25 Cdo 2770/2023-183
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: R. F., zastoupený Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalované: SV pojišťovna, a. s., se sídlem Vyskočilova 1481/4, Praha 4, IČO 61858714, zastoupená Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem se sídlem Vinohradská 35/25, Praha 2, o 159.375 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 315/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 28 Co 39/2023-148, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 28 Co 39/2023-148, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 10. 2022, č. j. 43 C 315/2021-107, se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
zaplatit mu 159.375 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení pojistného plnění. Vyšel ze zjištění, že žalobce v souvislostí s koupí rodinného domu uzavřel dne 1. 6. 2017 s žalovanou pojistnou smlouvu o jeho pojištění, jež se řídila Všeobecnými podmínkami pro pojištění majetku a odpovědnosti – BDP 160601, podle nichž se pojistnou událostí rozumělo též poškození předmětu pojištění krupobitím. Dne 15. 4. 2021 oznámil žalované vznik škody, a to poškození dřevěných rámů oken na rodinném domě krupobitím dne 7.
7. 2017, které se podle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu v dané oblasti (mimo jiných termínů též uvedeného dne) vyskytlo. Žalovaná jeho požadavek na pojistné plnění odmítla s odůvodněním, že žalobce oznámil škodu s velkým časovým odstupem od jejího vzniku, ačkoli žalobce tvrdil, že o škodě vzniklé krupobitím se dozvěděl až z výsledku odborné prohlídky poškozených oken dne 1. 4. 2021. Soud vzal za prokázané, že v době oznámení pojistné události byly rámy oken poškozeny, a to částečně působením krup, částečně v důsledku jejich vadné konstrukce, k čemuž přistoupilo i to, že na oknech nebyla prováděna řádná údržba.
Poškození povrchové úpravy dřevěných rámů (narušení lazury) drobnými kroupami není zjistitelné hned, ale nepochybně do dvou let, kdy se projeví postupné pronikání vlhkosti do dřeva pod lazurou. Žalobce sám tvrdil, že poškození oken vnímal, proto se také nakonec rozhodl pro opravu, aniž by poškození dával do souvislosti s krupobitím, o jehož vlivu na stav oken se dozvěděl až z prohlídky odborné společnosti dne 1. 4. 2021. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 2758 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o.
z.“), okolnosti zjištění škody a nahlášení pojistné události žalované hodnotil podle § 2797 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Byť neexistuje žádná povinnost provádět pravidelnou údržbu oken, na žalobce se vztahovaly pojistné podmínky, podle nichž měl provádět přiměřená opatření k odvrácení hrozící škody, udržovat místo pojištění v řádném technickém stavu a neprodleně oznámit pojistiteli vznik pojistné události. Při běžné péči o nemovitost, při mytí oken by mělo být poškození zjistitelné do dvou let.
Žalobce se tedy mohl obrátit na odbornou firmu ke zjištění příčiny poškození oken a k zajištění jejich opravy mnohem dříve, než učinil, nebyl-li si jistý, jaké vlivy se na poškození okna podílely. Soud poukázal na pojistné podmínky žalované, podle nichž má pojistitel právo snížit pojistné plnění, pokud mělo porušení povinnosti pojistníka, pojištěného či jiné osoby, mající právo na pojistné plnění, podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, rozsah jejích následků anebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, a to úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah povinnosti pojistitele plnit (což platí i v případě, že porušení povinnosti znemožnilo předložení důkazů o tom, že nastala pojistná událost).
Při vzniku pojistné události je povinností pojištěného ji neprodleně nahlásit pojistiteli a umožnit mu provést veškerá šetření nezbytná pro posouzení nároku na pojistné plnění a jeho výši. Soud vyložil, že slovem „neprodleně“ je míněna velmi krátká lhůta, prakticky bezodkladné či okamžité jednání v rozsahu dnů či týdnů, a žalobce tuto lhůtu nedodržel.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 28 Co 39/2023-148, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud označil skutková zjištění soudu prvního stupně za dostatečná a jeho právní závěry za správné a odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí. Zdůraznil, že snížení pojistného plnění na nulu ve smyslu čl. 12 Všeobecných smluvních podmínek ze strany žalované pojišťovny bylo úměrné porušení povinnosti žalobce jako pojištěného, jež mělo vliv na to, že nebylo možné řádně zjistit výši pojistného plnění, a to s ohledem na dobu, která uplynula od tvrzené pojistné události (7. 7. 2017). Pojistná událost nebyla nahlášena bez zbytečného odkladu poté, co mělo dojít ke krupobití, nýbrž až dne 15. 4. 2021. V dané věci tak bylo zbytečné nechat vypracovat znalecký posudek, žalobce svým postupem sám zavinil, že pojistnou událost nebylo možné prokázat.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce s odkazem na § 237 o. s. ř. dovolání, s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na otázce doposud neřešené a otázce, při jejímž zodpovězení se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Při řešení otázky, zda lze pojistné plnění podle § 2800 odst. 2 o. z. snížit o 100 % a tím de facto pojistné plnění odmítnout, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1970/2021 a sp. zn. 23 Cdo 4428/2014).
Otázku, kdy počíná běh lhůty pro oznámení pojistné události „bez zbytečného odkladu“, podle dovolatele Nejvyšší soud ve své judikatuře dosud neřešil. Zatímco judikatorní výklad si žádá, aby skutečnosti, které opravňují pojistitele ke snížení či odmítnutí plnění z pojistné smlouvy byly prokázány a podloženy v jednoznačně formulovaném skutkovém závěru soudu, v daném případě soudy takový závěr nevyslovily. Neobjasnily, jak mohl žalobce zcela znemožnit pojistiteli šetření pojistné události, přestože v řízení byla prokázána neměnnost škody, stejně jako to, že důsledek pojistného nebezpečí (krupobití) je zjistitelný až po roce či dvou.
Rovněž nebylo objasněno, k čemu natolik zásadnímu a opodstatňujícímu odmítnutí práva na pojistné plnění došlo mezi okamžikem, kdy bylo hypoteticky možné identifikovat škodu od poloviny roku 2018 do poloviny roku 2019, a datem uplatnění práva na pojistné plnění. Není důvodu, proč by prodleva přibližně dva roky s ohlášením pojistné události měla zakládat natolik flagrantní porušení povinnosti, pro něž by mělo být pojistné plnění kráceno o 100 %. Stíhá-li důkazní břemeno účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu, pak bylo na žalované, aby prokázala, že oznámení pojistné události s časovým odstupem jí zcela znemožnilo šetření pojistné události.
V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4166/2010 lze oprávněně snížit pojistné plnění v případě, že porušení povinnosti pojištěným (například povinnosti bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli pojistnou událost) bylo důvodem pro zvětšení důsledků pojistné události. Žalobce však vědomě neporušil povinnost jednat v zájmu odvrácení nebo zmenšení nebezpečí vzniku pojistné události, neboť nevěděl po značnou dobu, že ke škodě na pojištěném majetku vůbec došlo a že její vznik je zapříčiněn pojistným nebezpečím.
Dovolatel dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1970/2021 a sp. zn. 23 Cdo 4428/2014, v nichž byl vyjádřen mírnější přístup ke krácení pojistného plnění v důsledku ohlášení pojistné události s delším časovým odstupem. Snížení plnění o 100 % se vymyká odkazované judikatuře, bylo učiněno bez řádného odůvodnění a nerespektuje ani požadavek vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2431/2015, dle nějž je při posuzování, zda pojištěný ztížil či neztížil možnost řádného šetření pojistitele, nutno vycházet ze zjištění konkrétních okolností řešené věci individuálně, bez paušalizace.
Podle dovolatele je třeba brát v potaz, že u některých škod je zjevné, že k pojistné události došlo a kdy (například záplavy, sesuv půdy), i v těchto případech by však mělo být zohledněno, kdy se pojištěný o škodě dozvěděl. Je-li pojištěná budova užívána jen příležitostně a vznik škody pojištěný zjistí až s odstupem po vzniku škody, neměla by být uplatňována sankce snížení náhrady pojistného plnění. V souladu s § 2796 o. z. má být pojistná událost nahlášena bez zbytečného odkladu, v daném případně však žalobce až do 1. 4. 2021 nespojoval poškození oken s možným právem na pojistné plnění. Soudy tedy nesprávně posoudily otázku počátku běhu lhůty pro uplatnění práva na pojistné plnění, dospěly-li k závěru, že počátek této lhůty se odvozuje od data vzniku škody na pojištěné věci, a nikoliv od okamžiku, kdy pojištěný získal povědomí o tom, že mu svědčí právo na pojistné plnění. Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Dovolatelem odkazovaná rozhodnutí nejsou přiléhavá na danou věc, žalobce pomíjí, že jde o pojistné plnění za poškození věci, kterou po celou dobu užíval, poškození oken mohl zjistit dříve.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky nahlášení pojistné události žalobcem bez zbytečného odkladu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Podle druhého odstavce citovaného ustanovení činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.
7. Podle § 2796 odst. 1 o. z. nastane-li událost, se kterou ten, kdo se pokládá za oprávněnou osobu, spojuje požadavek na pojistné plnění, oznámí to pojistiteli bez zbytečného odkladu, podá mu pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků takové události, o právech třetích osob a o jakémkoliv vícenásobném pojištění; současně předloží pojistiteli potřebné doklady a postupuje způsobem ujednaným ve smlouvě. Není-li současně pojistníkem nebo pojištěným, mají tyto povinnosti i pojistník a pojištěný.
8. Podle § 2800 odst. 2 o. z. mělo-li porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo oprávněné osoby, podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah pojistitelovy povinnosti plnit.
9. Nejvyšší soud se již za účinnosti předchozí právní úpravy při výkladu § 799 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2004, dále jen obč. zák., a následně § 14 a § 17 zákona 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, účinného od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013), ve svých závěrech opakovaně přikláněl k tomu, že oznámení pojistné události bez zbytečného odkladu je nepochybně prvotní a základní povinností vyplývající ze zákona, popřípadě i ze smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.
6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4166/2010, nebo ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1970/2021). Prokázané nesplnění oznamovací povinnosti je porušením povinnosti stanovené zákonem. Způsobilo-li opoždění oznámení pojistiteli z hlediska časového i věcného zvýšení nákladů při vyšetřování a vypořádání pojistné události v relativně značném rozsahu, je na soudu, aby stanovil míru zvětšení rozsahu následků ve vztahu k nákladům, které by vznikly při normálním běhu událostí. Jinými slovy, podstatné je určit míru snížení pojistného plnění tak, aby bylo přiměřené míře zhoršení následků pojistné události nad výši škody v době jejího vzniku, oproti tomu, kdyby její oznámení bylo učiněno včas.
Přiměřenost snížení pojistného plnění závisí na okolnostech konkrétního případu, a je proto obtížné určit, jakými obecnými postupy se má pojistitel při snížení pojistného plnění řídit, ale je vždy třeba vycházet z okolností posuzované věci (viz již citované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4166/2010, a ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1970/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 32 Cdo 948/2019). S konkrétní mírou snížení pojistného plnění by se měly soudy přinejmenším stručným způsobem vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí a vysvětlit v tomto směru své závěry (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2422/2022). Nyní účinná úprava obsažená v § 2800 odst. 2 o. z. v podstatě odpovídá úpravě v § 17 odst. 2 zákona č. 372/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a stanoví, že mělo-li porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo oprávněné osoby, podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah pojistitelovy povinnosti plnit.
Uvedené pravidlo bylo současně v souladu se skutkovými zjištěními nalézacích soudů vtěleno i do Všeobecných pojistných podmínek žalované – Bezpečný domov Plus pojištění majetku a odpovědnosti (BDP 160601). Shora uvedené judikatorní závěry lze přiměřeně vztáhnout i na výklad stávající úpravy při posouzení dané věci.
10. I s ohledem na to, že pojem pojistné události, nestanoví-li pojistná smlouva jinak, zahrnuje nejen právně kvalifikovanou událost (v daném případě žalobcem uváděné krupobití), ale i vznik škody samotné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, uveřejněný pod číslem 4/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2037/2020) je uvedené třeba brát v každém konkrétním případě v potaz i při zvážení, k jakému momentu bylo reálně možné pojistnou událost (tedy škodu vzniklou v důsledku právně kvalifikované události) vůbec zjistit a poté i nahlásit pojistiteli, jakou lhůtu lze pokládat za odpovídající povinnosti žalobce, k jakému jejímu překroční došlo a v návaznosti na to i posoudit význam daného překročení pro krácení, respektive odmítnutí pojistného plnění.
Lze poukázat na závěr rozhodovací praxe, že zákonodárce a ten, kdo uzavírá smlouvu, nezamýšlí dát právní normě a právním úkonům absurdní nebo nerozumné důsledky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5388/2015, srov. také I. ÚS 625/03, odkazované dále v J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, výklad k § 2, bod 9). Vznik povinnosti nahlásit pojistnou událost by tak neměl předcházet okamžiku, kdy lze rozumně očekávat její možné splnění, a to i s přihlédnutím k interpretačním kritériím předpokladů běžné opatrnosti, očekávatelného jednání a vědomosti o rozhodných skutečnostech ve smyslu § 4 o.
z. Uvážení doby vzniku povinnosti nahlásit pojistnou událost a jejího neprodleného splnění by pak mělo být výchozím momentem pro náležitě podložený závěr o opodstatněnosti, resp. míře snížení rozsahu pojistného plnění. Závěr soudu o míře snížení pojistného plnění by tak měl být podložen konkrétními důvody.
11. Odvolací soud v projednávané věci konstatoval, že snížení pojistného plnění na nulu bylo úměrné porušení povinnosti žalobce jako pojištěného nahlásit neprodleně pojistnou událost s ohledem na dobu, která měla uplynout od pojistné události (od krupobití dne 7. 7. 2017 do nahlášení události dne 15. 4. 2021), čímž bylo znemožněno pojistnou událost řádně zjistit. Jakkoliv jde nepochybně o značný časový úsek, který může mít vliv na šetření pojistné události, odvolací soud daný závěr učinil, aniž by se blíže vypořádal s povahou škodní události a jí zanechanou újmou a v návaznosti na to i s komplikacemi při jejím zjišťování. V tomto směru lze přitakat žalobci, že se soud blíže nevyslovil ani k časovému ohraničení řádného splnění povinnosti nahlásit pojistnou událost „neprodleně“. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování konstatoval, že poškození drobnými kroupami není zjistitelné hned, ale nepochybně do dvou let. Žalobce pojistnou událost ohlásil pojistiteli téměř po čtyřech letech od jím tvrzeného prvotního narušení lazury okenních rámů, z čehož dva roky tohoto období o poškození nemusel vědět. Je pak další otázkou, jak zřetelně se v dalších dvou letech při obvyklé řádné údržbě či alespoň čištění oken mohla degradace lazury projevovat a kdy nejpozději ji žalobce měl zaregistrovat a mohl se začít zajímat o její příčiny. Touto otázkou se nalézací soudy nezabývaly.
12. Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že s ohledem na časový odstup nahlášení pojistné události od jejího vzniku (tvrzeného krupobití) je přiměřené úplné odepření pojistného plnění, aniž by se blíže vypořádal se shora uvedenými předpoklady, nerespektoval ustálenou judikaturu dovolacího soudu.
13. Nejvyšší soud proto podle § 243e o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil, a to včetně závislých nákladových výroků a výroku o soudním poplatku. Jelikož důvody zrušení platí v rozhodující míře i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jeho rozsudek a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení, (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu