25 Cdo 3324/2024-563
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: František Veselý, IČO 64567940, se sídlem Malešická 2402/23, Praha 3, zastoupený JUDr. Františkem Novotným, advokátem se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, zastoupená JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Husova 5, Praha 1, o 199 706 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 313/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2024, č. j. 62 Co 185/2024-534, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 7 2024, č. j. 62 Co 185/2024-534, s výjimkou výroku ve věci samé, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ohledně 73 448 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
úrokem z prodlení ročně od 16. 8. 2019 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o pojistné plnění za náklady na pronájem náhradního vozidla vyšel ze zjištění, že žalobce podniká v oboru silniční motorová doprava a ke své podnikatelské činnosti užívá mimo jiné i osobní automobil Mercedes Benz S 500 4Matic Maybach, reg. zn. 4AR5832, který byl dne 28. 9. 2018 při dopravní nehodě poškozen řidičem vozidla, jehož odpovědnost byla pojištěna u žalované pojišťovny. Po dobu opravy, v období od 5.
10. 2018 do 21. 10. 2018, si žalobce pronajal vozidlo téže tovární značky a téhož typu, za fakturovanou částku 211 200 Kč (denní sazba 13 200 Kč), kterou následně žádal po žalované. Ta však uhradila pouze pojistné plnění za opravu poškozeného vozidla ve výši 37 570,60 Kč a nikoli již náklady za pronájem náhradního vozidla, které po odečtení pevných nákladů odpovídajících nákladům na provoz vlastního vozidla (tj. ušetřené náklady) činí 199 706 Kč. Soud dovodil, že žaloba byla podána předčasně, neboť nebylo ukončeno šetření pojistné události z důvodu na straně žalobce; žalovaná jej opakovaně upozorňovala na nedostatky v doložení uplatněného nároku a žádala o poskytnutí nezbytných podkladů, protože vyšlo najevo, že žalobce měl ve vozovém parku přes třicet vozidel značky Mercedes Benz a ze smlouvy o zajištění přepravy, podle níž v rámci své podnikatelské činnosti zajišťoval přepravu hotelových hostů, nevyplývalo, že by přeprava musela být zajištěna konkrétním typem vozidla Mercedes Benz.
Soud se s tímto závěrem ztotožnil a opřel jej též o smlouvu žalobce ze dne 11. 11. 2014 se společností Hybernská Properties s. r. o. (dále jen „zájemce“), v níž bylo sjednáno zajišťování dopravy třetích osob vozidly Mercedes vyšší střední třídy s uvedením několika různých typů. Potvrzení zájemce vystavené 23. 1. 2020 k uvedené smlouvě se sdělením, že bylo sjednáno k nepřetržité dopravní obsluze vozidlo Mercedes Benz S 500 Maybach, nepovažoval soud za věrohodné, neboť se liší od obsahu smlouvy, není dohodou o její změně a je datováno dva roky po pojistné události.
S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu nalézací soud uvedl, že poškozený má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na vypůjčení či pronájem vozu po dobu opravy vlastního vozidla, pokud tato náhrada nepřesahuje obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Pokud si žalobce pronajal vozidlo, ač mohl svoji povinnost plnit kterýmkoliv z vozidel svého vozového parku, jednal tak zbytečně a neúčelně. Navíc bylo znaleckým posudkem prokázáno, že vozidlo bylo pronajato za částku přesahující obvyklou cenu pronájmu obdobných osobních vozidel v daném čase a místě a že žalobce při uplatňování nároku na tzv. pevné náklady za ujetých 1 642 km požadoval náklady, které navyšovaly celkovou částku.
2. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. 7. 2024, č. j. 62 Co 185/2024-534, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do částky 73 448 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 16. 8.
2019 do zaplacení, jinak jej změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 126 258 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Označil skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a dostatečná a na jejich základě dospěl k závěru, že žaloba není předčasná. Dále pak vyložil, že bylo-li soudem prvního stupně zjištěno, že žalobce na základě živnostenského oprávnění podniká v oboru silniční motorová doprava a provozuje rozsáhlý autopark, přičemž svá vozidla poskytuje za účelem podnikání nejrůznějším subjektům, a to včetně dvou vysoce luxusních vozidel značky Mercedes Benz S 500 Maybach, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby po dobu opravy vozidla logisticky a strategicky kompenzoval nedostatek poškozeného vozidla ostatními vlastními vozy, když jeho oprávněným zájmům svědčí požadavek 100% připravenosti každého konkrétního vlastněného vozidla za účelem poptávané přepravy osob, kterou ostatně v režimu 24/7 smluvním partnerům zajišťuje a poskytuje, jak vyšlo provedeným dokazováním najevo.
Žalobci proto náleží náhrada za náklady, které vynaložil na nájem vozidla stejné značky, ovšem pouze za dobu 12 dnů za částku 11 900 Kč bez daně z přidané hodnoty denně, což po odečtení nákladů na vlastní vozidlo činí výsledných 126 258 Kč.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí spočívá na otázce řešené odchylně od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to zda žalobci náleží právo na náhradu výdajů, i když je nebylo nezbytné ani účelné vynakládat, popř. zda lze na zkoumání nezbytnosti a účelnosti výdajů rezignovat a dovozovat ji pouze z titulu toho, že poškozený po přechodnou dobu neměl k dispozici poškozenou věc (ať už pro ni měl využití či nikoliv). Odvolací soud vyřešil tuto otázku v rozporu s opakovaně judikovaným názorem, že poškozený má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na vypůjčení či pronájem vozu, resp. že rozsah náhrady, k níž je škůdce povinen, je omezen hlediskem účelnosti. Pochybil tak, když bez bližšího odůvodnění uzavřel, že není třeba zkoumat, nakolik žalobce v předmětném období potřeboval náhradní vozidlo při výkonu své podnikatelské činnosti, a tím se odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 4868/2014). Bez významu je pak podle dovolatelky zdůvodnění, že odvolací soud již ve skutkově srovnatelných věcech (podle dovolatelky nesprávně) rozhodl (viz např. sp. zn. 11 Co 471/2009 a 70 Co 115/2023), neboť žalobce může mít jen stěží důvodné očekávání, že soud ve věci rozhodne v souladu s § 13 o. z., jsou-li předmětná rozhodnutí v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se v celém rozsahu potvrzuje, popř. aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je podle § 237 o. s. ř. přípustné a je rovněž důvodné, neboť při řešení otázky účelně vynaložených nákladů na pronájem náhradního vozidla se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu.
5. Podle § 2952 věta první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
6. Soudní praxe (srov. zejména rozsudek bývalého Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhdnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, a na ně navazující usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1948/2016, a ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4308/2019) je ustálena na tom, že v případě poškození motorového vozidla má poškozený právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na nájem náhradního vozu (zejména po dobu opravy vlastního motorového vozidla, je-li skutečně opravováno); tato náhrada zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu nájmu obdobných aut v daném místě a čase. Nemůže-li poškozený po dobu opravy své havarované vozidlo používat k výdělečné činnosti, již by za normálního běhu okolností vykonával, náleží mu náhrada odpovídajícího ušlého zisku. Pokud ovšem použije ke své činnosti vozidlo náhradní, aby mohl dostát svým závazkům či povinnostem, a aby mu tak předpokládaný zisk neušel, představují zvýšené náklady na pořízení a provoz náhradního vozidla skutečnou škodu, kterou je škůdce (v nyní projednávané věci pojistitel odpovědnosti škůdce poskytující poškozenému odpovídající pojistné plnění) povinen nahradit, a to v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Obvykle jde o půjčovné zaplacené za vypůjčení vozidla srovnatelného s poškozeným, které převyšuje výdaje spojené s užitím vlastního vozu.
7. Při posouzení rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů se tak vychází ze srovnatelnosti vypůjčeného vozidla s vozem poškozeným, a to například z hlediska třídy, užitných a jízdních vlastností, bezpečnostních parametrů apod. Zejména u speciálních vozů je opodstatněno zohlednit zvláštnosti plynoucí z vybavení poškozeného vozidla či způsobu jeho využití (srov. přiměřeně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 568/2020, k rozsahu nákladů na zajištění náhradního vozidla určeného k přepravě nebezpečných nákladů). Obdobně i při specifickém využití vozidel z pohledu méně standardního výkonu pracovní činnosti se zohledňují odchylky od běžného způsobu používání vozidla pro nepracovní účely (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1685/2024, týkající se kvalitně vybaveného obytného vozu pro potřeby stavební firmy). I v těchto případech se účelnost poměřuje též možností a schopností podnikatele zajistit náhradní vozidlo z vlastních zdrojů, zejména jde-li o subjekt podnikající v dopravě či disponující rozsáhlejším vozovým parkem. Tehdy se nájem náhradního vozidla považuje za neúčelný, lze-li chybějící vozidlo nahradit jiným vlastním vozidlem bez negativního zásahu do podnikatelské činnosti.
8. Též podle judikatury Ústavního soudu (viz nález ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 2932/20) je podstatou užívání náhradního vozidla umožnit poškozenému zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde ať již k částečnému, nebo tzv. totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život jako před dopravní nehodou; není tak zásadně důvodu, aby tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený. Tyto zásady je třeba uplatnit přiměřeně i při posouzení nároku podnikatele, kterému by náhradní vozidlo mělo zajistit zachování obdobných podmínek a standardu pro realizaci jeho výdělečných aktivit jako před poškozením vozidla v jeho vlastnictví. Při posuzování účelnosti nákladů na zajištění náhradního vozidla je třeba zásadně vyjít z toho, že náhradní vůz má umožnit poškozenému, aby byl zachován obvyklý standard, jaký měl před škodní událostí, a aby nedošlo k omezení způsobu či rozsahu jeho činnosti.
9. V daném případě nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobce je vlastníkem luxusního vozu Mercedes Benz S 500 Maybach, za nějž si po dobu opravy pořídil vozidlo téže značky a typu, ačkoliv disponoval ještě dalším stejným vozidlem. Odvolací soud uvedl, že vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně (viz odstavec 24 odůvodnění), který výkladem smlouvy žalobce s jeho partnerem, pro nějž zajišťoval dopravu, dovodil, že žalobce pro svou podnikatelskou činnost mohl v předmětném období stejně dobře použít své druhé vozidlo stejného typu reg. zn. 6AT1654 nebo kterékoliv jiné vlastní vozidlo značky Mercedes Benz ze svého vozového parku čítajícího přes třicet vozů této značky (viz odst. 61 a 62 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Oproti tomu odvolací soud (viz odstavec 29 odůvodnění) uvádí, že oprávněným zájmům žalobce svědčí požadavek 100% připravenosti každého konkrétního vozidla jeho vozového parku za účelem poptávané přepravy osob, kterou smluvním partnerům zajišťuje a poskytuje v režimu 24/7; tento závěr je však se skutkovými závěry soudu prvního stupně v rozporu, ač na ně odkazuje.
10. Není tedy zřejmé, o jaká zjištění se opírá závěr odvolacího soudu, že v daném čase a místě žalobce musel pro zajištění své podnikatelské činnosti disponovat stoprocentně kompletním vozovým parkem. Nebylo-li by prokázáno něco jiného, pak by náklady na zajištění náhradního vozidla podle konkrétních okolností této věci, tak jak je zjistil soud prvního stupně, bylo nutno pokládat za neúčelně vynaložené, neboť náhradní vozidlo nebylo nezbytně nutné k dodržení podnikatelských závazků žalobce, jinými slovy nesloužilo proto k zachování obvyklého standardu pro výkon předmětu jeho činnosti.
11. Z těchto důvodů je zřejmé, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek okresního soudu co do 126 258 Kč, je důvodné, neboť rozhodnutí je v dané části založeno na právních závěrech, které nemají oporu ve skutkových a v konečném důsledku jsou v rozporu s judikaturou dovolacího soudu v otázce zjištění účelnosti nákladů na zajištění náhradního vozidla. Proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v této části a v závislých nákladových výrocích zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
12. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. O nákladech řízení před soudy obou stupňů i o nákladech tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci samé. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu