Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 2560/2007

ze dne 2007-07-25
ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.2560.2007.1

25 Cdo 2560/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v

právní věci žalobce I. M., proti žalovaným 1) České republice – Magistrátu

města O. a 2) České republice – Krajskému úřadu M. k., o náhradu škody, vedené

u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 231/2005, o dovolání žalobce proti

usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2007, č. j. 42 Co

44/2007-27, takto:

Dovolání se odmítá.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 12. 2006, č. j. 35 C

231/2005-19, přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť u

tohoto soudu probíhá pod sp. zn. 42 P a Nc 380/2006, 0 Nc 1779/2006, řízení o

způsobilosti žalobce k právním úkonům.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 2. 2007,

č. j. 42 Co 44/2007-27, toto rozhodnutí potvrdil.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 28. 3. 2007 vlastnoručně

sepsané dovolání.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že

dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou

osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s.

ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento

mimořádný opravný prostředek není přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci

není zastoupen advokátem ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak

vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného

zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ust. § 237 – 239 o.

s. ř. Přípustnost podle § 237 o. s. ř. dána není, neboť usnesení o přerušení

řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího

soudu ČR ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 272/2001, uveřejněné v Souboru

rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 3/2001, pod C 287), a není založena ani

ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány

případy přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí

odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek

přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst.

5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2007

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu