Nejvyšší soud Rozsudek trestní

25 Cdo 2255/2002

ze dne 2004-03-31
ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2255.2002.1

V posuzovaném případě byl žalobce vzat do vazby usnesením Okresního soudu v

Domažlicích ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 2 Nt 102/99, poté, co mu bylo sděleno

obvinění pro trestný čin pohlavního zneužívání podle ustanovení § 242 odst. 1

tr. zák. Soud shledal vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. v tom,

že za situace, kdy je žalobce stíhán pro trestný čin porušování autorského

práva, hrozí mu v řízení vedeném pro trestný čin pohlavního zneužívání uložení

vysokého trestu; protože zároveň neměl žalobce v pořádku formality pro pobyt v

České republice, zdržoval se na různých adresách a vyjádřil se před svědkyní V.

V. o svém úmyslu odcestovat z České republiky, dovodil soud, že je obava, že se

bude trestnímu stíhání vyhýbat tím, že uprchne nebo se bude skrývat.

Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalobce v blíže

neurčeném období před vzetím do vazby požádal nezletilou M. V., aby jej

označila za otce dítěte, jehož narození očekávala, přestože věděl, že otcem

dítěte není (správnost těchto zjištění dovolatel nenapadá). Ačkoliv dovolatel

popírá, že věděl, že jde o osobu mladší patnácti let, z provedeného dokazování

(především z obsahu trestního spisu) vyplynul opak, neboť sám žalobce

vypověděl, že dívka navštěvuje základní školu; o jejím věku tedy nepochybně

informován byl. Poté, co jej nezletilá za otce svého dítěte skutečně označila,

bylo proti němu zahájeno trestní stíhání a ještě v jeho počátcích žalobce ve

svých výpovědích pohlavní styk s nezletilou nevyloučil. Není pochyb o tom, že

žalobce si uvedeným jednáním zavinil (i vzhledem k dalším okolnostem) vzetí do

vazby. Podezření ze spáchání závažného trestného činu totiž proti své osobě

vyvolal v době, kdy byl již trestně stíhán pro trestný čin porušování

autorského práva, v důsledku čehož mu v okamžiku rozhodování o vazbě hrozil

vysoký trest. Zároveň tak učinil v době, kdy neměl legalizován pobyt na území

České republiky, zdržoval se na více místech republiky a žádal současně o vízum

do Spolkové republiky Německo; navíc se před matkou nezletilé zmínil o trestním

stíhání pro porušování autorských práv a o svém úmyslu opustit Českou

republiku, což vyplynulo ze sdělení V. V. zachyceného v úředním záznamu, které

později ve své svědecké výpovědi potvrdila. Souhrn těchto okolností, s nimiž

byl soud rozhodující o vazbě obeznámen a na jejichž základě shledal vazební

důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., vyvolal tedy svým zaviněným jednáním

žalobce, a je proto správný závěr odvolacího soudu, že si tak zavinil vzetí do

vazby a že mu tudíž nárok na náhradu škody nenáleží.

Za důvodnou nelze považovat dovolací námitku, že skutečnosti rozhodné

pro vzetí žalobce do vazby nebyly zjištěny řádným procesním způsobem, jestliže

soud rozhodující o vazbě vyšel z důkazů obstaraných před zahájením trestního

stíhání. Konkrétní skutečnosti významné pro rozhodování o vzetí do vazby musí

být samozřejmě opatřeny postupem přípustným podle trestního řádu a tím je nejen

dokazování, nýbrž zejména na počátku řízení i postup podle § 158 odst. 3 tr.

řádu ústící v úřední záznam, který se zakládá do spisu, o obsahu tzv.

vysvětlení, jímž dotázaná osoba odpovídá na dotazy vyšetřovatele nebo

policejního orgánu (srov. Šámal, P., Král V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád.

Komentář. I. díl. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, zejména bod 4. na str.

856, bod 2, str. 857 a bod 5. str. 332). Úřední záznam proto může sloužit i

ke zjištění skutečností významných pro posouzení existence vazebního důvodu na

straně obviněného (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne

30. 10. 2000, sp. zn. 3 To 884/2000, publikované pod č. 48 ve Sbírce soudních

rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska

uplatněných dovolacích důvodů [§ 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.] správný;

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b

odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty

první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť

žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů

dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2004

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu