USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) Z. V., b) V. V., oba zastoupeni Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem Sobotín 270, Petrov nad Desnou, proti žalovaným: 1. V. H., 2. P. H., o 1 578 160 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 358/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 62 Co 246/2023-478, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 62 Co 246/2023-478, k odvolání žalobců potvrdil rozsudek ze dne 30. 11. 2022, č. j. 4 C 358/2010-443, v rozsahu, v němž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu, vyjma části výroku VI soudu prvního stupně, který co do částky 90 Kč s příslušenstvím zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o náhradu za zničenou mikrovlnnou troubu v hodnotě 4 600 Kč, zkažené potraviny v lednici a mrazáku v hodnotě 40 000 Kč, zničené cibuloviny na záhonech v hodnotě 107 000 Kč, zničené cibule, hlízy a výpěstky ve sklepě v hodnotě 909 500 Kč a o náhradu nákladů na pořízení a provoz agregátu ve výši 3 650 Kč, vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že 1.
žalovaný uzavřel dne 2. 5. 2005 s žalobci nájemní smlouvu k bytu v přízemí domu ve vlastnictví žalovaných a přilehlé zahrady. Nájem skončil 31. 10. 2008, avšak žalobci byt dále užívali a odmítli se vystěhovat. Žalované však upozornili na vady bytu, zejména na prasklý rozvod vody a vadné rozvody elektrické energie, proto žalovaní po předchozím písemném upozornění žalobců vypustili dne 24. 2. 2009 vodu z radiátorů a dne 5. 3. 2009 odpojili elektřinu. Tento postup žalovaných měl podle žaloby vést ke vzniku škody v údajné výši shora uvedené, a to chemicky ošetřenou vodou z topení a podchlazením.
Odvolací soud posoudil nárok žalobců ve shodě se soudem prvního stupně podle § 415 a § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a uzavřel, že není odůvodněný, neboť žalovaní neporušili žádnou svou povinnost, která by měla vést ke vzniku tvrzené škody. K vypuštění vody z topného systému a odpojení elektrické energie v bytě přistoupili žalovaní poté, co sami žalobci upozornili na vady topného systému a elektroinstalace, a předem žalobce na takový postup písemně upozornili.
Navíc v té době žalobci užívali předmět nájmu neoprávněně, protože nájemní smlouva již zanikla. Současně, i pokud by snad jednání žalovaných bylo porušením jejich povinnosti, se žalobcům nepodařilo prokázat vznik škody, byť je soud opakovaně poučil podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy jejich k prokázání.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost odůvodnili tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelé vytkli odvolacímu soudu, že se nezabýval všemi námitkami vznesenými v odvolání. Dále odvolací soud pochybil tím, že vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které přijal, ačkoli některé důkazy soud prvního stupně vůbec neprovedl, ale v odůvodnění svého rozsudku je
prezentoval jako provedené a vyvozoval z nich právní posouzení věci. Žalobci jsou přesvědčeni, že předložili dostatečné důkazy k prokázání vlastnictví mikrovlnné trouby a jejího poškození, k existenci potravin v lednici a mrazáku, cibulí rostlin na záhonech, cibulí, hlíz a výpěstků rostlin ve sklepě i jejich hodnoty, a vynaložení nákladů na pořízení a provoz agregátu. Nalézací soudy však tyto důkazy bez odůvodnění neprovedly. Konečně nalézací soudy porušily jejich právo na spravedlivý proces, když jim neumožnily další účastnickou výpověď. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
4. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 dovolací soud posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013.
5. Obecná odpovědnost za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák. je založena na současném splnění čtyř podmínek – porušení právní povinnosti, vznik škody, vztah příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou a dále presumované zavinění. Žalobci zpochybňují závěry nalézacích soudů o neprokázání existence škody. Odvolací soud však zamítavé rozhodnutí založil nejen na závěru, že žalobci neprokázali existenci škody, ale současně též na dovoláním nenapadeném závěru, že postup žalovaných nebyl porušením povinnosti.
Obstojí-li zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu již s ohledem na závěr o neporušení povinnosti žalovanými, jehož správnost žalobci nenapadají jediným způsobilým dovolacím důvodem spočívajícím ve zpochybnění právního posouzení (dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. § 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a odst. 3 o. s. ř.), pak dovolání nemůže být již jen z tohoto důvodu přípustné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.
5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, publikovaný pod č. 55/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, či usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sb. rozh. obč.). Dovolateli vymezená (jiná) otázka ohledně existence škody nemá za této procesní situace totiž povahu otázky, jejíž zodpovězení způsobem konvenujícím pohledu žalobců by bylo způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o předmětu sporu.
6. Navíc žalobci sice tvrdí, že podávají dovolání proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky, kterou má dovolací soud posoudit jinak, existence takových otázek vyhovujících požadavkům § 237 o. s. ř. se však z jejich argumentace nepodává. Fakticky své výhrady směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a vůči hodnocení důkazů, avšak správnost skutkových zjištění, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, resp. soudem prvního stupně, nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1611/2020). Ve vztahu k otázce vzniku škody tak dovolatelé navíc ani nevymezují jediný možný dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení a nezakládají tím přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
7. Vytýkají-li dále dovolatelé odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi námitkami obsaženými v odvolání, nebo že odůvodnění nalézacích soudů stran provedených důkazů neodpovídá spisu, jde o námitky vad řízení, ke kterým však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
8. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
9. Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu