25 Cdo 2417/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní
věci žalobkyně: J. Š., zastoupená JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem v
Brně, Bratislavská 12, proti žalované: Kooperativa, pojišťovna, a.s., Vienna
Insurance Group, IČO: 47116617, se sídlem v Praze 1, Templová 747, zastoupená
JUDr. Jiřím Macourkem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské nám. 3, o zaplacení
31.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 65/2004,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června
2008, č.j. 13 Co 148/2008-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
žalobkyně domáhala na pojistném plnění za pojistnou událost, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 5. 6.
2002 pojistnou smlouvu na pojištění restaurace „Slovácká búda“ m.j. i pro
případ požáru s počátkem pojištění téhož dne. Pojistnou smlouvu za žalobkyni
podepsal její manžel, aniž by v době podpisu pojistné smlouvy měla zástupkyně
žalovaného k dispozici plnou moc se zmocněním manžela žalobkyně jednat jako
její zástupce, a ani z textu smlouvy nevyplývalo, že smlouvu uzavírá zástupce
žalobkyně. Pojistné za prvé pojistné období žalobkyně zaplatila 12. 9. 2002.
Dne 10. 12. 2002 došlo k požáru a zničení uvedené nemovitosti, jejímž byla
žalobkyně spoluvlastníkem. Soud dospěl k závěru, že vzhledem k ustanovení §§ 31
a 32 obč. zák. je pojistná smlouva neplatná a nadto pojištění dle ustanovení §
801 obč. zák. zaniklo z důvodu, že pojistné, jež je splatné prvního dne
pojistného období, nebylo zaplaceno za první pojistné období ve lhůtě 3 měsíců
od splatnosti.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. června
2008, č.j. 13 Co 148/2008-140, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud na základě listinných důkazů
dovodil, že písemná plná moc žalobkyně pro jejího manžela byla před podpisem
pojistné smlouvy předána zástupkyni pojišťovny, v ostatním vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že pojistná
smlouva je neplatná. S poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11
Cmo 245/97 uvedl, že uzavírá-li smlouvu za některou ze stran zástupce na
základě plné moci, musí být ze smlouvy patrno, že tak činí jako zástupce, což v
daném případě ze smlouvy nevyplývá. Avšak i pokud by smlouva byla uzavřena
platně, ještě před vznikem pojistné události došlo k jejímu zániku pro
nezaplacení pojistného v zákonné tříměsíční lhůtě stanovené v § 801 obč. zák.
ve znění tehdy účinném. Vzhledem k tomu, že pojištění zaniklo ze zákona ke dni
5. 9. 2002, v době pojistné události nebyl mezi účastníky pojistněprávní vztah.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací
důvody dle § 241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování. Namítá, že právní závěr o neplatnosti pojistné smlouvy je uveden
velmi obecně a nekonkrétně, a je tak nepřezkoumatelný, a dovozuje, že z
pojistné smlouvy ve spojení s plnou mocí vyplývá jednoznačná identifikace
zmocnitele a zmocněnce s pověřením podepsat pojistnou smlouvu, přičemž ze
žádného obecně závazného právního předpisu neplyne povinnost uvádět osobu
zmocněnce do textu právního úkonu. Nesprávným právním názorem v tomto směru je
dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Názor soudů o zániku pojištění
pak nereflektuje zjištěný skutkový stav, neboť bylo sjednáno, že pojistné bude
placeno na základě výzvy pojišťovny a zaslání poštovní poukázky, a k tomu byly
předloženy důkazy. Žalovaná svou povinnost začala plnit až v souvislosti s
druhou splátkou, žalobkyně proto první platbu uhradila bankovním převodem dne
12. 9. 2002, což se stalo za doby existence pojištění. O trvání pojistné
smlouvy svědčí chování žalované i poté, co došlo k pojistné události.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry soudů obou
stupňů s tím, že odvolací soud při svém rozhodnutí o neplatnosti smlouvy
vycházel z judikatury vyšších soudů a neodchýlil se od ní, nejde proto o otázku
zásadního právního významu, a pokud jde o zánik pojištění, dovolatelka soudům
vytýká, že nesprávně vyhodnotily provedené důkazy. Její tvrzení, že měla platit
na výzvu žalované, nemá v provedených důkazech oporu, nevyplývá z pojistné
smlouvy a bylo uplatněno až v rámci odvolacího řízení. Navrhla odmítnutí
dovolání pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně
zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., rozhodl o dovolání
podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném
před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že
dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. června 2008.
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Přípustnost dovolání v dané věci se řídí podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
a přípustnost je dána jen pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména
posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání
nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Především je třeba říci, že uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s.
ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování,
nezakládá přípustnost dovolání. Jestliže dovolatelka nesouhlasí s tím, jak
soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav věci,
namítá nesprávné skutkové zjištění o sjednané splatnosti pojistného a soudům
vytýká, že pominuly některé skutečnosti, jež byly v řízení prokazovány, napadá
rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění. Její výhrady ke
splatnosti pojistného (§ 796, § 801 obč. zák. ve znění tehdy účinném) směřují
do skutkových a nikoliv právních závěrů soudů obou stupňů. Se závěrem
odvolacího soudu nesouhlasí nikoliv proto, že by se odvolací soud měl dopustit
omylu při právním posouzení věci, nýbrž proto, že aplikoval právo na skutkový
závěr o splatnosti pojistného, s nímž dovolatelka nesouhlasí. Rozhodnutí
odvolacího soudu napadá tedy nikoliv z hlediska aplikace práva, nýbrž z
hlediska zjištěného skutkového stavu. Námitka neúplně a nesprávně zjištěného
skutkového stavu věci či pochybení soudu při hodnocení důkazů, jež je dovolacím
důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř., přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný
pod číslem 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutkový základ
věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo
před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo
jinak měněn.
Ani právní otázka platnosti uzavřené pojistné smlouvy nezakládá přípustnost
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Závěr dovolacího soudu, že
rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu, je totiž
podmíněn nejen tím, že uvedené rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého
obecného dopadu do poměru sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené
právní posouzení věci je - především - významné pro věc samu. Tento předpoklad
však nesplňuje situace, kdy rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na více
důvodech, z nichž každý sám o sobě vede k zamítnutí žaloby, neboť dovolání není
věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu právní otázky brání nesplnění
podmínky zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo
700/2004, usnesení ze dne 27. května 1999, sp.zn. 2 Cdon 808/97 uveřejněné pod
číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení ze dne
30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně založil své rozhodnutí jednak na
závěru, že uplatněný nárok není důvodný, neboť nedošlo k platnému uzavření
pojistné smlouvy, a jednak na závěru, že i v případě platné pojistné smlouvy
pojistný vztah mezi účastníky v době pojistné události již neexistoval z důvodu
nezaplacení pojistného v zákonem stanovené lhůtě. Své rozhodnutí o nedůvodnosti
uplatněného nároku soud tedy založil současně na dvou na sobě nezávislých
důvodech, z nichž každý sám o sobě vede k zamítnutí žaloby. Věcný přezkum
otázky platnosti či neplatnosti pojistné smlouvy se tedy v poměrech dovolatelky
nemůže projevit, neboť její postavení vůči druhé straně sporu zůstane
nezměněno, a za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže. Za situace, že
obstojí závěr, že pojistný vztah mezi účastníky zanikl ještě před pojistnou
událostí pro nezaplacení pojistného v zákonné tříměsíční lhůtě, je otázka
platného uzavření pojistné smlouvy bezpředmětná.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní
stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. a že
dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné.
Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalované v dovolacím řízení vznikly sice náklady za odměnu advokáta za sepis
vyjádření k dovolání, avšak vzhledem k tomu, že písemné vyjádření obsahuje
stanovisko především ke skutkovým a právním otázkám rozsudku odvolacího soudu,
které v dovolacím řízení nebyly řešeny z důvodu, že dovolání je nepřípustné,
nelze za této situace náklad vynaložený na takový úkon považovat za náklad na
účelné bránění práva, a dovolací soud proto podle § 243b odst. 5, věty první, §
224 odst. 1 a § 146 odst. 3, věty první o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu