procesním způsobem, jestliže soud rozhodující o vazbě vyšel z důkazů obstaraných před zahájením trestního stíhání. Konkrétní skutečnosti významné pro rozhodování o vzetí do vazby musí být samozřejmě opatřeny postupem přípustným podle trestního řádu a tím je nejen dokazování, nýbrž zejména na počátku řízení i postup podle § 158 odst. 3 tr. řádu ústící v úřední záznam, který se zakládá do spisu, o obsahu tzv. vysvětlení, jímž dotázaná osoba odpovídá na dotazy vyšetřovatele nebo policejního orgánu (srov. Šámal, P., Král V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. I. díl. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, zejména bod 4. na str. 856, bod 2, str. 857 a bod 5. str. 332). Úřední záznam proto může sloužit i ke zjištění skutečností významných pro posouzení existence vazebního důvodu na straně obviněného (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 3 To 884/2000, publikované pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů [§ 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.] správný; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2004
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu