25 Cdo 2745/2023-413
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyň: a) J. J., b) L. P., obě zastoupené JUDr. Benjaminem Zollmannem, advokátem se sídlem Na Florenci 1055/35, Praha 1, proti žalované: STANEST, s. r. o., IČO 28087721, se sídlem Křenova 438/7, Praha 6, zastoupená JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/30, Praha 1, o zaplacení 96.295 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 185/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, č. j. 35 Co 380/2022-372, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů dovolacího řízení 8.268 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Benjamina Zollmanna, advokáta.
1. Žalobkyně uplatnily žalobou nárok na náhradu škody způsobené neoprávněnou těžbou dřeva na pozemku v jejich vlastnictví. Nárok sestává z náhrady hodnoty vytěženého dřeva, nákladů na opětovné zalesnění a nákladů souvisejících s uplatněním nároku.
2. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 8. 8. 2017, č. j. 4 C
185/2012-181, zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně neunesly ve sporu břemeno tvrzení a břemeno důkazní, avšak současně zamítl návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve věci samé, změnil jej co do náhrady nákladů řízení a ztotožnil se zcela s právním posouzením soudu prvního stupně, že ve věci nelze určit rozsah škody. K dovolání žalobkyň rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3536/2018, dovolací soud obě předchozí rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud konstatoval závažné vady řízení, neboť je v logickém rozporu zamítnutí důkazních návrhů žalobce pro nadbytečnost a konstatování, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Odvolací soud dané vady řízení nenapravil, proto bylo řízení zatíženo vadou, neboť jde o opomenuté důkazy.
3. Obvodní soud pro Prahu 6 poté rozsudkem ze dne 6. 10. 2022, č. j. 4 C 185/2012-332, ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. 12. 2022, č. j. 4 C 185/2012-361, výrokem I uložil žalované zaplatit žalobkyním 62.953 Kč s příslušenstvím, výrokem II co do částky 32.992 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a výroky III až V rozhodl o náhradě nákladů řízení. V projednávané věci bylo nesporné, že v závěru roku 2010 provedla žalovaná neoprávněnou těžbu dřeva na lesním pozemku žalobkyň, spornou byla výše škody, jež byla žalobkyním těžbou způsobena.
Obvodní soud po doplnění dokazování doplňky znaleckých posudků znalců Ing. Martina Vlasáka a Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem zavázán právním názorem dovolacího soudu stanovil konkrétní hodnotu vytěženého dřeva, odečetl od něj náklady na těžbu stanovené na základě průměrných statistických nákladů a rozhodl o výši škody způsobené žalovanou. Určil poměr úspěchu stran jako zásadě stejný, a proto nepřiznal žádné straně právo na náhradu nákladů řízení a zavázal obě strany k náhradě nákladů řízení státu stejným dílem.
4. K odvolání všech účastníků řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2023, č. j. 35 Co 380/2022-372, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jen co do výše přiznané částky, která činí 63.303 Kč s příslušenstvím, a stanovil, že žalobkyně jsou k přijetí přiznaného plnění oprávněny společně a nerozdílně, výrok II změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně (dalších) 32.992 Kč s příslušenstvím, a výroky III a IV rozhodl o povinnosti žalované nahradit náklady řízení žalobkyním a státu. Odvolací soud se především na základě znaleckého posudku Ing. Vlasáka, který pozemek osobně zhlédl 6. 7. 2012, tj. v době, kdy bylo možno rozlišit svévolnou a kůrovcovou těžbu, ztotožnil se skutkovým závěrem, že žalovanou bylo neoprávněně vytěženo celkem 116 stromů. Odmítl námitky žalované (nesprávně uvedeno žalobkyně) o nepřesvědčivosti těchto závěrů znalce a neshledal důvod pro postup dle § 136 o. s. ř. při určení výše škody.
V dalším se pak k námitkám žalobkyň neztotožnil s odpočtem nákladů na těžbu, jak je vyčíslil obvodní soud, neboť nešlo o ušlý zisk, nýbrž skutečnou škodu, a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu bylo třeba stanovit skutečnou hodnotu vytěženého dřeva, aniž by soud měl spekulovat o tom, zda a jakým způsobem by následně žalobkyně těžbu zajistily. Závěrem se odvolací soud zabýval pochybeními soudu prvního stupně při matematickém vyčíslení jednotlivých nároků, formulaci výroků a stanovení úspěchu stran ve věci a z toho vyplývající povinnosti hradit náklady řízení.
5. Žalovaná proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Její odvolací námitky nebyly vůbec vypořádány, odůvodnění odvolacího soudu se týkalo pouze odvolacích námitek žalobkyň a k obsahu jejího odvolání se odvolací soud nevyjádřil. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo překvapivé, neboť došlo i k překvapivé změně rozhodujícího soudce, aniž by bylo dovolatelce vysvětleno proč, když původní soudce na soudě dále působil, a i po zrušení věci dovolacím soudem setrval na svém přesvědčení, že žalobu je třeba zamítnout, a odvolací soud se s touto námitkou nevypořádal. Dovolatelka zpochybnila skutková zjištění ohledně počtu vytěžených stromů a určení hodnoty skutečné škody. Poslední námitkou zpochybnila žalovaná výpočet náhrady nákladů řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, eventuálně i soudu prvního stupně, a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
6. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedly, že dovolání považují za nedůvodné, neboť opakuje pouze již vyjádřené stanovisko z předchozího řízení, a že se ztotožňují s odůvodněním odvolacího soudu. Dále uvedly, že bylo najisto postaveno již v předchozím dovolacím řízení, že tvrdily rozsah škody konkrétně již při podání žaloby, že odvolací soud se vypořádal s klíčovou námitkou žalované o stanovení konkrétní výše způsobené škody, a ostatní námitky dovolatelky odmítly jako spekulace.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
9. Má-li pak být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4093/2015, uveřejněný pod číslem 95/2017 Sb. rozh. obč.).
10. Namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud vůbec nevypořádal s jejími odvolacími námitkami, pomíjí odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v odstavcích 7 a 8, v nichž je vypořádána klíčová námitka dovolatelky proti závěru o počtu neoprávněně vytěžených stromů a výši způsobené škody. Ačkoli v odstavci 7 nesprávně odvolací soud uvedl žalobkyně místo žalovaná, je z obsahu odůvodnění zřejmé, že se jedná o vypořádání námitky žalované, nikoli žalobkyň. Jedná se tedy o zřejmou chybu v psaní, která nezpůsobuje nepřezkoumatelnost nebo nesrozumitelnost odůvodnění.
11. Další námitka dovolatelky, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, by představovala vadu řízení, jež však není způsobilým dovolacím důvodem a nezakládá přípustnost dovolání. Jde o důvod pro podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., který dle výslovné úpravy § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. nelze uplatňovat jako důvod dovolání. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že soudce příslušného rozhodovat ve věci určuje rozvrh práce soudu, který se v průběhu času může změnit, takže není vyloučeno, aby po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem rozhodoval ve věci jiný soudce, než který vydal zrušené rozhodnutí.
12. Námitky proti skutkovým zjištěním či procesu hodnocení důkazů nemohou založit přípustnost dovolání, stejně jako námitky proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (nepřezkoumatelnost), neboť jediným způsobilým
dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.) a přípustnost dovolání mohou založit pouze námitky proti řešení právních otázek (§ 237 o. s. ř.) 13. Ve vztahu k námitce nesprávného posouzení nároku na zaplacení 32.992 Kč představovanému náklady těžby dřeva dovolatelka žádné předpoklady přípustnosti dovolání ani nevymezuje. 14. Dovolání proti rozhodnutí (výroku) o náhradě nákladů řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 15. Nejvyšší soud proto ze všech shora uvedených důvodů dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost. 16. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání mají žalobkyně vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni podání vyjádření (9. 8. 2023) a činí 4.980 Kč. U každé ze žalobkyň je pak částka snížena dle § 12 odst. 4 vyhlášky o 20 % pro společné zastupování dvou osob, tj. na 3.984 Kč. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., což činí 150 Kč na každou ze žalobkyň. Celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí pro každou ze žalobkyň 4.134 Kč, pro obě 8.268 Kč. Žalobkyně jsou vzhledem k solidární povaze žalobního nároku oprávněny k přijetí náhrady společně a nerozdílně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 29 Cdo 3589/2021, bod 37). Náhrada je splatná k rukám advokáta zastupujícího žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 2. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu