25 Cdo 333/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v
právní věci žalobkyně J. Z., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. p., a.
s., o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.
11 C 36/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
4. června 2004, č. j. 4 Co 142/2004-109, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2004, č. j. 4 Co
142/2004-109, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
bolestí zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalované
zaplatit soudní poplatek. Ve věci bylo nesporné, že dne 9. 4. 2001 došlo k
dopravní nehodě, kterou způsobil řidič nákladního vozidla DAF FA 45 R. K.,
pojištěný žalované z titulu povinného pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla, který se dostatečně nevěnoval řízení a
vjel do protisměru, kde se čelně střetl s protijedoucím osobním automobilem
Škoda Favorit, v němž cestovala žalobkyně jako spolujezdkyně. Soud vzal za
prokázané, že žalobkyně při nehodě utrpěla rozsáhlá těžká poranění, v jejichž
důsledku je zcela vyřazena ze společenského, kulturního a rodinného života, je
nepohyblivá, nemůže mluvit ani číst, je odkázaná na lůžko a na trvalou a
nepřetržitou péči jiné osoby, potravu přijímá sondou, je plně inkontinentní.
Tento stav je téměř bez naděje na zlepšení. Ztížení společenského uplatnění
bylo znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie-traumatologie ohodnoceno
na 18150 bodů, bolesti vytrpěné za účinnosti vyhlášky č. 32/1965 Sb. ( tj. do
konce r. 2001) na 3003 bodů a bolesti za dobu od 1. 1. 2002 na 1740 bodů.
Vzhledem k tomu, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo po nabytí
účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb., soud při odškodnění ztížení společenského
uplatnění postupoval podle této vyhlášky a dospěl k závěru, že je namístě toto
odškodnění podle ust. § 7 odst. 3 zvýšit na trojnásobek, tj. na žalobkyní
požadovanou částku 6.534.000,- Kč, neboť se jedná o naprosto výjimečný případ,
kdy k tragickým následkům na zdraví žalobkyně došlo v důsledku jí nezaviněné
nehody, v té době jí bylo 24 let, byla krátce vdaná, v dobré kondici a
připravovali se s manželem na založení rodiny. Při odškodnění bolestí vzniklých
před datem 1. 1. 2002 soud postupoval podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., která
stanoví hodnotu jednoho bodu 30,- Kč. V době účinnosti této vyhlášky žalobkyně
prodělala bolesti ohodnocené znalcem 3003 body, což odpovídá částce 90.090,-
Kč, v době po 1. 1. 2002 pak bolesti ohodnocené 1740 body, což při hodnotě bodu
120,- Kč podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. činí 208.800,- Kč. Soud dovodil, že
podle § 444 obč. zák. i vyhlášek č. 32/1965 Sb. a č. 440/2001 Sb. se
odškodňují jednotlivé bolesti, pro účely odškodnění za bolest je rozhodující
okamžik akutní fáze a stabilizace každé jednotlivé bolesti, nikoli stabilizace
celkového zdravotního stavu (na rozdíl od ohodnocení ztížení společenského
uplatnění). Proto soud na odškodnění za bolest přiznal žalobkyni částku
298.890,- Kč a ve zbývající požadované částce 253.110,- Kč žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně do zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně
ohledně částky 235.110,- Kč s příslušenstvím Městský soud v Praze rozsudkem ze
dne 4. 6. 2004, č. j. 4 Co 142/2004-109, změnil rozsudek soudu prvního stupně v
napadeném výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na odškodnění
bolesti dalších 235.110,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o soudním
poplatku, žalované uložil povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového
stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním
názorem na otázku aplikace vyhl. č. 440/2001 Sb. S odkazem zejména na
ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky dovodil, že odškodnění za bolest se
provádí za bolest jako celek za „jednu“ bolest, která byla poškozenému
způsobena jednak vlastní škodou na zdraví, jednak jejím léčením a jednak při
odstraňování jejích následků, tj. v celém procesu léčení od způsobení škody na
zdraví, přes léčení a případnou rehabilitaci, pokud k ustálení celkového
zdravotního stavu poškozeného (§ 8 odst. 2 vyhlášky), resp. ke stabilizace jeho
bolesti jako celku (§ 4 odst. 2 vyhlášky došlo po 1. 1. 2002. Vzhledem k tomu,
že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, resp. ke stabilizaci její bolesti
jako celku došlo až po 1. 1. 2002, určil výši odškodnění podle vyhlášky č.
440/2001 Sb., což podle jeho názoru odpovídá i tomu, že všechny následky
utrpěného poškození zdraví pro účely náhrady za bolesti a ztížení společenského
uplatnění se sčítají, i když vznikly později. Ust. § 4 odst. 1 vyhlášky č.
440/2001 Sb. neurčuje rozhodný okamžik vzniku bolesti, jak mylně uvádí soud
prvního stupně, ale jen kritéria určení výše bodového ohodnocení bolest. Pokud
tedy soud prvního stupně odškodnil jednotlivé bolesti zvlášť a nehodnotil
stabilizaci celkového zdravotního stavu, věc nesprávně právně posoudil. Bolest
byla ohodnocena celkem 4773 body, což odpovídá částce 572.760,- Kč, žalobkyně
požadovala na bolestném 534.000,- Kč a z toho částka 298.890,- Kč jí již byla
přiznána, odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil v zamítavé
části tak, že vázán žalobním návrhem jí přiznal zbylých 235.110,- Kč.
Proti tomuto měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná
dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a
podává je z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní
posouzení věci shledává žalovaná v názoru odvolacího soudu, že odškodnění za
bolest podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. se provádí za bolest jako celek – za
jednu bolest, a to dle právního předpisu účinného v okamžiku ustálení
zdravotního stavu poškozeného. Žalovaná namítá, že odškodnění bolesti je sice
nutno považovat za jeden nárok, který se však skládá z řady dílčích částí za
jednotlivé vytrpěné bolesti, tak jak jsou též jednotlivě bodově hodnoceny. Je
nutno rozlišovat termíny „vznik bolesti“ a „hodnocení bolesti“. Po ustálení
zdravotního stavu poškozeného jsou hodnoceny bolesti vytrpěné z dříve vzniklých
příčin, a protože se hodnotí akutní fáze bolesti, je třeba bodové hodnocení
vztahovat vždy k okamžiku vzniku bolesti, což nevylučuje ani § 4 odst. 2 této
vyhlášky, podle něhož lze bodové ohodnocení bolesti provést až v době
stabilizace bolesti. Účelem tohoto ustanovení je zajistit co nejjednodušší
hodnocení bolesti jedním úkonem, přitom pod pojmem „bodové ohodnocení“ se
rozumí přiřazení bodové hodnoty jednotlivým vytrpěným bolestem. Pokud určité
bolesti vytrpěl poškozený za účinnosti právního předpisu, který je hodnotí
určitou sazbou za bod, nelze následně tyto bolesti za účinnosti nového právního
předpisu hodnotit jinou, vyšší sazbou. Nároky na odškodnění za ztížení
společenského uplatnění a za vytrpěnou bolest mají sice podobný charakter a
podobný právní režim, ale odlišují se v samotném předmětu odškodnění. Zatímco
náhradou za ztížení společenského uplatnění se odškodňuje následek, který
způsobuje újmu v budoucnu (nemožnost žít aktivní život), náhrada za bolest
odškodňuje bolesti již v minulosti vytrpěné, tedy ve vztahu k době, kdy bolest
vznikla. Bolest se podle názoru dovolatelky hodnotí podle právního předpisu
účinného v okamžiku vzniku příčiny této bolesti, kterou je úraz, léčebný úkon,
rehabilitační úkon apod. Žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně za
věcně i právně správný, když část bolestí, vytrpěných před nabytím účinnosti
vyhlášky č. 440/2001 Sb., soud odškodnil částkou 30,- Kč za bod, a část
bolestí, vytrpěných poté částkou 120,- Kč za bod. Navrhla, aby dovolací soud
zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření poukázala na argumentaci uvedenou v žalobě a
dále na rozhodnutí jiného senátu odvolacího soudu v obdobné věci.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným osobou s právnickým
vzděláním ve smyslu ust. § 214 odst. 2 písm. b) in fine o. s. ř., přezkoumal
napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle
ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že při odškodnění bolesti se
postupuje podle právního předpisu účinného v době, kdy došlo k ustálení
celkového zdravotního stavu poškozeného, popř. ke stabilizaci jeho bolesti jako
celku.
S tímto názorem se dovolací soud neztotožňuje.
Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení
jeho společenského uplatnění (§ 444 odst. 1 obč. zák.). Ministerstvo
zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí
vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení
společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech (§
444 odst. 2 obč. zák.).
Vyhláška č. 440/2001 Sb., která byla vydána podle zmocnění v § 444 odst. 2 obč.
zák. a která stanoví hodnotu 1 bodu 120,- Kč namísto dosavadních 30,- Kč,
nabyla účinnosti dne 1. 1. 2002 (§ 11) a zrušila předchozí prováděcí vyhlášku
č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Odpověď na otázku, jaký právní předpis při změně právní úpravy je třeba
aplikovat v konkrétním případě, dává přechodné ustanovení. Tím je v daném
případě § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb., podle nějž bolest a ztížení společenského
uplatnění způsobené škodou na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti
této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Při úvaze o
tom, podle jakého předpisu se posuzuje bolest způsobená škodou na zdraví, je
proto třeba vycházet v prvé řadě z tohoto ustanovení.
Bolest a ztížení společenského uplatnění nemusí a obvykle také nevzniká
současně. Náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytuje za trvalé
následky vyvolané škodou na zdraví, které nepříznivě ovlivňují možnosti
poškozeného uplatnit se v jeho dalším životě a ve společnosti (srov. § 3 odst.
1 vyhl. č. 440/2001 Sb., § 4 odst. 1 vyhl. č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších
předpisů). Ztížení společenského uplatnění poškozeného vzniká v době, kdy se
trvale nepříznivé následky pro jeho další život projeví, tedy kdy v jeho
zdravotním stavu nastanou takové změny, které do budoucna omezují jeho další
život v následné době a znamenají trvalou změnu jeho společenského, kulturního
a rodinného uplatnění oproti stavu, jaký byl před úrazem (srov. např. rozsudek
NS ČR z 15. 7. 2003, sp.zn. 21 Cdo 642/2003). Náhradou za bolest se však
neodškodňuje omezení či ztráta možností poškozeného uplatnit se v dalším –
budoucím životě, nýbrž se odškodňují bolesti, jež poškozený v příčinné
souvislosti s poškozením zdraví a následnou léčbou vytrpěl.
Vznik bolesti ve smyslu § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se neváže k situaci, kdy
veškeré bolesti po úrazu či po ukončení léčby vymizely, popř. kdy došlo ke
stabilizaci celkového zdravotního stavu, jak uvažoval odvolací soud, ale ani k
datu, kdy došlo ke škodné události a vznikla tak příčina bolesti, jak dovozuje
dovolatelka.
Podle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. odškodnění bolesti se určuje
podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této vyhlášky,
a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním
jejích následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání
způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla, (dále jen
\"poškozený\"). Bodové ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském
posudku.
Odškodnění se hodnotí podle sazebníku za jednotlivé bolesti, které byly
způsobeny jak vlastní škodou na zdraví, tak jejím léčením a odstraňováním
následků poškození zdraví (srov. též obdobné ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 32/1965
Sb., ve znění pozdějších předpisů); není přitom vyloučeno, že okamžik vzniku
bolesti způsobené přímo poškozením zdraví při úrazu může být rozdílný od
okamžiku vzniku nové bolesti vyvolané léčením tohoto poškození či od okamžiku
vzniku bolesti, jež byla způsobena teprve až odstraňováním následků poškození
zdraví. Nelze proto přisvědčit výkladu tohoto ustanovení, jenž zaujal odvolací
soud ve svém rozhodnutí.
Podle ust. § 8 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. lékařský posudek se vydává: u
bolesti, jakmile je možno zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený /
písm. a)/, u ztížení společenského uplatnění zpravidla až po jednom roce poté,
kdy došlo ke škodě na zdraví /písm. b)/.
Toto ustanovení nestanoví kriterium pro aplikaci toho kterého právního předpisu
ani neváže vznik bolesti k ustálení zdravotního stavu poškozeného, nýbrž
upravuje postup při vydávání posudku, tedy kdy lze provést posouzení a vydat
lékařský posudek. Ostatně ust. § 8 odst. 2 písm. a) vyhl. č. 440/2001 Sb. o
tom, kdy se provede posouzení v lékařském posudku, je totožné s ustanovením § 9
vyhl. 32/1965 Sb.
Ustanovení § 4 odst. 1, 2 vyhl. 440/2001 Sb., na něž odvolací soud rovněž
poukázal a jež stanoví, že při určování bodového ohodnocení bolesti se hodnotí
akutní fáze bolesti a že bodové ohodnocení lze provést až v době stabilizace
bolesti, není intertemporálním ustanovením, které by řešilo podle jakého
právního předpisu se posuzuje bolest a náhrada za ni, nýbrž - jak naznačuje i
samotné zařazení tohoto ustanovení pod nadpisem „Určování bodového ohodnocení
pro stanovení výše odškodnění v jednotlivých případech“ - jsou zde stanoveny
zásady pro určování bodového ohodnocení v lékařském posudku, nikoliv zásady pro
aplikaci konkrétního právního předpisu (rov. též rozsudek NS ČR ze dne června
2005, sp. zn. 25 Cdo 2905/2004).
Nelze proto přisvědčit názoru, že pro posouzení, podle které vyhlášky má být
poskytnuto odškodnění bolesti, je rozhodující doba, kdy se ustálil zdravotní
stav žalobkyně, popř. kdy došlo ke stabilizaci jejího celkového zdravotního
stavu, nýbrž ve smyslu § 9 vyhl. č. 440/2001 Sb. je rozhodující doba vzniku
její bolesti. Vznik bolesti, jež má být odškodněna, předpokládá, že konkrétní
bolest dosáhla určité fáze či intenzity, kterou lze již odškodnit, tedy vznik
bolesti se váže k počátku, kdy se bolest stala odškodnitelnou.
Podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. se tedy postupuje při odškodnění těch bolestí,
které vznikly v době její účinnosti, tj. od 1. 1. 2002, a to bez ohledu na to,
zda byly způsobeny přímo při úrazovém ději, nebo až jako důsledek léčení, popř.
při odstraňování následků poškození zdraví (§ 2 vyhl. č. 440/2001 Sb., shodně §
2 vyhl. 32/1965 Sb.).
Jen pro úplnost je třeba k argumentaci odvolacího soudu dodat, že zásada,
týkající se sčítání všech následků z jednoho poškození na zdraví, se vztahuje k
ust. § 7 odst. 2 vyhlášky č. 32/1965 Sb., které stanoví maximální celkovou
výši odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění. Vzhledem k tomu,
že vyhláška č. 440/2001 Sb. nemá ustanovení o maximalizaci náhrady za bolest a
ztížení společenského uplatnění, platí uvedená zásada jen pro účely vyhlášky č.
32/1965 Sb. (srov. Bulletin býv. NS ČR č. 70/74) a v žádném případě se
nevztahuje k § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb.
Jak vyplývá z obsahu spisu, k autonehodě, při níž žalobkyně utrpěla úraz,
došlo dne 9. 4. 2001. Jestliže znalec z příslušného oboru rozlišil jednotlivé
bolesti vyvolané tímto úrazem, podle toho, které z nich vznikly v době od data
úrazu do 31. 12. 2002 a které až následně v průběhu další léčby, nelze uzavřít,
že vznik veškerých bolestí, o jejichž odškodnění se vede spor, spadá do doby po
nabytí účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb. Pro posouzení, podle které vyhlášky
se posuzují bolesti, je rozhodující okamžik, kdy bolesti vznikly, bez ohledu na
to, že bodové ohodnocení bolesti podle sazebníku lze provést až v době
stabilizace bolesti a že lékařský posudek se vydává, až když je možno
zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený (srov. § 9 odst. 1 vyhlášky č.
32/1965 Sb., § 8 odst. 2 písm. a/ vyhlášky č. 440/2001 Sb.). Opačný názor
odvolacího soudu, který nevzal v úvahu dobu vzniku bolestí žalobkyně, je
nesprávný.
Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř. je naplněn. Protože rozsudek odvolacího soudu není
správný, dovolací soud jej zrušil (§ 243b odst. 2, věta za středníkem,
o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1,
věta první za středníkem, a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí
o věci samé (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu