25 Cdo 2659/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce P. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. k. p., zastoupené
advokátem, o 93.740,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 7 C 89/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 25 Co 478/2006-95, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 25 Co
478/2006-95, se v měnícím výroku co do částky 54.291,- Kč s příslušenstvím a ve
výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 23. 4. 2005 při
dopravní nehodě, kterou zavinil řidič bez pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem vozidla, byl poškozen osobní automobil žalobce. Žalovaná Č.
k. p., která plnila žalobci z garančního fondu podle § 24 odst. 2 písm. b)
zák. č. 168/1999 Sb., stanovila výši škody na automobilu (celkovou cenu opravy)
částkou 248.563,- Kč, kterou snížila o částku 54.291,- Kč jako tzv. amortizační
odpočet ve výši 30% z ceny použitých náhradních dílů, zohledňující stáří
poškozeného vozu a počet najetých kilometrů. Soud dospěl k závěru, že žalobce
má nárok na náhradu skutečné škody, za kterou je třeba obecně považovat rozdíl
mezi hodnotou věci před škodnou událostí a její hodnotou po poškození. Krácení
o hodnotu použitelných zbytků není v daném případě v souladu s obecnými
předpisy o náhradě škody (§ 442 obč. zák.) ani v souladu s dobrými mravy (§ 3
odst. 1 obč. zák.), když na poškozeného nelze přenášet jakékoliv náklady, které
by měl hradit v plné výši škůdce. Důvodným shledal rovněž nárok na náhradu
nákladů na vypůjčení náhradního vozu po dobu opravy a náklady žalobce na právní
zastoupení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2006, č. j.
25 Co 478/2006-95, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil
tak, že žalobu na zaplacení částky 54.291,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 1.
10. 2005 zamítl, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem
prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho závěrem o výši škody vzniklé na
automobilu žalobce. Dovodil, že nepochybně došlo ke škodě na věci žalobce,
jemuž se ve smyslu § 442 obč. zák. hradí skutečná škoda, tedy újma, jež nastala
v jeho majetkové sféře, avšak nemůže se důvodně domáhat nahrazení pět let
starých náhradních dílů zcela novými bez zohlednění tzv. amortizace, a to ani s
argumentem o celkově snížené hodnotě při případném budoucím prodeji. Skutečná
škoda byla stanovena rozpočtem průměrných nákladů na opravu vozu v daném čase a
místě a jejich korekce ve výši 30% na materiál použitý při opravě zohledňuje
nahrazení opotřebovaných dílů novými a odpovídá stáří vozidla i počtu najetých
kilometrů, přičemž žalobce nikdy nedoložil, jakou částku skutečně na opravu
vynaložil. Protože žalobce nemá nárok na náhradu nákladů v hodnotě věci nové,
odvolací soud žalobu co do částky 54.291,- Kč s příslušenstvím zamítl a ve
zbytku jej potvrdil s tím, že žalobce má právo na náhradu nákladů na vypůjčení
náhradního vozidla v době, kdy jeho vozidlo bylo v opravě, jakož i na náhradu
nákladů právního zastoupení, které mu vzniky v důsledku dopravní nehody.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z
důvodu nesprávného právního posouzení věci a skutkového zjištění, jež v
podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování podle ust. § 241a odst. 2
písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Poukazuje na to, že provedenou opravou podvozku a
karosérie vozidla dochází k zásahu do jeho technického systému natolik, že
nikdy nebude v takovém technickém stavu jako před poškozením, nýbrž vždy
horším. Tento pokles hodnoty vozidla, tzv. znehodnocení vozidla poškozením a
opravou nepožadoval, avšak odvolacímu soudu vytýká, že bez odborného posouzení
znalce se specializací na opravy motorových vozidel stanovil 30% srážku z
hodnoty materiálu a snížení technické hodnoty vozidla o 38,69 %, což je otázka
čistě technická. Bez dalšího se tak soud ztotožnil s výpočtem žalované, aniž k
tomu měl jakýkoliv důkaz. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila s rozhodnutím odvolacího
soudu. Uvedla, že při stanovení škody na starším vozidle se vychází z ceny
nových náhradních dílů užitých při opravě, od níž je třeba odečíst amortizaci
nahrazovaných součástek, tedy odečíst zhodnocení vozidla, ke kterému došlo v
důsledky výměny opotřebovaných součástek za nové. Navrhla, aby Nejvyšší soud
dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř.,
dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a)
o. s. ř., je důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán
dne 28. 11. 2006, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle
dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle § 24 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z
provozu vozidla, Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za
škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění
odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti
podle tohoto zákona.
Podle § 442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo
(ušlý zisk). Podle § 443 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z
ceny v době poškození.
Skutečnou škodou na věci je újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku
jejího poškození oproti stavu před poškozením. Zásadně přicházejí v úvahu dva
způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Buď porovnání
ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození,
nebo náhrada nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před
poškozením. U škody vzniklé na věci použité a částečně opotřebované se od
částky vyjadřující náklady na opravu věci odečítá částka odpovídající
zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu, aby poškozenému
nevzniklo bezdůvodné obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.) zhodnocením věci,
pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými (srov. např.
rozhodnutí publikované pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
ročník 1990, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo
347/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS pod č. C 871, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 567/2007).
V dané věci výši náhrady škody způsobené na voze soudy zvažovaly z hlediska
nákladů potřebných k uvedení vozu do stavu před poškozením jeho opravou a je
zcela správný názor odvolacího soudu, že náhradu za cenu opravy s použitím
nových náhradních dílů je třeba snížit o částku odpovídající případnému
zhodnocení vozu. Otázku rozsahu náhrady škody tedy odvolací soud v zásadě
vyložil v souladu s ustanovením § 442, § 443 obč. zák. a jeho závěry
nespočívají na nesprávném právním posouzení věci.
Avšak dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že ke zjištění výše náhrady škody a
zejména ke stanovení výše příp. zhodnocení věci neměl odvolací soud potřebný
skutkový podklad. Ke zjištění výše škody vzniklé na havarovaném motorovém
vozidle je totiž třeba odborných znalostí z příslušného oboru, neboť vymezení
ceny nákladů potřebných k uvedení do předešlého stavu v závislosti na rozsahu
poškození vozu je nepochybně otázkou odbornou. Výši nároku lze samozřejmě určit
i postupem podle § 136 o. s. ř., jestliže ji lze zjistit jen s nepoměrným
obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec, avšak i taková úvaha soudu musí být
zdůvodněna a je pro ni zapotřebí skutkových podkladů, z nichž konečná úvaha
vychází. Jestliže odvolací soud rozsah opotřebení, od něhož se odvíjí výše
náhrady škody způsobené na voze žalobce, stanovil podle kalkulace provedené
pojišťovnou, aniž její správnost jakkoliv ověřil, a neprovedl k tomu žádné
dokazování, nelze takový postup považovat za správný. Rozhodnutí odvolacího
soudu v tomto směru tak vychází ze skutkového zjištění, jež v podstatné části
nemá oporu v provedeném dokazování, a dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 3
o. s. ř. je naplněn.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku a v závislém
výroku o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst.
2, věta za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d
odst. 1, věta za středníkem, a § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud
znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d
odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Marta Škárová, v.
r.
předsedkyně senátu