U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou
v právní věci žalobkyně Ing. H. B., zastoupené JUDr. Helenou Havránkovou,
advokátkou se sídlem v Praze 9, Prosecká 412/74, proti žalovanému JUDr. P. L.,
o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.
zn. 6 C 358/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 10. května 2013, č. j. 51 Co 587/2009-289, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května
2013, č. j. 51 Co 587/2009-289, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.,
neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené.
Dovolatelka v obsáhlém dovolání popisuje skutkový stav věci a dosavadní průběh
řízení a jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení otázky
promlčení (§ 106, § 112 obč. zák.) s tím, že se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že tato otázka je rozhodována
rozdílně.
Přípustnost dovolání v dané věci se řídí podle § 237 o. s. ř. (ve znění účinném
od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013), jenž stanoví povinnost dovolatele vymezit,
které ze zákonných hledisek v tomto ustanovení uvedených považuje za splněné,
přičemž pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačuje k projednání
dovolání; je-li namítáno, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právní
otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či
procesního práva jde, a zároveň konkrétně od které ustálené rozhodovací praxe
se při řešení této otázky odvolací soud odchyluje (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu –
www.nsoud.cz).
Z obsahového hlediska dovolání žalobkyně nesplňuje požadavky na vymezení
předpokladů jeho přípustnosti. V dovolání není uvedeno, od jakých konkrétních
rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud po právní stránce odchýlil a v čem
tvrzený odklon spočívá, přičemž tento nedostatek může být odstraněn pouze po
dobu lhůty k podání dovolání. Námitkami, jež se týkají správnosti skutkových
zjištění, přípustnost dovolání založit nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Správnost právního názoru, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel,
dovolatelka zpochybňuje na základě vlastní verze skutkového stavu a přehlíží,
že dovolací soud ve svém předchozím zrušujícím rozsudku ze dne 19. 12. 2012, č.
j. 25 Cdo 23/2011-268, v této věci vyslovil závazný právní názor k otázce
promlčení nároku (§ 106, § 112 obč. zák.), jenž odvolací soud respektoval, a
jeho rozhodnutí je s ním v souladu. Závěr, zda z hlediska § 112 obč. zák.
bylo v řízení pokračováno v přiměřené lhůtě, je odvislé od konkrétních
skutkových okolností případu, a jestliže odvolací soud za konkrétní situace,
kdy žalobkyni v podání žaloby nebránily žádné závažné okolnosti, a to i s
přihlédnutím k subjektivním skutečnostem na její straně, dospěl k závěru, že
dobu několika měsíců od právní moci rozhodnutí příp. od doručení pravomocného
trestního rozhodnutí nelze mít za dobu přiměřenou pro pokračování v řízení,
nejde o úvahu vybočující z běžné rozhodovací praxe. V daném případě se nejedná
ani o řešení právní otázky, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Dovolatelka dovoláním rovněž napadla výrok III. rozsudku odvolacího soudu, jímž
jí byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro
Prahu 10 částku 6.498,80 Kč. Vzhledem k tomu, že v dovolání proti tomuto výroku
neuvedla žádné dovolací důvody ani splnění předpokladů přípustnosti dovolání,
nelze pro vady dovolání v dovolacím řízení pokračovat (§ 241a odst. 2, § 241b
odst. 3, 243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu