USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Š. J.-P., zastoupená JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, 120 00 Praha 2, proti žalované: Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, IČO 48804525, se sídlem Výškovická 2995/40, 700 30 Ostrava - Zábřeh, zastoupená JUDr. Vladislavem Bujokem, advokátem se sídlem Borovského 828/18, 734 01 Karviná, za účasti: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Nové Město, 110 00 Praha 1, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o zaplacení 186 223 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 136 C 1/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2024, č. j. 71 Co 1/2024-389, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 8. 2023, č. j. 136 C 1/2018-359, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí 186 223 Kč s příslušenstvím, a žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení 130 080 Kč žalované a 6 300 Kč vedlejší účastnici. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla ošetřena pracovníky žalované dne 2. 2. 2017 ve večerních hodinách, kdy jí byly nitrožilně podány léky. Vpich periferní kanyly byl umístěn na hřbetu levé ruky. Žalobkyni po ošetření ruka bolela, měla ji oteklou. Dne 17. 2. 2017 se žalobkyně dostavila k MUDr. Haně Varechové, tu informovala o ošetření žalovanou a poté se k této lékařce dostavovala na kontroly. Dne 6. 3. 2017 byl po vyšetření provedeném MUDr. Janou Albrechtovou na rentgenových snímcích zjištěn drobný stín cizího tělesa kovové sytosti o velikosti asi 2x1 mm, který se promítal do hřbetu ruky. Dne 17. 3. 2017 se žalobkyně dostavila k MUDr. Pavlu Zončovi, Ph.D., který provedl extrakci blíže neupřesněného cizího tělesa. Nebylo prokázáno, že by při tomto zákroku došlo k odstranění hrotu injekční jehly, k jehož zlomení mělo dle neprokázaného tvrzení žalobkyně dojít při ošetření dne 2. 2. 2017. Postup žalované byl lege artis a nebylo prokázáno, že by navazující zdravotní problémy žalobkyně, které vyústily v pracovní neschopnost trvající do 31. 10. 2017, způsobila žalovaná.
2. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 9. 5. 2024, č. j. 71 Co 1/2024-389, rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I potvrdil, změnil pouze nákladové výroky rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud vyšel ze shora uvedeného skutkového stavu, přičemž akcentoval, že přes tvrzené silné bolesti navštívila žalobkyně lékařku MUDr. Varechovou až dne 17. 2. 2017. Ta učinila nález, že popsané místo je klidné, bez otoku a hematomu a bez známek flebitidy. Stejně tak odvolací soud zdůraznil, že údaj o verifikaci špičky jehly není součástí objektivního nálezu, ale jde o údaj převzatý z popisu žalobkyně, která přes řádné procesní poučení neprokázala tvrzení, že jí žalovaná při ošetření dne 2. 2. 2017 ponechala v levé ruce úlomek hrotu injekční jehly.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které se vztahují k ochraně základních práv a svobod a odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu. Skutkový závěr odvolacího soudu o první návštěvě lékaře žalobkyní až dne 17. 2. 2017 zjevně odporuje skutkovým zjištěním nalézacího soudu, který měl za prokázanou její návštěvu u lékařky MUDr. Ladiníkové den po ošetření žalovanou. Odvolací soud učinil odlišný skutkový závěr, aniž by dokazování jakkoli doplnil anebo zopakoval, tedy postupoval v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2004, sp. zn. 30 Cdo 164/2004, ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 29 Cdo 123/2018, a ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3819/2022, a v rozporu s nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. IV. ÚS 57/04, a ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. II. ÚS 1741/18. Právě časovou prodlevu mezi ošetřením žalovanou a první návštěvou u lékařky pak odvolací soud hodnotí jako přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a škodným následkem. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že se ve hřbetu ruky žalobkyně nacházelo cizí těleso, které bylo odstraněno, ale nikdy a nikde nebylo verifikováno, že se jednalo o fragment jehly. Žádný z dovolacích důvodů uváděných žalobkyní není dán. Dovolání by mělo být odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto, když nebyl prokázán jakýkoliv postup žalované non lege artis.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.
6. Dovolatelka se domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s
nímž nesouhlasí. Jestliže dovolatelka právní posouzení buduje na vlastních skutkových závěrech, které neodpovídají skutkovým závěrům soudu prvního stupně, jejímu tvrzení obsaženému v závěrečném návrhu učiněném před soudem prvního stupně ani jejím tvrzením v odvolacím řízení, neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů totiž nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.).
7. Dovolatelka pokládá dovolacímu soudu obecně formulované otázky procesního práva, na jejichž řešení však není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Pominutí rozhodných skutečností, které v řízení byly prokázány či vyšly najevo, stejně tak postup odvolacího soudu v rozporu s § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. zajisté představuje vadu řízení a může být zásahem do práva účastníků na soudní ochranu, jde však o vadu řízení, k níž by dovolací soud mohl v souladu s § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř. přípustné; tak tomu však v posuzované věci není. Nadto lze dodat, že výtky dovolatelky ani nejsou důvodné, neboť odvolací soud své rozhodnutí založil na totožném skutkovém závěru jako soud prvního stupně, že nebylo prokázáno, že by při ošetření žalobkyně dne 2. 2. 2017 došlo k zalomení hrotu jehly při vpichu do její levé ruky a že by došlo dne 17. 3. 2017 k extrakci tohoto úlomku. Odvolací soud svůj závěr, že nebylo prokázáno, že by postup žalované byl postupem non lege artis, založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněné právní normy pro rozhodnutí ve věci významné.
Dovolatelkou tvrzená návštěva u lékařky MUDr. Ladiníkové den po ošetření žalovanou součástí skutkových zjištění soudu prvního stupně není. Není proto splněn ani předpoklad přípustnosti dovolání založený na námitce, že se odvolací soud při řešení otázek vztahujících se k ochraně základních práv a svobod odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu.
8. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 16. 4. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu