25 Cdo 3358/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce P. H. zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem Hradec
Králové, Pouchovská 1255/109B, proti žalovaným 1) J. K. a 2) Š. H. zastoupené
JUDr. Bedřiškou Kubelkovou, advokátkou se sídlem Městec Králové, náměstí
Republiky 213, o 517.042,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 186/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2014, č.j. 17 Co 408/2013-252,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované 2) náklady dovolacího
řízení ve výši 10.680,- Kč k rukám JUDr. Bedřišky Kubelkové, advokátky se
sídlem Městec Králové, Náměstí Republiky 213, a to do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z nich
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3.
2014, č.j. 17 Co 408/2013-252, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné,
neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva,
na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí výlučně závisí. Odvolací soud při
zkoumání podmínek odpovědnosti za škodu na straně žalovaných došel k závěru, že
se nedopustili protiprávního jednání a zároveň chybí příčinná souvislost mezi
jejich jednáním a vznikem žalobcem popsané škody. Jestliže pak dovolatel namítá
nesprávné právní posouzení otázky protiprávnosti jednání žalovaných, nejde o
otázku, jejíž řešení by mohlo přinést změnu napadeného rozhodnutí,
spočívajícího na posouzení více právních otázek, které samy o sobě postačují k
zamítnutí žaloby (absence příčinné souvislosti), jejichž správnost však
dovolatel nezpochybňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005,
sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek) a v otázce příčinné souvislosti ani zpochybňovat nemůže, jelikož se
jedná o otázku skutkovou, nikoliv právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu pod C 1025, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo
3334/2006), a tudíž nezpůsobilou založit přípustný dovolací důvod – nesprávné
právní posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Chybí-li jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu (příčinná
souvislost), nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná, a je tudíž nadbytečné
zabývat se správností závěrů ohledně ostatních podmínek odpovědnosti za škodu.
Za situace, kdy nelze podrobit přezkumu jeden z důvodů, pro který odvolací soud
nároku žalobce nevyhověl, nemohou žádné další dovolací důvody (námitky
nesprávného právního posouzení otázky protiprávnosti jednání žalovaných)
naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné
vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech
žalobce nijak pozitivně projevit, což činí jeho dovolání v tomto rozsahu
nepřípustným.
V rozsahu, v jakém dovolání směřuje proti výrokům o náhradě nákladů řízení,
neobsahuje dovolání jakékoliv námitky, resp. povinné náležitosti podle § 241a
odst. 2 o. s. ř. - vymezení přípustnosti a důvodu dovolání, tedy postrádá
obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti.
Ostatně proti výrokům odvolacího soudu, jimiž byla žalobci uložena povinnost
nahradit náklady řízení před soudem prvního stupně České republice a náklady
odvolacího řízení žalované 2), je dovolání objektivně nepřípustné podle § 238
odst. 1 písm. d) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013), neboť těmito
výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na
výsledek dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů řízení. Náklady žalované 2) sestávají z odměny za zastoupení
advokátkou, jejíž výše byla vypočtena podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky
č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí 10.380,- Kč. Advokátka
žalované 2) učinila ve věci právě jeden úkon právní služby – vyjádření k
dovolání ze dne 24. 7. 2014. Další tvrzený úkon – porada s klientem – nebyl
doložen a nejeví se vzhledem k povaze dovolacího řízení účelným, tudíž odměna
za něj nebyla přiznána. K nákladům zastoupení náleží paušální náhrada hotových
výdajů 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem náhrada činí
10.680,- Kč. Žalovanému 1) v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné
náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu