25 Cdo 2887/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní
věci žalobců a) F. K., a b) D. K., obou zastoupených advokátem, proti žalované
České republice – Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, o náhradu škody,
vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 172/2003, o dovolání
žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3.
května 2005, č. j. 40 Co 1341/2004-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1995 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok
na náhradu škody, která měla žalobcům vzniknout v důsledku nezaplacení kupní
ceny ze strany kupujícího, a to v důsledku rozhodovací činnosti Katastrálního
úřadu v Š., který provedl vklad vlastnického práva V. K. na základě kupní
smlouvy o prodeji nemovitostí, o níž žalobci tvrdí, že je neúčinná. Soud
prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 24. 6. 1994 uzavřeli žalobci spolu
s manžely J. a J. Š. jako prodávající a V. K. jako kupující kupní
smlouvu o převodu nemovitostí za dohodnutou kupní cenu 5.000.000,- Kč s
odkládací podmínkou, že právní následky této smlouvy nastanou a návrh na
vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bude učiněn teprve poté,
budou-li prodávající v prodlení s úhradou dvou splátek dluhu nebo úroků vůči
kupujícímu podle smlouvy o úvěru, uzavřené téhož dne mezi V. K. jako věřitelem
a F. K. a J. Š. jako dlužníky. Rozhodnutím Katastrálního úřadu v Š. ze dne 22.
12. 1995, č. j. 10V 11 2457/95, byl proveden vklad vlastnického práva V. K. k
převedeným nemovitostem s účinky ke dni 27. 10. 1995. Soud dospěl k závěru, že
Katastrální úřad v Š. postupoval správně, provedl-li vklad vlastnického práva
do katastru nemovitostí (byť nezkoumal, zda sjednaná odkládací podmínka
skutečně nastala), neboť, jak soud zjistil, již předtím, než V. K. podal
návrh na vklad (tedy pak i v době vydání rozhodnutí o povolení vkladu), byla
odkládací podmínka, sjednaná v kupní smlouvě ze dne 24. 6. 1994, splněna.
Předpoklady odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o
odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem, tak nejsou naplněny.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne
3. 5. 2005, č. j. 40 Co 1341/2004-73, rozsudek soudu prvního potvrdil a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přisvědčil námitce žalobců, že soud
prvního stupně měl na zjištěný skutkový stav aplikovat zákon č. 58/1969 Sb., o
odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným
úředním postupem, nikoli zákon č. 82/1998 Sb., nicméně uzavřel, že ani tak
nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Rozhodnutí o
povolení vkladu ze dne 22. 12. 1995, č. j. 10V 11 2457/95, nebylo zrušeno ani
změněno, proto nepřichází v úvahu odpovědnost státu za škodu způsobenou
nezákonným rozhodnutím podle § 1 – 17 zákona č. 58/1969 Sb. Kromě toho
Katastrální úřad v Š. postupoval ve vkladovém řízení v souladu s
ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a
jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění do 30. 6. 1996, přičemž předmětem
návrhu na vklad není smlouva jako taková, nýbrž věcná práva k nemovitostem
podle této smlouvy. Nesprávný úřední postup lze spatřovat pouze v opomenutí
Katastrálního úřadu v Š. zjistit, zda nastala účinnost předmětné kupní smlouvy,
tedy zda došlo ke splnění odkládací podmínky v ní sjednané, avšak mezi tímto
jednáním a tvrzenou škodou neexistuje vztah příčinné souvislosti, jelikož
účinnost uzavřené kupní smlouvy nastala a dohodnutá odkládací podmínka byla
splněna ještě před zahájením řízení o povolení vkladu.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož
přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to z důvodu
nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř. Namítají, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily skutkový stav,
jestliže konstatovaly, že předpoklady odpovědnosti státu za škodu nejsou
naplněny. Katastrální úřad v Š., aniž si byl jist, zda nastaly účinky kupní
smlouvy, povolil vklad práva, čímž umožnil kupujícímu vyhnout se zaplacení
kupní ceny před podáním návrhu na vklad a bezprostředně po povolení vkladu
převést nemovitosti na třetí osobu, čímž zapříčinil, že žalobci pozbyli
vlastnické právo k převáděným nemovitostem, avšak nedostalo se jim peněžitého
protiplnění do kupujícího. Katastrální úřady mají povinnost zkoumat,
zda jsou smluvní projevy účastníků určité a srozumitelné, a posuzovat
platnost smlouvy jako takové. Jelikož si však Katastrální úřad v Š. nevyžádal
před povolením vkladu od navrhovatele příslušné chybějící důkazy, které by
odstranily neurčitost smluvního ujednání o kupní ceně v předmětné kupní
smlouvě, ani plnou moc prodávajících, neoprávněně provedl vklad a tím
zapříčinil vznik škody. Navrhují proto, aby dovolací soud zrušil napadené
rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila se závěrem odvolacího
soudu, že nejsou dány hmotněprávní předpoklady odpovědnosti státu za škodu, a
uvedla, že katastrální úřady v rámci řízení o povolení vkladu práva do katastru
nemovitostí nezkoumají platnost smlouvy, nýbrž jen některé aspekty její
platnosti, a to pouze z hledisek v zákoně taxativně stanovených. Žalobci
neuhradili tři splátky úvěru ze smlouvy o úvěru, čímž došlo před podáním návrhu
na vklad ke splnění odkládací podmínky, a proto žalovaná navrhuje, aby bylo
dovolání žalobců zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo
podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnými
osobami - účastníky řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle
odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku
v rozporu s hmotným právem.
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl
rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž by mu předcházelo zrušující
rozhodnutí odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze
podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení
přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména
posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání
neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
V posuzované věci uplatnili žalobci vůči státu nárok na náhradu škody, kterou
specifikovali tak, že se jedná o majetkovou újmu vzniklou jim v důsledku
nezaplacení kupní ceny ze strany kupujícího. Za příčinu vzniku škody je žalobou
označováno chybné rozhodnutí Katastrálního úřadu v Š., jímž bylo na základě
kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 24. 6. 1994 do katastru nemovitostí
zapsáno vlastnické právo V. K. k převáděným nemovitostem za dohodnutou kupní
cenu 5.000.000,- Kč. Nesprávnost spatřují žalobci v tom, že katastrální úřad
nezkoumal splnění odkládací podmínky, že právní následky této smlouvy nastanou
a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bude učiněn teprve
poté, budou-li prodávající v prodlení s úhradou dvou splátek dluhu nebo úroků
vůči kupujícímu podle smlouvy o úvěru uzavřené téhož dne mezi V. K. jako
věřitelem a F. K. a J. Š. jako dlužníky. Toto rozhodnutí nebylo zrušeno ani
změněno.
Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno dispoziční zásadou (soud je vázán
žalobou, tedy tím, jak žalobci vymezili předmět řízení), je nárok uplatněný
žalobou vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem
(petitem), přičemž právní kvalifikace nároku, i když je v žalobě uvedena, není
pro soud závazná. Soud je proto při rozhodování vázán nikoliv tím, jak
účastník řízení skutkový stav právně posuzuje, nýbrž tzv. skutkem, jak byl
vymezen v žalobě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003,
sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, publikovaný pod č. 78 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, ročník 2004). V posuzované věci to znamená, že bez ohledu na to,
zda žalobci opírají svůj nárok o ustanovení o odpovědnosti státu za škodu
způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, je předmětem
řízení nárok na náhradu škody způsobené tím, že Katastrální úřad v Š.
rozhodnutím ze dne 22. 12. 1995, č. j. 10V 11 2457/95, provedl vklad
vlastnického práva V. K. k nemovitostem, jež byly předmětem kupní smlouvy ze
dne 26. 4. 1994, aniž by si řádně zjistil všechny rozhodné skutečnosti a
obstaral si k tomu potřebné podklady.
Odvolací soud důvodně poukázal na dvě formy odpovědnosti podle
zákona č. 58/1969 Sb. s tím, že podmínkou odpovědnosti státu za škodu
způsobenou nezákonným rozhodnutím podle § 4 zákona je okolnost, že rozhodnutí
bylo pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno či změněno, a ta splněna
nebyla. Tento závěr je v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou soudů
vyšších stupňů a odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž
soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat
zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srov. např. usnesení NS ČR ze dne
2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Úvaha odvolacího soudu o správnosti
úředního postupu předcházejícího vydání rozhodnutí o vkladu je tak již
nadbytečná, neboť podle ustálené judikatury dovolacího soudu shromažďuje-li
orgán státu podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti,
právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí a
případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu
rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle §
1 - 17 zákona, nikoliv z pohledu správnosti úředního postupu podle § 18 – 19
zákona (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2
Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod č. 5).
Spatřují-li v posuzované věci žalobci nesprávný úřední postup v nevyžádání si
plné moci prodávajících a v posuzování kupní smlouvy jako podkladů (důkazů) pro
vydání rozhodnutí, v jejich hodnocení a v následném právním posouzení věci
katastrálním úřadem, jde právě o případ těch činností, které směřují k vydání
rozhodnutí a jejichž případná nesprávnost by se odrazila v obsahu rozhodnutí;
žalobci tvrzená pochybení Katastrálního úřadu v Š. proto nemohou být zvažována
z hlediska nesprávného úředního postupu, nýbrž by mohla mít význam pouze tehdy,
bylo-li by předmětné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno či změněno, což se v
dané věci nestalo. Z hlediska námitek uplatněných v dovolání (týkají se toliko
nesprávnosti úředního postupu) proto nelze rozsudek odvolacího soudu považovat
po právní stránce za zásadně významný, proto dovolací soud dovolání žalobců
podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 odst. c) o.s.ř. odmítl pro
nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobci nemají na
jejich náhradu právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Petr
Vojtek, v. r.
předseda
senátu