25 Cdo 2520/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) D. J., a b) H. J., zastoupených advokátem, proti žalované JUDr. H. Š., advokátce, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 163/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2005, č. j. 57 Co 702/2004-88, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Novém Jičíně (poté co jeho předchozí rozsudek ze dne 30. 10. 2002 byl odvolacím soudem zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 13. 5. 2004, č. j. 12 C 163/2002-64, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům 444.566,60 Kč a náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Vyšel ze zjištění, že žalovaná jako advokátka na základě smlouvy a plné moci ze dne 30. 8. 1999 zastupovala žalobce v řízení proti manželům K. o 376.000 Kč, vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 323/99, jejich žaloba byla v důsledku důvodně vznesené námitky promlčení zamítnuta se závěrem, že dvouletá subjektivní doba pro uplatnění nároku z bezdůvodného obohacení uplynula dne 6. 9. 1998, žaloba však byla podána až 13. 9. 1999, žalobci byli uznáni povinnými zaplatit žalovaným manželům K. na náhradě nákladů řízení 31.303,80 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná opožděným podáním žaloby zavinila promlčení nároku žalobců ve tříleté objektivní promlčecí době dle § 107 odst. 2 obč. zák., čímž žalobcům vznikla škoda, za níž žalovaná odpovídá dle § 420 obč. zák.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 2. 2005, č. j. 57 Co 702/2004-88, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu ohledně 413.362,80 Kč zamítl (v rozsahu 31.303,80 Kč zůstal rozsudek soudu prvního
stupně odvoláním nedotčen) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho závěry právními. Poukázal na to, že odpovědnost advokáta za škodu způsobenou klientovi v souvislosti s výkonem advokacie je upravena v § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a že při posouzení této odpovědnosti je jako předběžnou otázku třeba vyřešit, zda žalobce by byl ve sporu úspěšný, nebýt nekvalitní právní pomoci advokáta.
Dovodil, že uplynula-li jedna ze lhůt uvedených v § 107 obč. zák. a byla vznesena námitka promlčení, nelze již oprávněnému právo přiznat. Žaloba ve věci sp. zn. 62 C 323/99 byla zamítnuta proto, že dvouletá subjektivní promlčecí doba dle § 107 odst. 1 obč. zák. uplynula již rok před tím, než žalovaná převzala právní zastoupení žalobců, není tedy správný právní názor soudu prvního stupně, že žalovaná zavinila promlčení nároku žalobců v tříleté objektivní promlčecí době dle § 107 odst. 2 obč. zák., předpoklady odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobcům proto nejsou splněny.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, v němž nesouhlasí se závěry odvolacího soudu a naopak se ztotožňují s rozhodnutím soudu prvního stupně. Dovolatelé namítají, že na posouzení, zda bylo právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčeno, měla být správně uplatněna promlčecí doba tříletá ve smyslu § 107 odst. 3 obč. zák. (míněn zřejmě § 107 odst. 2 obč. zák.). Poukazují dále na to, že v řízení u Okresního soudu v Ostravě k námitce promlčení uvedli, že ze strany žalovaných došlo k úmyslnému obohacení, které se dle § 107 odst. 2 obč. zák. promlčuje za deset let. Dovolatelé mají za to, že žalovaná zavinila promlčení jejich nároku ve tříleté objektivní promlčecí době stanovené v § 107 odst. 2 obč. zák. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami - účastníky řízení, zastoupenými advokátem,