USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců
JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: D. V.,
narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem
28. října 184, 261 01 Příbram, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s.,
IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o 94 215,26 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 18/2019,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č.
j. 91 Co 401/2019-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19. 8. 2019, č. j. 28 C 18/2019-78,
zastavil řízení co do částky 509,25 Kč (pro částečné zpětvzetí žaloby), zamítl
žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 94 215,26 Kč, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že se žalobce stal 15. 12. 2004 účastníkem
dopravní nehody zaviněné M. Š., který byl pro případ odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem vozidla pojištěn u původně žalované pojišťovny. Při této
nehodě utrpěl žalobce těžká zranění, s jejichž trvalými následky se potýká do
současnosti. Dne 22. 5. 2018 se podrobil plánované artroskopické operaci. Po
jejím úspěšném dokončení došlo u žalobce k prudkému zhoršení bolestí břicha a
dne 24. 5. 2018 musel být operován s nálezem uskřinuté objemné brániční kýly. Oba operační zákroky byly v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Původní
žalovaná odškodnila žalobce podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění
bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen „vyhláška“) a nahradila mu
náklady vynaložené na zpracování znaleckého posudku. Žalobce se ovšem domníval,
že mu mělo být bolestné hrazeno již podle nové právní úpravy, čímž odůvodňoval
žalobu v projednávané věci. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 3079
odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 444
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, (dále jen
„obč. zák.“) a vyhlášky, neboť rozhodná je škodní událost a nikoli vznik škody. Dovodil rovněž, že nejsou naplněny mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve
smyslu § 3079 odst. 2 o. z., neboť s ohledem na důvodovou zprávu i judikaturu
Nejvyššího soudu nelze uzavřít, že zjištěné okolnosti v případě žalobce tuto
skutkovou podstatu naplňují. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 7. 2020, č. j. 91 Co 401/2019-127,
jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném
zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Rozhodl o právním nástupnictví žalované a při posouzení věci
vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním
posouzením. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že rozhodným
okamžikem pro určení hmotněprávní úpravy je okamžik porušení povinnosti, nikoli
vznik škody samotné. K porušení povinnosti došlo při dopravní nehodě v roce
2004, a proto je nárok žalobce třeba odškodnit podle § 444 obč. zák. a
vyhlášky. Neshledal rovněž podmínky pro aplikaci § 3079 odst. 2 o. z., neboť
škodní událostí byla dopravní nehoda, jejíž viník byl sice trestně odsouzen,
avšak jeho jednání nebylo vedeno úmyslem ničit či ublížit žalobci ani jinou
zvlášť zavrženíhodnou pohnutkou. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož
přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek
hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu
vyřešeny. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci.
Nesouhlasí s aplikací vyhlášky na daný případ a odkazuje na nález Ústavního
soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15, podle kterého obecným soudům
nic nebrání zohlednit i navazující, zásadním způsobem odlišný vývoj
reflektující neudržitelnost dosavadní právní úpravy jak co do celkové koncepce,
tak co do hodnoty jednoho bodu. Namítá, že jeho nárok se týká následků po
operaci, kterou podstoupil v roce 2018, a proto by se bez dalšího mělo
postupovat podle o. z. Pokud by byl správný názor odvolacího soudu o nutnosti
aplikace předchozí právní úpravy, bylo by možné aplikovat novou právní úpravu
podle § 3079 odst. 2 o. z. Mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele žalobce
spatřuje v okolnosti, že byl v roce 2018 v důsledku zhoršení zdravotního stavu
bezprostředně ohrožen na životě, že viník dopravní nehody hrubým způsobem
porušil pravidla silničního provozu, a ve velké rozdílnosti výše odškodnění
podle vyhlášky a podle o. z. Podle původní úpravy vyplatila právní předchůdkyně
žalované žalobci 59 400 Kč a podle nové právní úpravy by měl obdržet téměř
trojnásobek. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), a jako
soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem
ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že z důvodu vymezeného v dovolání není podle
§ 237 o. s. ř. přípustné. Pro aplikaci přechodného ustanovení, obsaženého v § 3079 odst. 1 o. z., není
rozhodující okamžik vzniku škody (újmy), nýbrž je toto časové pravidlo spojeno
s okamžikem, kdy došlo k porušení zákona, v daném případě ke škodní události
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2308/2018,
nebo ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018, uveřejněný pod č. 97/2019
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sbírka“). Byť v daném
případě újma na zdraví, a tedy i nárok na bolestné, vznikl žalobci až v roce
2018, je třeba při hmotněprávním posouzení jeho nároku, včetně stanovení výše
náhrady újmy, postupovat podle předpisů účinných v době, kdy došlo k porušení
právní povinnosti škůdcem, tedy v daném případě podle zákona č. 40/1964 Sb. a
vyhlášky, jak správně uzavřel odvolací soud. Jednou z podmínek pro použití občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle
přechodného ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. je existence mimořádných důvodů
hodných zvláštního zřetele, pokud setrvání na dosavadní úpravě by ve výsledku
znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti
urážející obyčejné lidské cítění. Příkladmo jde o případy, ve kterých škůdce
způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť
zavrženíhodné.
Za zvlášť zavrženíhodnou pohnutku lze považovat takovou
pohnutku, která je v příkrém rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí
zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti, o bezohledném sobectví, o pohrdavém
postoji k základním lidským hodnotám, zejména k lidskému životu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo
1965/2016, uveřejněného pod č. 34/2019 Sbírky). Hrubé porušení pravidel
silničního provozu viníkem dopravní nehody, bezprostřední ohrožení dovolatele
na životě v důsledku zhoršení jeho zdravotního stavu v roce 2018, ani velký
rozdíl mezi výší odškodnění podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014, nelze považovat za mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu
§ 3079 odst. 2 o. z. Jak vyplývá z uvedeného zdůvodnění, odvolací soud věc posoudil v souladu s
konstantní judikaturou dovolacího soudu, a proto uplatněný dovolací důvod
nesprávného právního posouzení přechodných ustanovení nebyl shledán
opodstatněným. Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem
namítanými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není vzhledem k
ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. Z těchto důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu
nákladů za vyjádření k podanému dovolání ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.