Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Hany Tiché v právní věci
žalobce J. Z., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Praha
8, Sokolovská 25/18, proti žalovaným 1) P. A., 2) D. A., 3) K. A., všem
zastoupeným Mgr. Helenou Tomiškovou, advokátkou se sídlem Slatiňany, T. G.
Masaryka 593, o vyklizení pozemku a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v
Chrudimi pod sp. zn. 3 C 131/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2017, č. j. 27 Co
362/2016-382, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v
Pardubicích ze dne 1. 2. 2017, č. j. 27 Co 362/2016-382, není přípustné podle §
237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013
do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č.
404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Okresní soud v Chrudimi vyšel ve svém rozsudku ze dne 16. 6. 2016, č. j. 3 C
131/2010-299, jímž zamítl žalobu o vyklizení pozemku a jeho uvedení do
původního stavu, ze zjištění, že žalovaní byli v letech 2005 až 2008
spoluvlastníky nemovitostí v T. K. a dne 12. 6. 2006 udělili plnou moc svému
prarodiči F. A. [původně žalovaný 1)] k tomu, aby nakládal s jejich
nemovitostmi ve zmíněné obci a spravoval je. V létě roku 2008 byla na pozemek
žalovaných společností SAVE navezena výkopová zemina, přičemž část zeminy byla
uložena i na přilehlý pozemek žalobce. Společnost SAVE navážela zeminu na pokyn
tehdejšího starosty T. K. Soud dospěl k závěru, že se žalovaní nedopustili
jakéhokoliv neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalobce, neboť nebylo
prokázáno, že by sami navezli nebo nechali třetí osobou navézt odpad či jiný
materiál na jeho pozemek. Za uložení zeminy na část pozemku žalobce a za její
nesprávné uložení na pozemku žalovaných byla Českou inspekcí životního
prostředí postižena společnost SAVE. Odpovědnost žalovaných by nešlo dovodit
ani v případě, že by snad jejich zmocněnec A. požádal starostu T. K., aby
nechal navézt zmíněnou zeminu společností SAVE na pozemek žalovaných, jelikož z
plné moci takovou odpovědnost dovodit nelze a žalovaní nejsou ani právními
nástupci A., který zemřel dne 20. 4. 2014. Navíc ani na straně A. nebylo
prokázáno, že by jakkoliv zasahoval do vlastnických práv žalobce.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se ve svém potvrzujícím
rozsudku ze dne 1. 2. 2017, č. j. 27 Co 362/2016-382, ztotožnil se skutkových
stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, i s jeho právními závěry.
Dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v závěru,
že zmocnitel neodpovídá za protiprávní jednání svého zmocněnce, kterému udělil
generální plnou moc na základě § 31 obč. zák. Namítal, že dle § 32 odst. 2 obč.
zák. jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat,
vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Jestliže dle dovolatele A.
jako zmocněnec žalovaných při spravování jejich pozemků dal pokyn k zavezení
části pozemku žalobce, odpovídají za jeho jednání přímo žalovaní jako jeho
zmocnitelé.
Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, ze kterých následně vycházel i
odvolací soud, však vyplývá, že ani na straně A. nebylo prokázáno, že by
zasahoval do vlastnických práv žalobce, tedy že by dával pokyn k zavezení
žalobcova pozemku. Ač dovolatel namítal nesprávné právní posouzení věci,
dovozoval je na jiném skutkovém základě, než z kterého vycházel odvolací soud.
Dovolací soud je však vázán zjištěným skutkovým stavem věci, jehož správnost
nepodléhá dovolacímu přezkumu (§ 241a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.). Jestliže
dovolatel své odlišné právní posouzení podmínek odpovědnosti podle § 420 obč.
zák. buduje na jiném skutkovém stavu, než který se stal základem pro rozhodnutí
odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod a přípustnost dovolání
podle § 237 o. s. ř. tím nemůže založit.
Namítá-li dále dovolatel, že žalovaní nebyli řádně zastoupeni, neboť plnou moc
k jejich zastupování udělil advokátce jejich zmocněnec A., přičemž jeho smrtí
dne 20. 4. 2014 plná moc zanikla, namítá vadu řízení. Rozhodovací praxe
dovolacího soudu je ustálena v závěru, že vady řízení samy o sobě nemohou být
důvodem přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4644/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8.
2015, sp. zn. 25 Cdo 2355/2015), nehledě k tomu, že taková vada řízení nebyla
způsobilá přivodit dovolateli újmu na jeho právech.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první
o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b, § 224 odst. 1
a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným
žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu