25 Cdo 2784/2025-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. PhDr. Filipem Havrdou v právní věci žalobců: a) M. D., b) T. D., zastoupení Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00?Praha 1, proti žalované: J. D., zastoupená Mgr. Vojtěchem Vyhnalem, advokátem se sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01?České Budějovice, o uložení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 C 34/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 5. 2025, č. j. 15 Co 188, 189/2025-168, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 2 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce.
1. Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 13. 12. 2024, č. j. 2 C 34/2023-129, ve spojení s usnesením ze dne 28. 2. 2025, č. j. 2 C 34/2023-144, uložil žalované povinnost zajistit opravu rozhrady opěrné zdi nacházející se na hranici pozemku v jejím výlučném vlastnictví parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsaného na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY a pozemku ve spoluvlastnictví žalobců parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsaného na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY, a to způsobem zamezujícím jejímu naklánění nad pozemek žalobců parc.
č. XY v katastrálním území XY, zapsaného na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY (výrok I) a povinnost opravit z betonových tvárnic zhotovený pravý sloupek vstupní branky na pozemek žalobců parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsaného na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY tak, aby stál kolmo od paty tohoto sloupku, která se nachází na úrovni terénu (výrok II). Žalované bylo dále uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení žalobců (výrok III) a náhradu nákladů státu (výrok IV).
Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali uložení shora uvedených povinností s odůvodněním, že v důsledku nestabilní rozhrady nacházející se na pozemku a ve vlastnictví žalované jim vzniká škoda a hrozí, že dojde k úplnému zablokování vstupní branky.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 15 Co 188, 189/2025-168, k odvolání žalované potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně, ve výroku II rozsudek soudu prvního
stupně změnil a v tomto rozsahu žalobu zamítl a dále rozhodl o náhradě nákladů účastníků před soudy obou stupňů a náhradě nákladů státu. Odvolací soud uzavřel, že nárok na náhradu škody je ve vztahu k povinnosti uložené žalované výrokem II rozsudku soudu prvního stupně promlčen. K náklonu zdi došlo v únoru 2012 a právní předchůdkyně žalobců již dopisem ze dne 28. 2. 2012 požadovala její přestavbu a náhradu nákladů spojených s opravou sloupku a vchodových vrátek. Náklon sloupku se sice stále zvětšuje, ale škodní událost zde existovala již v roce 2012, kdy počala běžet subjektivní i objektivní promlčecí doba. Žaloba však byla podána až 26. 1. 2023.
3. Proti té části rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn vyhovující výrok II rozsudku soudu prvního stupně, podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost dovozují z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud dospěl k závěru, že běh promlčecí lhůty započal v okamžiku, kdy došlo ke vzniku škody na majetku bez ohledu na fakt, že rozsah této škody se v průběhu času zvětšoval. Žalobci
považují právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné. Závěr, že jejich právní předchůdkyně mohla již v roce 2012 požadovat po žalované to samé, co nyní požadují žalobci, neodpovídá skutečnosti a nemá oporu v provedeném dokazování. V roce 2012 nebylo nezbytné, aby oprava sloupku spočívala v jeho novém vybudování. Pokud bylo prokázáno, že ani ke dni 6. 8. 2024 nedošlo k ukončení vzniku škody, nemůže být pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty relevantní, že v roce 2012 vyzvala právní předchůdkyně žalobců žalovanou k opravě sloupku. Žalobci navrhli, aby bylo dovoláním napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že žalobci žádnou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se měl odvolací soud odchýlit, nezmiňují a ani na ni neodkazují. Dovolání považuje nejen za nedůvodné, když úvahy o jakémsi postupném vzniku škody nejsou na místě, ale i za nepřípustné. Žalovaná navrhla, aby bylo dovolání žalobců odmítnuto, případně zamítnuto. 5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání není přípustné. 6. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace celého nebo jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). 7. Při vylíčení předpokladu přípustnosti přitom musí dovolatel uvést (alespoň obsahově) konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je odůvodněna tím, že jde o dovolacím soudem dosud neřešenou právní otázku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3325/2023). Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést nejen právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Dovolatel je tedy povinen sdělit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Měl by proto označit, který z předpokladů vymezených v § 237 o. s. ř. je naplněn a proč. Jinými slovy je dovolatel povinen jasně uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nebo v čem je relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozporná, nebo v čem je třeba relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu změnit, nebo kterou konkrétně vymezenou právní otázku Nejvyšší soud dosud nevyřešil. Dovolací soud přitom není oprávněn si důvod přípustnosti vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019). 8. Dovolání žalobců neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti. Dovolatelé sice obecně namítají odklon od ustálené judikatury, avšak neuvádí (a nevyplývá to ani z obsahu dovolání), konkrétně od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil. Neuvádí-li dovolatelé žádná konkrétní rozhodnutí, s nimiž by mělo být napadené rozhodnutí v rozporu, v podstatě požadují, aby si dovolací soud sám určil tzv. kvalitativní rozsah dovolacího přezkumu, což je v rozporu s ustanovením § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. 9. Jestliže dovolání postrádá vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 237 až 238a o. s. ř.), trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť není splněna jedna z nezbytných náležitostí dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání přitom již nelze odstranit, lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. 10. Z tohoto důvodu není Nejvyšší soud oprávněn dovolání žalobců věcně přezkoumat, neboť kdyby tak učinil, porušil by ústavně zaručené právo žalované na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18). 11. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 4. 11. 2025
JUDr. PhDr. Filip Havrda pověřený člen senátu