V posuzovaném případě byl žalobce vzat do vazby usnesením Okresního soudu v
Domažlicích ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 2 Nt 102/99, poté, co mu bylo sděleno
obvinění pro trestný čin pohlavního zneužívání podle ustanovení § 242 odst. 1
tr. zák. Soud shledal vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. v tom,
že za situace, kdy je žalobce stíhán pro trestný čin porušování autorského
práva, hrozí mu v řízení vedeném pro trestný čin pohlavního zneužívání uložení
vysokého trestu; protože zároveň neměl žalobce v pořádku formality pro pobyt v
České republice, zdržoval se na různých adresách a vyjádřil se před svědkyní V.
V. o svém úmyslu odcestovat z České republiky, dovodil soud, že je obava, že se
bude trestnímu stíhání vyhýbat tím, že uprchne nebo se bude skrývat.
Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalobce v blíže
neurčeném období před vzetím do vazby požádal nezletilou M. V., aby jej
označila za otce dítěte, jehož narození očekávala, přestože věděl, že otcem
dítěte není (správnost těchto zjištění dovolatel nenapadá). Ačkoliv dovolatel
popírá, že věděl, že jde o osobu mladší patnácti let, z provedeného dokazování
(především z obsahu trestního spisu) vyplynul opak, neboť sám žalobce
vypověděl, že dívka navštěvuje základní školu; o jejím věku tedy nepochybně
informován byl. Poté, co jej nezletilá za otce svého dítěte skutečně označila,
bylo proti němu zahájeno trestní stíhání a ještě v jeho počátcích žalobce ve
svých výpovědích pohlavní styk s nezletilou nevyloučil. Není pochyb o tom, že
žalobce si uvedeným jednáním zavinil (i vzhledem k dalším okolnostem) vzetí do
vazby. Podezření ze spáchání závažného trestného činu totiž proti své osobě
vyvolal v době, kdy byl již trestně stíhán pro trestný čin porušování
autorského práva, v důsledku čehož mu v okamžiku rozhodování o vazbě hrozil
vysoký trest. Zároveň tak učinil v době, kdy neměl legalizován pobyt na území
České republiky, zdržoval se na více místech republiky a žádal současně o vízum
do Spolkové republiky Německo; navíc se před matkou nezletilé zmínil o trestním
stíhání pro porušování autorských práv a o svém úmyslu opustit Českou
republiku, což vyplynulo ze sdělení V. V. zachyceného v úředním záznamu, které
později ve své svědecké výpovědi potvrdila. Souhrn těchto okolností, s nimiž
byl soud rozhodující o vazbě obeznámen a na jejichž základě shledal vazební
důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., vyvolal tedy svým zaviněným jednáním
žalobce, a je proto správný závěr odvolacího soudu, že si tak zavinil vzetí do
vazby a že mu tudíž nárok na náhradu škody nenáleží.
Za důvodnou nelze považovat dovolací námitku, že skutečnosti rozhodné
pro vzetí žalobce do vazby nebyly zjištěny řádným procesním způsobem, jestliže
soud rozhodující o vazbě vyšel z důkazů obstaraných před zahájením trestního
stíhání. Konkrétní skutečnosti významné pro rozhodování o vzetí do vazby musí
být samozřejmě opatřeny postupem přípustným podle trestního řádu a tím je nejen
dokazování, nýbrž zejména na počátku řízení i postup podle § 158 odst. 3 tr.
řádu ústící v úřední záznam, který se zakládá do spisu, o obsahu tzv.
vysvětlení, jímž dotázaná osoba odpovídá na dotazy vyšetřovatele nebo
policejního orgánu (srov. Šámal, P., Král V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád.
Komentář. I. díl. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, zejména bod 4. na str.
856, bod 2, str. 857 a bod 5. str. 332). Úřední záznam proto může sloužit i
ke zjištění skutečností významných pro posouzení existence vazebního důvodu na
straně obviněného (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
30. 10. 2000, sp. zn. 3 To 884/2000, publikované pod č. 48 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů [§ 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.] správný;
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b
odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť
žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2004
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu