Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 3206/2020

ze dne 2021-02-11
ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3206.2020.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců

JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: D. V.,

narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem

28. října 184, 261 01 Příbram, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s.,

IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o 94 215,26 Kč s

příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 18/2019,

o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č.

j. 91 Co 401/2019-127, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího

řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19. 8. 2019, č. j. 28 C 18/2019-78,

zastavil řízení co do částky 509,25 Kč (pro částečné zpětvzetí žaloby), zamítl

žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 94 215,26 Kč, a rozhodl o náhradě

nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že se žalobce stal 15. 12. 2004 účastníkem

dopravní nehody zaviněné M. Š., který byl pro případ odpovědnosti za škodu

způsobenou provozem vozidla pojištěn u původně žalované pojišťovny. Při této

nehodě utrpěl žalobce těžká zranění, s jejichž trvalými následky se potýká do

současnosti. Dne 22. 5. 2018 se podrobil plánované artroskopické operaci. Po

jejím úspěšném dokončení došlo u žalobce k prudkému zhoršení bolestí břicha a

dne 24. 5. 2018 musel být operován s nálezem uskřinuté objemné brániční kýly. Oba operační zákroky byly v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Původní

žalovaná odškodnila žalobce podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění

bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen „vyhláška“) a nahradila mu

náklady vynaložené na zpracování znaleckého posudku. Žalobce se ovšem domníval,

že mu mělo být bolestné hrazeno již podle nové právní úpravy, čímž odůvodňoval

žalobu v projednávané věci. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 3079

odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 444

zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, (dále jen

„obč. zák.“) a vyhlášky, neboť rozhodná je škodní událost a nikoli vznik škody. Dovodil rovněž, že nejsou naplněny mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve

smyslu § 3079 odst. 2 o. z., neboť s ohledem na důvodovou zprávu i judikaturu

Nejvyššího soudu nelze uzavřít, že zjištěné okolnosti v případě žalobce tuto

skutkovou podstatu naplňují. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 7. 2020, č. j. 91 Co 401/2019-127,

jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném

zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů

odvolacího řízení. Rozhodl o právním nástupnictví žalované a při posouzení věci

vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním

posouzením. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že rozhodným

okamžikem pro určení hmotněprávní úpravy je okamžik porušení povinnosti, nikoli

vznik škody samotné. K porušení povinnosti došlo při dopravní nehodě v roce

2004, a proto je nárok žalobce třeba odškodnit podle § 444 obč. zák. a

vyhlášky. Neshledal rovněž podmínky pro aplikaci § 3079 odst. 2 o. z., neboť

škodní událostí byla dopravní nehoda, jejíž viník byl sice trestně odsouzen,

avšak jeho jednání nebylo vedeno úmyslem ničit či ublížit žalobci ani jinou

zvlášť zavrženíhodnou pohnutkou. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož

přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek

hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu

vyřešeny. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci.

Nesouhlasí s aplikací vyhlášky na daný případ a odkazuje na nález Ústavního

soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15, podle kterého obecným soudům

nic nebrání zohlednit i navazující, zásadním způsobem odlišný vývoj

reflektující neudržitelnost dosavadní právní úpravy jak co do celkové koncepce,

tak co do hodnoty jednoho bodu. Namítá, že jeho nárok se týká následků po

operaci, kterou podstoupil v roce 2018, a proto by se bez dalšího mělo

postupovat podle o. z. Pokud by byl správný názor odvolacího soudu o nutnosti

aplikace předchozí právní úpravy, bylo by možné aplikovat novou právní úpravu

podle § 3079 odst. 2 o. z. Mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele žalobce

spatřuje v okolnosti, že byl v roce 2018 v důsledku zhoršení zdravotního stavu

bezprostředně ohrožen na životě, že viník dopravní nehody hrubým způsobem

porušil pravidla silničního provozu, a ve velké rozdílnosti výše odškodnění

podle vyhlášky a podle o. z. Podle původní úpravy vyplatila právní předchůdkyně

žalované žalobci 59 400 Kč a podle nové právní úpravy by měl obdržet téměř

trojnásobek. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a

věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), a jako

soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že bylo podáno včas, osobou k tomu

oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem

ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že z důvodu vymezeného v dovolání není podle

§ 237 o. s. ř. přípustné. Pro aplikaci přechodného ustanovení, obsaženého v § 3079 odst. 1 o. z., není

rozhodující okamžik vzniku škody (újmy), nýbrž je toto časové pravidlo spojeno

s okamžikem, kdy došlo k porušení zákona, v daném případě ke škodní události

(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2308/2018,

nebo ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018, uveřejněný pod č. 97/2019

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sbírka“). Byť v daném

případě újma na zdraví, a tedy i nárok na bolestné, vznikl žalobci až v roce

2018, je třeba při hmotněprávním posouzení jeho nároku, včetně stanovení výše

náhrady újmy, postupovat podle předpisů účinných v době, kdy došlo k porušení

právní povinnosti škůdcem, tedy v daném případě podle zákona č. 40/1964 Sb. a

vyhlášky, jak správně uzavřel odvolací soud. Jednou z podmínek pro použití občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle

přechodného ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. je existence mimořádných důvodů

hodných zvláštního zřetele, pokud setrvání na dosavadní úpravě by ve výsledku

znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti

urážející obyčejné lidské cítění. Příkladmo jde o případy, ve kterých škůdce

způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť

zavrženíhodné.

Za zvlášť zavrženíhodnou pohnutku lze považovat takovou

pohnutku, která je v příkrém rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí

zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti, o bezohledném sobectví, o pohrdavém

postoji k základním lidským hodnotám, zejména k lidskému životu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo

1965/2016, uveřejněného pod č. 34/2019 Sbírky). Hrubé porušení pravidel

silničního provozu viníkem dopravní nehody, bezprostřední ohrožení dovolatele

na životě v důsledku zhoršení jeho zdravotního stavu v roce 2018, ani velký

rozdíl mezi výší odškodnění podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014, nelze považovat za mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu

§ 3079 odst. 2 o. z. Jak vyplývá z uvedeného zdůvodnění, odvolací soud věc posoudil v souladu s

konstantní judikaturou dovolacího soudu, a proto uplatněný dovolací důvod

nesprávného právního posouzení přechodných ustanovení nebyl shledán

opodstatněným. Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem

namítanými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není vzhledem k

ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. Z těchto důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty

první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu

nákladů za vyjádření k podanému dovolání ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.