25 Cdo 3039/2019-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci
žalobců: a) M. V., narozený XY, bytem XY, a b) K. V., narozená XY, bytem XY,
zastoupená žalobcem a) M. V., bytem XY, proti žalovaným: 1) R. F., 2) J. K., a
3) E. S., všichni soudci Krajského soudu v Praze, se sídlem náměstí Kinských 5,
150 75 Praha 5, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu Pro Prahu 5 pod
sp. zn. 0 Nc 7513/2018, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. 22 Co 115/2019-173, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 6. 2019, č. j. 22 Co 115/2019-173,
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 4. 2019, č. j. 0 Nc
7513/2018-162, o zastavení řízení o dovolání žalobců proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 22 Co 109/2018-134, pro nedostatek
právního zastoupení podle § 241b odst. 2 ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení podali žalobci nezastoupeni advokátem dovolání a požádali
o ustanovení advokáta pro dovolací řízení a osvobození od soudních poplatků. Současně vznesli námitku podjatosti soudců soudního oddělení 25 Cdo (JUDr. Petr
Vojtek, JUDr. Robert Waltr a JUDr. Hana Tichá) o níž bylo rozhodnuto usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 26 Nd 408/2019-185, tak, že tito
soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené u
Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 3039/2019. Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho
vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.),
dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem,
jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z obsahu spisu se podává, že žalobci podali dne 5. 10. 2017 žalobu na ochranu
osobnosti, jež trpěla podstatnými vadami. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5
ze dne 10. 4. 2018, č. j. 0 Nc 7513/2018-30, byli v souladu s § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzváni k odstranění vad jejich nejasného podání na což reagovali žádostí
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení. Obvodní
soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 29. 5. 2018, č. j. 0 Nc 7513/2018-64, jim
osvobození od soudních poplatků nepřiznal a neustanovil zástupce z řad
advokátů; toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne
18. 7. 2018, č. j. 22 Co 71/2018-76, který ve shodě se soudem prvního stupně
uzavřel, že v případě podané žaloby jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva,
neboť žalobci spatřují zásah do svých osobnostních práv v úřední činnosti
žalovaných soudců, kteří při výkonu funkce nejednají vlastním jménem, ale
jménem České republiky; žalobci pak nenamítají skutečný exces z výkonu funkce
jmenovaných soudců. Žaloba tak nemůže být pro nedostatek pasivní legitimace
žalovaných úspěšná, a není splněn nezbytný předpoklad pro osvobození od
soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.) i pro ustanovení zástupce pro
řízení. Obvodní soud pro Prahu 5 poté usnesením ze dne 13. 8. 2018, č. j. 0 Nc
7513/2018-99, žalobu pro vady odmítl a toto usnesení bylo potvrzeno usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 22 Co 109/2018-134. Proti
tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci nezastoupení advokátem
dovolání. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 3. 2019, č. j. 0 Nc
7513/2018-154, byli vyzváni ke splnění podmínky povinného zastoupení, které
nevyhověli, a pouze znovu požádali o ustanovení zástupce. O této žádosti
Obvodní soud pro Prahu 5 již nerozhodl a usnesením ze dne 25. 4. 2019, č. j.
0
Nc 7513/2018-162, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. 22 Co 115/2019-173, dovolací řízení ve smyslu § 241b odst. 2 ve
spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Po podání dovolání v projednávané
věci (proti naposledy citovanému usnesení) soud prvního stupně již nerozhodoval
o opětovné žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce pro dovolací řízení a věc předložil dovolacímu soudu k rozhodnutí. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud
prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení
zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem nalézacích soudů, že se v projednávané
věci jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť je zjevné, že žalovaní
nemohou být ve věci pasivně legitimováni a navíc dovolání směřuje proti
usnesení o zastavení dovolacího řízení pro nepochybný nedostatek právního
zastoupení. Není tedy splněn jeden z nezbytných předpokladů pro osvobození od
soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., proto nelze žalobcům osvobození
od soudních poplatků přiznat. Nejsou-li splněny předpoklady pro osvobození od
soudních poplatků, nejsou splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce
(advokáta) pro řízení (§ 30 o. s. ř.). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobcům
advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobci
neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač byli o následcích nečinnosti
poučeni, pověřený člen senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jejich dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.). Dovolatelé rovněž nezaplatili soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací
soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení
pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro
nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014,
sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k
zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v
tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní
poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné
žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Žalobci tak
dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných
návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívají všech možných
(mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by
ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňovali a respektovali procesní
povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Takové počínání lze pokládat za
obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.