25 Cdo 1619/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyň a) H. M., a b) H. Č., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1)
T. & P. s.r.o., zastoupené advokátem, a 2) H. – H. s.r.o., za účasti Č. p.,
a.s., jako vedlejší účastnice na straně žalovaných, o zaplacení 1.139.100,- Kč
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C
87/2001, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 13. listopadu 2006, č. j. 21 Co 118/2006-339, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 21
Co 118/2006-339, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči
státu. Rozhodl tak o nároku žalobkyň uplatněném proti první žalované, která
chybně zpracovala projektovou dokumentaci, a proti druhé žalované, která při
stavbě rodinného domu neprovedla náležitě izolace, takže dům byl brzy po
předání zaplaven podzemní vodou a v důsledku toho poškozen. Předchozí rozsudek
okresního soudu v této věci ze dne 25. 11. 2002, č. j. 13 C 87/2001-90, jímž
byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 21. 5. 2003, č. j. 19 Co 122/2003-104, a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že první žalovaná na základě
smlouvy o dílo ze dne 6. 1. 1994 vypracovala projektovou dokumentaci ke stavbě
rodinného domu manželů M.h a druhá žalovaná na základě smlouvy o dílo ze dne
20. 8. 1997 stavbu rodinného domu podle této dokumentace provedla. Několik dní
po předání domu začalo docházet vlivem tlaku spodních vod k opakovanému
zaplavování sklepních prostor, promáčení zdiva a narušení betonové mazaniny v
suterénu. Podle závěrů znaleckých posudků hlavní příčinou pronikání vody do
objektu byla nedostatečná hydroizolace stavby způsobená jak chybami v projektu,
tak nedbalým provedením izolace při realizaci stavby. Soud dospěl k závěru, že
obě žalované porušily ust. § 9 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 83/1976 Sb., o
obecných technických požadavcích na výstavbu, a odpovídají podle § 420 obč.
zák. za majetkovou újmu spočívající v poškození domu, a to společně a
nerozdílně (§ 438 odst. 1 obč. zák.), neboť v řízení vyšlo najevo, že závažných
pochybení se dopustila druhá žalovaná při realizaci stavby i první žalovaná,
jež navrhla vadný projekt. Vznesenou námitku promlčení neshledal soud prvního
stupně důvodnou a na základě znaleckého posudku určil výši náhrady škody.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 11.
2006, č. j. 21 Co 118/2006-339, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím
výroku změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud se žalobkyně
domáhají náhrady škody, která jim vznikla tím, že budou muset vynaložit peněžní
prostředky na uvedení stavby do původního stavu, když dům je poškozen vnikáním
vody do sklepních prostor, a bude třeba jednak uvést do původního stavu ty
stavební konstrukce, které byly průsakem vody poškozeny, a jednak provést práce
směřující k odstranění vad na izolaci, vymezily skutkově svůj nárok tak, že se
ho nelze úspěšně domáhat z titulu náhrady škody podle § 420 obč. zák., neboť
jde o nárok vyplývající z odpovědnosti za vady. Dodavatel díla odpovídá za
vady, které se vyskytnou na plnění, jenž bylo předmětem závazkového vztahu, a v
daném případě předmětem díla byla celá stavba, jeho odpovědnost za vady není
proto omezena jen na některé stavební konstrukce na domě. Náhrady škody by se
mohl nabyvatel domáhat pouze v případě, kdyby došlo v důsledku vadného plnění
ke škodě na jiných jeho věcech, než které byly předmětem plnění ze závazkového
vztahu. Odvolací soud s odkazem na vývoj soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 25 Cdo 1612/2004) zaujal odlišný právní názor na kvalifikaci
uplatněného nároku, než který vyslovil ve svém předchozím zrušujícím usnesení.
Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozují z
ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podávají je z důvodů podle ust. § 241a
odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Namítají, že odvolací soud, ač uvedl, že
převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, a aniž provedl důkaz sanačním
projektem nebo jiný důkaz, dospěl k názoru, že uplatňují nárok vyplývající z
odpovědnosti za vady. Odvolacímu soudu vytýkají zásadní pochybení při právním
posouzení uplatněného nároku, neboť při svém rozhodnutí vycházel z právních
závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo
1612/2004, který je založen na jiných skutkových okolnostech než v jejich
případě, kdy nejde o vadu koupené věci, ale o vadné plnění obou žalovaných,
které způsobilo následné poškození svislých a vodorovných konstrukcí v suterénu
a později i nadzemních částech. Právě poškození těchto dalších částí domu
kvalifikují jako škodu způsobenou následkem vadného plnění, jímž je
nedostatečná a vadně provedená izolace. V této souvislosti poukazují na
odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu a na to, že podle § 510
obč. zák. uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu
škody, která z vady vznikla. Navrhly, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek
odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
První žalovaná, druhá žalovaná i vedlejší účastnice na straně žalovaných se ve
vyjádření k dovolání plně ztotožnily s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhly,
aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o.
s. ř., věc projednal podle ust. § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání,
které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Nesprávné právní posouzení, které jako dovolací důvod uplatňují žalobkyně, může
spočívat v tom, že soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávnou právní
normu nebo správně použitou normu nesprávně vyložil, popř. ji na skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Odvolací soud sice v odůvodnění svého rozhodnutí v obecné poloze rozlišuje
odpovědnost za vady a odpovědnost za škodu, uvádí jejich účel a předpoklady
vzniku, avšak ne zcela přesně tato pravidla aplikuje v dané věci. Chyby v
projektu i nedostatky při realizaci stavby se týkaly izolace, jež byla
projektantem chybně navržena a stavitelem byla neodborně provedena. V rámci
odpovědnosti za vady nastupuje povinnost zhotovitele napravit chyby v návrhu a
v provedení izolace, neboť je zřejmé, že poškození stavebních konstrukcí včetně
trhlin, vyboulení podlahy a další poškození stavby nebylo způsobeno samotným
provedením těchto stavebních prvků, nýbrž vlhkem v důsledku vadné hydroizolace.
Odstranit příčinu průsaků znamená odstranit vady izolace a jde o odpovědnost
zhotovitele za vady jeho díla. Oproti tomu odstranit následky těchto průsaků
znamená odstranit poškození vzniklá vadou díla (vadnou izolací) a jedná se o
odpovědnost za škodu. Jestliže je požadována náhrada za újmu, jež vznikla
následkem vady díla, tedy náhrada za poškození domu vlhkem následkem
nedostatečné a chybné izolace způsobené nedostatky v projektu a vadami jeho
realizace, jde o nárok na náhradu škody. Proto pokud žalobkyně požadovaly
odstranit poškození způsobené průsakem vody do domu, k němuž došlo důsledkem
vadně navržené a chybně provedené izolace, tedy v důsledku vady zhotoveného
díla, požadovaly nahradit újmu, která se odškodňuje v rámci odpovědnosti za
škodu způsobenou porušením právní povinnosti (§ 420 obč. zák.). Není přitom
významné, zda předmětem díla zhotovitele byla celá věc nebo jen její součást, a
není vyloučena náhrada za škodu, jež v důsledku vady vznikla na věci, která
sama byla předmětem díla. Rozlišovat je však třeba, zda je požadováno
odstranění pouze samotné vady věci nebo náhrada za újmu vzniklou z této vady.
Stále totiž platí zásada, že újma, která vznikla následkem vady, za níž
odpovídá zhotovitel díla, se odškodňuje v rámci odpovědnosti za škodu, a v této
souvislosti lze poukázat nejen na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu v dané
věci (usnesení ze dne 21. 5. 2003, č. j. 19 Co 122/2003-104) ale i na řadu
rozhodnutí Nejvyššího soudu (kromě již uvedeného rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo
1612/2004, např. sp. zn. 25 Cdo 2267/2007, jež se týkají vady koupené věci, sp.
zn. 25 Cdo 1849/2001, 25 Cdo 1618/2001, 25 Cdo 270/2001, jež se týkají vady ze
smlouvy o dílo). V tomto směru k žádné změně právního názoru na rozlišení obou
nároků nedošlo, jak se domníval odvolací soud.
Příčinou průsaku vody do sklepních prostor rodinného domu byla, kromě chybně
zpracovaného projektu stavby první žalovanou (který nezohledňoval působení
podzemních vod), také nesprávně provedená stavba domu druhou žalovanou (špatné
provedení hydroizolace, nezpracování realizačního projektu, atd.). Projektant
odpovídá v rámci odpovědnosti za vady pouze za vady projektu (za vadně
provedené dílo, kterým je návrh stavby), odpovědnost za škodu u něho nastupuje,
pokud v důsledku vad projektu dojde k majetkové újmě na straně objednatele
stavby. Taktéž zhotovitel stavby odpovídá za vady své práce (např. vadně
provedenou hydroizolaci), avšak pokud dojde v důsledku takto chybně provedeného
díla k poškození zdiva, vzedmutí podlah, růstu plísní, jedná se o újmu, již lze
reparovat v rámci nároku na náhradu škody.
Protože odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení
uplatněného nároku z hlediska ust. § 420 odst. 1 a § 645 obč. zák., je zřejmé,
že uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2, věty za
středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta
druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2009
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu