25 Cdo 2355/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně P. Č., zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem v
Praze 2, Římská 2575/31a, proti žalovanému J. H., zastoupenému Ing. Mgr.
Jaroslavem Kuželem, advokátem se sídlem v Jičíně, 17. listopadu 1074, o náhradu
škody, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 41/2008, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. ledna 2015,
č. j. 47 Co 280/2014-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 9.400,- Kč k rukám Ing. Mgr. Jaroslava Kužela, advokáta se sídlem
v Jičíně, 17. listopadu 1074, do tří dnů od právní moci usnesení.
žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 200 000 Kč a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný na základě smlouvy o dílo
uzavřené se žalobkyní prováděl stavební práce na dostavbě domu žalobkyně a
jejího manžela, práce však nebyly dokončeny a řádně provedeny - vadně byla
provedena střecha na přístavbě, která nezabraňuje vnikání srážkové vody do
chráněných konstrukcí, na mnoha místech pláště dostavby je nesprávná výpočtová
teplota rosného bodu, vnější kontaktní zateplovací systém nebyl řádně proveden
a dokončen, podlahy byly provedeny v různých výškách, což omezuje bezpečné
užívání domu, apod. Náklady na nezbytné opravy přístavby činí dle znaleckého
posudku 200 000 Kč a tuto částku soud podle § 420 obč. zák. žalovanému uložil
zaplatit z titulu náhrady škody.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. ledna
2015, č. j. 47 Co 280/2014-98, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím
výroku o věci samé změnil tak, že žalobu na zaplacení 200 000 Kč zamítl, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že mezi
účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jak žalobkyně tvrdila, na rozdíl od
soudu prvního stupně však dovodil, že nárok na náhradu nákladů potřebných k
odstranění vad práce provedené žalovaným na nemovitosti, tedy k tomu, aby
zhotovitelem bylo poskytnuto objednateli takové plnění, k jakému byl podle
smlouvy povinen, odpovídá právu z odpovědnosti za vady podle § 648 obč. zák. s
tím, že k uplatnění nároků vyplývajících z odpovědnosti za vady bylo nezbytné
vytčení vad v záruční době.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z ust. § 237 o. s. ř. s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá nesprávné právní posouzení a vady
řízení před odvolacím soudem (nebylo jí řádně doručeno předvolání k jednání, o
odvolacím řízení nevěděla, bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti). Namítá, že
odvolací soud nesprávně po právní stránce posoudil její nárok, neboť v jejím
případě nejde o nárok z vadného plnění, protože nedošlo ani k předání a ani k
dokončení díla, když žalovaný práce nedokončil. Navrhla zrušení rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky procesních pochybení
odvolacího soudu jsou neopodstatněné a nemají oporu v obsahu spisu. Rozhodnutí
odvolacího soudu plně vychází z rozhodovací praxe dovolacího soudu a je s ní v
souladu. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť podle § 237 o. s. ř. není
přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání
bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem
(§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Porušení závazkové povinnosti provést řádně objednané dílo je předpokladem jak
odpovědnosti za vady, tak odpovědnosti za škodu. Otázka rozlišení nároku z
vadného plnění a nároku na náhradu škody způsobené v důsledku vadného plnění
byla dovolacím soudem opakovaně řešena. Odpovědnost za vady sleduje, aby se
objednateli dostalo od zhotovitele plnění bez vad, a není-li tomu tak -
sjednané plnění bylo vadné (tedy samotný výsledek činnosti zhotovitele vykazuje
vady), nastupuje odpovědnost za vady. Odpovědnost za škodu je dána za újmu, jež
vznikla jako následek tohoto vadného plnění, tedy za jinou újmu, než je vadné
provedení samotného díla. Nárok na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady
provedené úpravy, tedy k tomu, aby zhotovitel poskytl objednateli takové
plnění, jaké byl podle smlouvy povinen, odpovídá právu z odpovědnosti
zhotovitele za vady provedené úpravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu: ze dne
24. dubna 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001, ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo
270/2001, ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1619/2007, ze dne 10. 4. 2003, sp.
zn. 25 Cdo 1849/2001, uveřejněné pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek a stanovisko uveřejněné pod č. 12/1989 tamtéž).
Podstatné je, zda náhrada je požadována za náklady potřebné k odstranění vadně
provedené práce či za újmu vyvolanou následky nekvalitní práce. Sama okolnost,
zda došlo formálně k předání díla, není rozhodující. V dané věci žalobkyně
požadovala na žalovaném náhradu za jím nekvalitně provedenou práci, a to v
částce, kterou musela, resp. bude muset vynaložit na odstranění vad a předělání
díla po něm. Odvolací soud při svém rozhodnutí plně respektoval konstantní
judikaturu a nelze dovodit, že by se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu.
Dovolatelkou namítané vady řízení samy o sobě nemohou být důvodem přípustnosti
dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není podle ustanovení § 237 o. s. ř.
přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2015
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu