25 Cdo 2681/2019-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce: T. D. A., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Bc. Michaelem Kisem, advokátem se sídlem Kostnická 2916/16, Chomutov, proti žalované: J. B., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3, o 138.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 16 C 429/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2019, č. j. 10 Co 278/2018-114,
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2019, č. j. 10 Co 278/2018-114, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2019, č. j. 10 Co 278/2018-114, byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 6. 2018, č. j. 16 C 429/2014-53, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 138.000 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 64.532 Kč a soudem odvolacím ve výši 60.511 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž současně navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Uvádí, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí jí hrozí závažná újma a důvodem jejího návrhu je především obava, že v případě úspěchu jejího dovolání se jí nemusí dostat zpět uhrazeného plnění na základě dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť žalobce je státním příslušníkem státu, který nepodléhá jurisdikci českého práva ani práva Evropské unie.
Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že v posuzované věci jsou dány předpoklady, za nichž lze odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.
s. ř.), ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v § 238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být, za splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř., přípustné. I když proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroků o nákladech řízení není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání přípustné, není vyloučeno případné zrušení či změna takových výroků, jako výroků závislých na rozhodnutí o jiném dovoláním napadeném výroku, dojde-li k jeho věcnému přezkoumání.
Podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci. Z dovolatelkou vylíčených okolností se podává, že neprodlený výkon rozhodnutí (exekuce) by mohl mít v tomto konkrétním případě závažný dopad do jejích poměrů. Nelze také vyloučit, že bezodkladné splnění rozsudkem uložené povinnosti by mohlo v majetkové sféře dovolatelky přivodit důsledky, jež by v budoucnu byly (mohly být) obtížně reparovatelné. Odklad vykonatelnosti rozhodnutí se přitom nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Nd 319/2017).
Nejvyšší soud proto podle § 243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to až do právní moci rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Robert Waltr předseda senátu
4. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že oba nalézací soudy řádně odůvodnily, proč považují žalovanou za pasivně legitimovanou. Tvrzení žalované o úmyslném poškození ohradníku třetí osobou označil za účelové. Souhlasí s hodnocením výpovědí svědků jako nepravdivých a navrhuje, aby dovolání žalobkyně nebylo vyhověno.
5. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a proto se zabýval jeho přípustností.
6. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelkou namítaná judikatura (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1239/2011), podle níž bylo možné podat dovolání také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není pro posouzení přípustnosti dovolání v projednávané věci případná, neboť odpovídá právní úpravě občanského soudního řádu před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. účinným od 1. 1. 2013. Jinak řečeno, od účinnosti této novely uvedený dovolací důvod přípustnost dovolání nezakládá.
7. Dovolání je však přípustné pro řešení otázky, kdo je osobou, která nahradí škodu způsobenou zvířetem podle § 2933 a § 2934 o. z.
8. Dovolání není důvodné.
9. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal.
10. Podle § 2933 o. z. způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.
11. Podle § 2934 o. z. slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil.
12. Osobami povinnými k náhradě škody podle ustanovení § 2933 o. z. jsou vlastník zvířete a s ním společně a nerozdílně osoba, které bylo zvíře svěřeno, nebo která zvíře chová nebo jinak používá. Účelem rozšíření okruhu pasivně legitimovaných osob a založení jejich solidární odpovědnosti je usnadnění pozice poškozeného při vymáhání náhrady škody. V případě vlastníka nezáleží na faktickém stavu, ale jeho odpovědnost se odvozuje od stavu právního, tj. od jeho vlastnického práva.
13. Odvolací soud dovozuje pasivní věcnou legitimaci žalované především z toho, že kráva, která způsobila dopravní nehodu, byla ve společném jmění žalované a jejího manžela. Žalovaná tento závěr ani nezpochybnila, v dovolání souhlasila i s právní úvahou odvolacího soudu, že podle § 709 odst. 1 o. z. není ze SJM vyloučena věc, která slouží jednomu z manželů k podnikání či obživě. Námitky, které žalovaná přesto vznáší proti závěru, že je ve věci pasivně věcně legitimována z titulu společného jmění manželů, však důvodné nejsou. Věci v SJM jsou ve vlastnictví každého z manželů a tato okolnost stačí k tomu, aby je-li takovou věcí zvíře, jež způsobilo škodu, byl povinen k náhradě takové škody podle § 2933 o. z. jako vlastník kterýkoli z manželů. Okolnost, že zvíře slouží k podnikání jen jednomu z manželů, že by při vypořádání SJM připadlo tomu, kdo je pro svou potřebu užívá a kdo k tomu má potřebná povolení, uvedený závěr o povinnosti žalované k náhradě škody nijak nevylučuje.
14. Ačkoli zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že kráva patřila do společného jmění manželů (žalobkyně a jejího manžela), odvolací soud se touto otázkou podrobněji nezabýval, patrně proto, že dovodil, že žalovaná je (ve smyslu § 2933 o. z.) přinejmenším osobou, které bylo zvíře svěřeno, a která je povinna k náhradě škody způsobené zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.
15. Osobou, která nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem, je osoba, které bylo zvíře vlastníkem svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, zejména osoba, do jejíž péče bylo zvíře s důvěrou přenecháno do ochrany, pod dozor nebo vedení, která ho pro jiného opatruje, stará se o něj, vykonává nad ním dohled nebo realizuje jeho užitnou hodnotu ve svůj prospěch.
16. Svěření předpokládá získání detence zvířete od jiného. Nemusí k němu dojít přímo od vlastníka, ani na základě smlouvy, postačuje pouhá společenská úsluha. Nevyžaduje se více či méně formální předání zvířat, rozhodující je dohoda (byť i konkludentní) mezi vlastníkem a osobou, jíž se zvíře svěřuje. Není rozhodné, zda jde o svěření trvalé či dočasné, úplatné nebo bezúplatné. Pro stanovení toho, kdo má zvíře svěřené, mohou sloužit různé indicie – péče o přístřeší, zdraví, bezpečí a obživu zvířete, hrazení nákladů na obživu zvířete, úhrada za pojištění zvířete z důvodu možného způsobení újmy, používání zvířete v hospodářství či v domácnosti apod.
17. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, že v případě nepřítomnosti manžela se jeho zaměstnanci na farmě obrací na žalovanou, od které přijímají pokyny. Manžel žalované byl v okamžiku škodní události na dovolené v zahraničí. Žalovaná při šetření nehody sama výslovně uvedla, že je zodpovědnou osobou a spolumajitelkou, a podepsala protokol o nehodě obsahující uvedené údaje. V ústřední evidenci hospodářských zvířat vedené Ministerstvem zemědělství měla žalovaná od 22. 5. 2001 do 15. 12. 2009 registrováno hospodářství s chovem skotu a v evidenci zemědělských podnikatelů ARES byla žalovaná (stejně jako její manžel) ke dni 3. 10. 2014 vedena jako zemědělský podnikatel se zaměřením kromě jiného na živočišnou výrobu zahrnující chov hospodářských zvířat.
18. Na základě uvedených skutkových zjištění, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, lze dovodit, že žalovaná je přinejmenším osobou, jíž bylo zvíře po dobu nepřítomnosti manžela svěřeno, a tedy osobou solidárně s vlastníkem zvířete povinnou k náhradě škody. Aby došlo k naplnění výše vymezeného účelu ustanovení, lze zásadně přihlédnout i k tomu, jak se celá situace jevila poškozenému, když se na základě chování, vyjadřování a pokynů mohl důvodně domnívat, že žalovaná je vlastnicí zvířete nebo přinejmenším osobou, které bylo zvíře přenecháno do ochrany, pod dozor nebo která ho měla opatrovat.
19. Odvolací soud tedy nepochybil, když označil žalovanou jako pasivně věcně legitimovanou podle § 2933 o. z. k náhradě škody způsobené zvířetem. Protože žalovaná neprokázala, že nezanedbala potřebnou pečlivost, nedošlo k naplnění liberačního důvodu podle § 2934 o. z., který připadal v úvahu, protože kráva sloužila k výdělečné činnosti, a proto odvolací soud správně uzavřel, že žalovaná je k náhradě způsobené škody povinna.
20. Jelikož dovolací soud neshledal dovolání důvodným, postupoval podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. a dovolání zamítl.
21. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 6 620 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vše zvýšeno o náhradu daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy (po zaokrouhlení na celé koruny) 8 373 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2020
JUDr. Robert Waltr předseda senátu