25 Cdo 2382/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobkyně MUDr. H. L., zastoupené JUDr. Josefem Ticháčkem, advokátem se sídlem
Praha 2, Wenzigova 5, proti žalované Fakultní nemocnici v Motole, IČO 00064203,
se sídlem Praha 5, V Úvalu 84, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna
Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 1, Templová 747, jako vedlejší
ho účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 427/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 24. 2. 2010, č.j. 11 Co 492/2009-264, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
709.200,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
zjištění, že dne 31. 3. 2003 podstoupila žalobkyně v žalovaném zdravotnickém
zařízení při operačním porodu druhého dítěte sterilizaci podvázáním vejcovodů k
zamezení dalších těhotenství z důvodu předchozích zdravotních komplikací s
operačním porodem prvého dítěte. Koncem listopadu 2004 se u žalobkyně vyskytly
zdravotní potíže, pro něž pojala podezření, že je opět gravidní. Tato domněnka
byla potvrzena po vyšetření ultrazvukem. Žalovanou jí bylo nabídnuto bezplatné
umělé přerušení těhotenství, což žalobkyně z morálních důvodů odmítla. Dne 18.
12. 2004 došlo u žalobkyně ke spontánnímu potratu a okamžitě poté ke zhoršení
zdravotního stavu; bylo nutné provést kyretáž, posléze operaci varixů a pro
celkový nepříznivý stav i odborné psychiatrické vyšetření a léčbu
antidepresivy. Soud z dostupné zdravotnické dokumentace zjistil, že sterilizace
a pooperační průběh byly bez jakýchkoliv závažných komplikací. Na základě dvou
znaleckých posudků z oboru zdravotnictví - gynekologie a porodnictví vzal soud
za prokázáno, že sterilizace může výjimečně selhat, neboť i při jejím řádném
provedení může dojít k samovolnému zprůchodnění vejcovodu a k početí. Způsob
léčby ze strany žalované nezpůsobil psychické zdravotní problémy žalobkyně.
Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán první z předpokladů
odpovědnosti žalované za škodu podle § 420 občanského zákoníku (dále jen obč.
zák.), tedy porušení právní povinnosti. Dvěma znaleckými posudky v řízení
podanými bylo prokázáno, že při sterilizaci žalobkyně a následné léčbě
provedené žalovanou bylo postupováno lege artis. Ze závěrů ústavního znaleckého
posudku však zároveň vyplynulo, že u žalobkyně došlo ke ztížení společenského
uplatnění, které bylo podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a
ztížení společenského uplatnění, ohodnoceno 1275 body, což odpovídá částce
153.000,- Kč. V této části tedy soud žalobě vyhověl s odkazem na princip
spravedlnosti a dobrých mravů podle § 3 obč. zák. a velmi komplikovanou situaci
žalobkyně po sterilizaci, kterou prováděla žalovaná.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 2. 2010, č.j. 11
Co 492/2009-264, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil
tak, že žalobu ohledně částky 153.000,- Kč zamítl, a rozhodl o nákladech
řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými
zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením potud, že nebylo
prokázáno naplnění předpokladů pro vznik škody na straně žalobkyně, když
žalovaná při poskytování zdravotnických služeb žalobkyni neporušila právní
povinnost. Odvolací soud však nesouhlasil se soudem prvního stupně v závěru, že
žalobě lze zčásti vyhovět s odkazem na § 3 obč. zák., neboť toto ustanovení
nelze aplikovat při neexistenci práva (nároku), jelikož slouží k odepření
výkonu práv, nikoliv k jejich založení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v němž odvolacímu soudu
vytýká nesprávné právní posouzení věci a skutková zjištění, která nemají oporu
v provedeném dokazování. Nesouhlasí se závěrem soudu, že žalovaná neodpovídá za
škodu na jejím zdraví. Dovozuje porušení právní povinnosti žalované z absence
řádného poučení o všech rizicích a důsledcích prováděného zákroku, tj. o
možnosti selhání použité metody sterilizace a možnosti znovu otěhotnět. Tvrdí,
že u ní byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha vedoucí ke
ztížení společenského uplatnění v příčinné souvislosti s porušením povinnosti
žalované. Zpochybňuje v řízení provedené důkazy, neboť z nich nelze jednoznačně
dovodit, že by předmětná sterilizace byla provedena lege artis, respektive že
byla vůbec provedena; znalec připustil, že nepoužil žádnou metodu, kterou by
uvedené skutečnosti mohl zjistit. Svůj závěr učinil pouze z fotokopií lékařské
dokumentace, o které nemůže ani tvrdit, že je úplná. Z operačního protokolu
nelze zjistit, zda silonový steh, použitý při sterilizaci, byl proveden
nerezorbovatelným či rezorbovatelným materiálem, což je důležité z hlediska
možnosti selhání výkonu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu
a navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo pro nedůvodnost zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem
(§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které směřuje proti
měnícímu výroku rozsudku ve věci samé, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
a) o. s. ř., není však důvodné.
Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu věci, které dovolatelka vznáší, jsou
dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod spočívá v
tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá
v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Skutkové zjištění nemá oporu v
provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá
ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z
provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za
řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly
provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, protože v hodnocení
důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly
najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti,
eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení
důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení
§ 133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v
podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro
posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva.
Dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze
skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nebo že by toto
zjištění bylo v rozporu s obsahem spisu, a nejde ani o případ, že by odvolací
soud pominul nějakou podstatnou skutečnost v řízení prokázanou. Zjištění o
provedení sterilizace i následné péče lege artis soudy obou stupňů důsledně
čerpaly ze dvou znaleckých posudků z oboru zdravotnictví a výslechu
ošetřujícího lékaře MUDr. Ch. Nesouhlas s hodnocením důkazů soudem není sám o
sobě způsobilým dovolacím důvodem. Jestliže soudy vyšly ze znaleckých posudků,
jež byly ve vzájemné shodě a neodporovaly ani dalším provedeným důkazům, nelze
hodnocení důkazů zpochybnit pouhou nepodloženou domněnkou, že sterilizace
nebyla provedena. Znalec Čepický přitom vysvětlil, že neměl žádný důvod
pochybovat o správnosti lékařské dokumentace a že ověření, zda sterilizace byla
provedena, by bylo možné pouze za použití rizikového invazivního zákroku
(vyjmutí vejcovodů). Okolnost, že znalci vycházeli z fotokopií lékařské
dokumentace sama o sobě věrohodnost podkladů a spolehlivost znaleckých závěrů
neznehodnocuje. Námitka, že znalec nemůže tvrdit, že lékařská dokumentace je
úplná, není způsobilá správnost napadeného rozsudku zpochybnit, jestliže
dovolatelka netvrdila a neprokázala, že dokumentace je neúplná. Okolnost, zda
sterilizace byla provedena nerezorbovatelným či rezorbovatelným materiálem ve
skutkových zjištěních soudů obou stupňů výslovně zmíněna není, je však patrně
implicitně zahrnuta v závěru o provedení sterilizace lege artis, neboť znalec
Čepický ve své výpovědi před soudem prvního stupně dne 21. 7. 2009 uvedl, že
postup non lege artis by spočíval např. v tom, že by šlo o materiál
rezorbovatelný, ale v daném případě v operačním protokolu je uvedeno, že šlo o
materiál nerezorbovatelný. Důvod dovolání uvedený v ustanovení § 241a odst. 3
o. s. ř. nebyl tedy naplněn.
Nesprávné právní posouzení věci, které je dovolatelkou rovněž vytýkáno, může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního
předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně
jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval. Dovolací soud je přitom
vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka po obsahové
stránce vymezila (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Odpovědnost za škodu způsobenou chybným lékařským zákrokem se řídí ustanovením
§ 420 odst. 1 obč. zák., dle něhož předpokladem pro vznik odpovědnosti je
porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), tj. jednání, které je v rozporu
s právním řádem, dále vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním
jednáním škůdce a vznikem škody a presumované (předpokládané) zavinění.
Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak
fyzická či právnická osoba skutečně jednala (příp. opomenula jednat), a tím jak
jednat měla, aby dostála svým povinnostem (srov. např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2542/2003).
Odvolací soud, jenž přejal skutková zjištění soudu prvního stupně, založil své
rozhodnutí na závěru, že žalovaná neporušila žádné právní předpisy, když
provedené lékařské zákroky (císařský řez, sterilizace, revize dutiny děložní)
byly prováděny z léčebných důvodů a lege artis, což vyplynulo z obou znaleckých
posudků z oboru zdravotnictví. V této souvislosti přiléhavě zdůraznil, že dle
závěrů obou znaleckých posudků z oboru zdravotnictví aní lege artis provedená
sterilizace nebrání stoprocentně otěhotnění, a že nejsou vyloučeny případy
samovolného zprůchodnění vejcovodů. Okolnost, že žalobkyně navzdory provedené
sterilizaci otěhotněla, tedy sama o sobě není podkladem pro závěr o chybném
provedení (neprovedení) sterilizace. Správně pak odvolací soud uzavřel, že
nebyl naplněn jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu ve smyslu
ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., tedy porušení právní povinnosti. Ani
dovolací důvod nesprávného právního posouzení tak nebyl uplatněn opodstatněně.
Námitkou dovolatelky, že nebyla řádně informována ve smyslu ustanovení § 23
odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. o možném riziku selhání sterilizace, se dovolací
soud nemohl zabývat, neboť nebyla součástí žalobních tvrzení ani skutkových
zjištění soudů obou stupňů.
Dovolání žalobkyně proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť
žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2011
JUDr. Robert Waltr, v.
r.
předseda senátu