25 Cdo 3019/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně NISA CAFE s.r.o., se sídlem v Ostravě, Denisova 2, IČO 28607139,
zastoupeného JUDr. Radimem Kubicou, MBA, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó.
Lysohorského 702, proti žalovanému P. Č., za účasti Allianz pojišťovny, a.s.,
se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 3, IČO 47115971, jako vedlejšího účastníka na
straně žalované, o 151.331,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 80 C 74/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 Co 766/2014-248, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
26. 1. 2015, č. j. 8 Co 766/2014-248, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního
stupně ohledně částky 91.200,- Kč, se odmítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 Co
766/2014-248, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2014, č. j. 80
C 74/2012-195, ve výrocích, jimiž bylo rozhodováno o částce 60.131,- Kč s
příslušenstvím, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v
tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
zamítl žalobu na zaplacení 151.331,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný zavinil dne 24. 10. 2011
dopravní nehodu, při níž poškodil vozidlo Porsche Boxster Petra Skaly (původní
žalobce). Vozidlo mělo být opraveno v autoservisu společnosti AR AUTO RUBÝ
s.r.o., která žalobci poskytla náhradní vůz. Předmětem řízení je částka za
opravu vozidla ve výši 60.131,- Kč (cena opravy po odečtení částky 50.000,- Kč
poskytnuté pojistitelem odpovědnosti žalovaného) a za půjčovné náhradního vozu
ve výši 91.200,- Kč; tento nárok na náhradu škody postoupil původní žalobce
společnosti AR AUTO RUBÝ s.r.o., od níž pohledávku nabyla postoupením současná
žalobkyně. Podle soudu prvního stupně nebylo jednoznačně prokázáno, že původní
žalobce byl v době nehody vlastníkem vozidla Porsche Boxster ani že zaplatil
faktury za opravu vozidla a půjčovné za náhradní vůz. Soud dále dovodil, že
náhradní vozidlo bylo jiné kategorie než vůz poškozený a P. S. měl možnost si
zajistit náhradu po dobu opravy jiným způsobem, a ze znaleckého posudku Ing.
Ladislava Mandáka zjistil, že k poškození vozidla tak, jak bylo tvrzeno,
nemohlo při popsaném nehodovém ději dojít. Za použití § 427, § 524 a § 37
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013,
proto soud dospěl k závěru, že nebyl-li původní žalobce vlastníkem automobilu a
nezaplatil ani fakturu za opravu, nevznikla mu škoda; pak ovšem neměl vůči
žalovanému takovou pohledávku, kterou by mohl postoupit. Z těchto důvodů byla
žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně
rozsudkem ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 Co 766/2014-248, potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Během odvolacího řízení vstoupila na místo
žalobce společnost NISA CAFE s.r.o. jako postupník předmětné pohledávky.
Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nesprávnost závěru, že P. S. nebyl
vlastníkem vozidla, neboť tento závěr byl učiněn na základě neúplně zjištěného
skutkového stavu. Výhrady měl i ke zjištěním plynoucím ze znaleckého posudku
Ing. Mandáka, proti němuž stojí navržený oponentní posudek společnosti DEKRA.
Tato pochybení však vzhledem k závěru o neexistenci pohledávky podle odvolacího
soudu nemají vliv na celkovou správnost rozhodnutí, protože pro posouzení věci
je rozhodující, že P. S. za opravu poškozeného vozu ani za pronájem náhradního
vozidla nezaplatil; správný je potom i závěr okresního soudu, že škoda P. S.
nevznikla a že žalobkyně nemohla pohledávku vůči žalovanému nabýt postoupením.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
dokládá tím, že dovolacím soudem má být jinak posouzena otázka okamžiku vzniku
škody (majetkové újmy) a možnosti jejího vymáhání proti škůdci, přičemž se
jedná o otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Rozhodnutí
dovolacího soudu sp. zn. 25 Cdo 986/2001 a 25 Cdo 4429/2007, na která odkázal
odvolací soud, podle názoru dovolatelky nedostatečně respektují jmění
poškozeného a jeho práva, a měla by být proto přehodnocena. Dovolání odkazuje
na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2146/2000, kde se dovolací soud od výše uvedené
judikatury odchyluje, jakož i na novou právní úpravu (§ 2894 zákona č. 89/2012
Sb., občanský zákoník), podle které je škodou již zatížení jmění dluhem.
Dovolatelka dále polemizuje se skutkovými zjištěními soudů, především s tím,
jak dospěly k závěru o tom, že předmětné faktury nebyly uhrazeny. Nesouhlasí se
závěrem, že žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) škoda nevznikla, neboť již
poškozením vozidla došlo ke zmenšení majetkového stavu, jehož obnovení vyžaduje
prostředky odpovídající rozsahu poškození věci (bez ohledu na to, zda byly
faktury uhrazeny nebo ne). Samotným splněním závazku (zde zaplacením faktur) se
hodnota majetkového stavu nemění, neboť existující pasiva se nahrazují
odčerpáním reálných hodnot, proto ani okamžik, kdy k úhradě došlo, není z
hlediska vzniku škody významný. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu i soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že
dovolání žalobkyně je zčásti přípustné i důvodné, zčásti přípustné není.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod
dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Vzhledem k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného
od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen
„obč. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014.
Podle § 442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo
(ušlý zisk).
Podle této právní úpravy se za škodu považovala újma, která nastala v majetkové
sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj.
penězi. Skutečnou škodou na věci se rozumí taková újma, která znamená zmenšení
majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která
představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do
předešlého stavu. Při poškození osobního motorového vozidla je třeba odlišit
škodu na vozidle samém (skutečná škoda spočívá ve snížení hodnoty vozu,
vyčíslitelném též cenou provedené opravy) od nákladů na zajištění si náhradního
vozidla poškozeným po dobu opravy (skutečná škoda představuje rozdíl mezi
vynaloženým půjčovným a náklady na provoz vlastního vozu). Jde o samostatné
nároky, které sice mají původ v téže škodné události, jejich povaha je však
rozdílná a liší se i okamžikem, kdy vznikají.
Při poškození použitého a částečně opotřebeného vozidla se v důsledku škodné
události snižuje jeho hodnota a tím i majetkový stav poškozeného. Škoda spočívá
v rozdílu mezi obecnou hodnotou vozu před škodnou událostí a jeho sníženou
hodnotou po havárii. Není přitom podstatné, zda věc byla následně opravena či
nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí
naloží, tedy např. zda ji někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu
(protihodnotu); tyto okolnosti jsou totiž nahodilé a bez souvislosti s příčinou
vzniku škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1
Cz 82/88, publikovaný pod č. 25/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
dále též jen „Sbírka“, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp.
zn. 25 Cdo 347/2000, uveřejněný pod C 871 v Souboru civilních rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“). V případě, že poškozený
nechá vůz opravit, může být výše škody vyjádřena i cenou opravy, která zahrnuje
opravu škodnou událostí dotčených částí vozu, s případným odečtením částky
odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu (pokud k
němu skutečně dojde – jinak by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení
zhodnocením věci náhradou opotřebených součástí novými). V praxi se někdy
používá toto vyčíslení jako tzv. rozpočtové, tj. předpokládanou cenou opravy,
která dosud nebyla provedena. To však nic nemění na tom, že bez ohledu na
postup poškozeného a na způsob či metodu vyčíslení, vzniká vlastníkovi vozu
škoda již v okamžiku, kdy je při dopravní nehodě snížena hodnota havarovaného
vozidla.
Dovodil-li odvolací soud ze skutečnosti, že poškozený za opravu vozidla
nezaplatil, že mu dosud škoda nevznikla a že tak ani nemohl nárok na náhradu
škody postoupit jinému subjektu, vyřešil otázku vzniku škody v rozporu s
výkladem podávaným k ustanovení § 442 odst. 1 obč. zák. ustálenou praxí
dovolacího soudu, a tedy nesprávně. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího
soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) v části výroku, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby v částce 60.131,- Kč
s příslušenstvím, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení. Protože
důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na
rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v odpovídajících výrocích
i tento rozsudek a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v dalším řízení soud
zohlední, zda vlastník nechal havarované vozidlo opravit, a v případě, že
nikoliv, určí výši škody, která mohla být předmětem postoupení pohledávky,
rozdílem v obecných (obvyklých) hodnotách vozu před poškozením a po něm. V
novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a
dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o.
s. ř.).
Jiná je ovšem situace u náhrady za pronájem náhradního vozu, neboť zde se škoda
neprojevuje snížením hodnoty havarovaného vozu, nýbrž se odvozuje od dočasné
nemožnosti jej po dobu opravy používat (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky).
Škoda pak vzniká, jestliže si poškozený náhradní vozidlo skutečně pronajal a
vynaložil v souvislosti s tím vyšší náklady ve srovnání s náklady, jež by jinak
měl s provozem svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození.
Teprve tehdy se majetkový stav snižuje tím, že poškozený takové zvýšené (avšak
nutné a účelné) náklady skutečně vynaloží, a tedy škoda vzniká zaplacením
půjčovného za náhradní vůz. To odpovídá i ustálenému soudnímu výkladu k § 442
odst. 1 obč. zák., podle nějž do doby, než dlužník (zde poškozený) zaplatí
dlužnou částku svému věřiteli (zde pronajímateli vozidla), nemůže úspěšně
uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu,
neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči
dlužníku (dokonce ani případné soudní rozhodnutí o této povinnosti) není totiž
skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001, č. 14/2005 Sbírky). Protože zákon č.
89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, nelze vzhledem k
citovanému přechodnému ustanovení použít, je argumentace dovolatelky pozdější
úpravou k výkladu otázky vzniku škody bezpředmětná. Zpochybňuje-li pak
dovolatelka skutkové zjištění odvolacího soudu, že původní žalobce platbu
neprovedl, napadá rozsudek po stránce skutkové, nikoliv pro řešení otázky
právní (srov. již citované ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř. tím založit nemůže. Dovolací soud proto dovolání
žalobkyně, pokud směřovalo proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 91.200,- Kč s příslušenstvím,
podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu