Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobců: a) J. B., b) P. I., c) P. M., všichni zast. Mgr. Janou Syrovátkovou,
advokátkou se sídlem v Praze 6, Nad Lesíkem 2269, proti žalovanému: Družstvo
pro rekreační bydlení se sídlem v Praze 5, Zborovská 1074/30, IČ 00056227,
zast. JUDr. Luďkem Trundou, advokátem se sídlem v Praze 4, Nad Opatovem 2140, o
náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 297/2005,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna
2007, č. j. 23 Co 90/2007-149, takto:
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, č. j. 23 Co
90/2007-149, podal žalovaný dovolání, o němž Nejvyšší soud České republiky
rozhodl usnesením ze dne 15. prosince 2009, č. j. 25 Cdo 4483/2007-170, podle
ust. § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, že se dovolání
odmítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozhodnutí bylo podle ust. § 243c odst. 2 o. s. ř. odůvodněno tím, že dovolání
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustný, neboť námitky dovolatele se
týkaly vesměs otázek skutkových a provedeného dokazování; nákladový výrok byl
odůvodněn podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 143
odst. 3 o. s. ř. tím, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů a protistraně
náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. III. ÚS 844/10, byl výrok
uvedeného usnesení Nejvyššího soudu o náhradě nákladů dovolacího řízení zrušen
proto, že dovolací soud – v rozporu s obsahem spisu – vycházel při svém
rozhodnutí o náhradě nákladů řízení z nesprávného závěru, že náklady v
dovolacím řízení žalobcům nevznikly, a přehlédl, že žalobci 15. 1. 2008 podali
prostřednictvím svého tehdejšího zástupce – advokáta písemné vyjádření k
dovolání.
Nejvyšší soud proto znovu rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení podle §
243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.
tak, jak je ve výroku uvedeno. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto,
žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, naopak jeho stíhá
podle § 146 odst. 3 o. s .ř. povinnost k náhradě nákladů ostatním účastníkům.
Vzhledem však k tomu, že již ze samotného obsahu dovolání je zřejmé, že v dané
věci není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a vzhledem
k obsahu podaného vyjádření žalobců, v němž v podstatě polemizují s
jednotlivými skutkovými námitkami dovolatele, nelze náklady, jež vznikly
žalobcům v dovolacím řízení za odměnu advokáta za sepis vyjádření k dovolání,
považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalovanému
proto nebyla uložena povinnost k jejich náhradě.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu