25 Cdo 3374/2024-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobců: a) Z. L., b) P. L., c) N. M., všichni zastoupení JUDr. Ivo Kuběnou, advokátem se sídlem K Nemocnici 183/50, Nový Jičín, proti žalovanému: F. H., zastoupený Mgr. Radimem Vašendou, advokátem se sídlem Horní 24, Frenštát pod Radhoštěm, o zaplacení 103 656 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 41/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2024, č. j. 11 Co 104/2024-177, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů dovolacího řízení 2 464 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ivo Kuběny. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) náhradu nákladů dovolacího řízení 2 309 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ivo Kuběny. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) náhradu nákladů dovolacího řízení 2 851 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ivo Kuběny.
1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 7. 2024, č. j. 11 Co 104/2024-177, potvrdil rozsudek ze dne 9. 4. 2024, č. j. 8 C 41/2022-148, kterým Okresní soud v Novém Jičíně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) 32 148,378 Kč s příslušenstvím, žalobkyni b) 28 548,378 Kč s příslušenstvím a žalobkyni c) 42 959,244 Kč a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o nároku na náhradu škody odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný dne 15. 1. 2020 nastříkal sprejem zelené barvy na zateplený štít fasády domu ve spoluvlastnictví žalobců nápis „to je firma, která čmáře po cizích objektech svoje reklamy“ o rozměrech 4×4 m a do zateplené štítové stěny domu zarazil zdeformovaný plech (který sám označuje za tzv. okapničku), čímž poškodil vzhled i zateplení fasády. Při posouzení existence a výše škody (především nákladů na opravu poškozené fasády včetně zateplení) vyšel odvolací soud z posudku Ing. Golky (znalce v oboru ekonomika a stavebnictví). Vzal též v úvahu, že pravomocným rozhodnutím Městského úřadu Nový Jičín, odboru přestupkových agend ze dne 22. 2. 2021, byl žalovaný uznán vinným přestupkem proti majetku podle § 18 odst. 1 písmene a) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a byla mu uložena pokuta ve výši 7 000 Kč. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud věc právně posoudil podle § 2910 o. z. a dospěl k závěru, že žalovaný svým úmyslným protiprávním jednáním způsobil škodu na majetku ve spoluvlastnictví žalobců, čímž zasáhl do jejich vlastnického práva. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně i ve způsobu rozdělení nároku na náhradu škody mezi žalobce podle jejich spoluvlastnických podílů.
2. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na nesprávném právním posouzení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena a která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalovaný nesouhlasil se závěry znaleckého posudku, podle kterého je v důsledku neodborně nainstalované „okapničky“ žalovaným potřeba kompletní opravy fasády domu, neboť okapnička nemá na estetičnost či funkčnost fasády negativní vliv. Vyjádřil pochybnost o tom, zda ke škodě došlo, neboť měl za to, že instalací okapničky fasádu domu naopak zhodnotil a požadoval, aby o nároku žalobců a jeho výši rozhodl dovolací soud. Žalovaný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Žalobci se vyjádřili k dovolacím námitkám žalovaného, zejména ohledně znaleckého posudku. Žalobci jsou přesvědčeni, že splňuje všechny náležitosti podle § 127a o. s. ř. Dále namítli, že dovolání postrádá dovolací důvod i podmínky přípustnosti podle § 237 o. s. ř., a proto by je měl dovolací soud odmítnout.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), avšak neobsahuje vymezení dovolacího důvodu (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), ani zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a proto v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v úplné absenci uvedených zákonných náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
5. Dovolání neobsahuje obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti. Žalovaný nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani neoznačil žádný dovolací důvod. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (tedy proto, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo že právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), nýbrž se vyžaduje zdůvodnění, která ze zákonem stanovených podmínek přípustnosti dovolání je naplněna a jakým konkrétním způsobem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 25 Cdo 949/2023, případně usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Žalovaný sice v dovolání hovoří o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena a současně která má být dovolacím soudem posouzena jinak, žádné takové otázky však v textu dovolání neformuluje. Z dovolání není zřejmé, jaká otázka má být otázkou neřešenou, jakým způsobem ji měl posoudit odvolací soud a proč by takové posouzení mělo být nesprávné. Dovolatel neoznačil žádnou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, která by nadále měla podle něj být
posuzována jinak, ani neuvedl, jaké jiné právní posouzení uplatněného nároku konvenující pohledu dovolatele by bylo způsobilé přivodit jiné rozhodnutí ve věci. Lze dodat, že z logiky věci nemůže být v dovolání stejná právní otázka označena za dosud neřešenou a současně za dovolacím soudem řešenou, která má však být nadále posuzována jinak.
6. Otázku podmínky přípustnosti dovolání si přitom není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, k nimž dovolatelem vymezená přípustnost dovolání náleží, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28.
4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Neobsahuje-li dovolání specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, jak předpokládá § 241a odst. 2 o. s. ř., není jeho odmítnutí pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 25 Cdo 949/2023). Ostatně povinnost zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 o. s. ř.) směřuje právě k tomu, aby dovolání bylo podáno kvalifikovaně a se splněním všech zákonem předepsaných náležitostí.
7. Nesouhlasí-li žalovaný se závěry znaleckého posudku, nejde o námitku nesprávného právního posouzení, nýbrž o námitku proti skutkovým závěrům, potažmo dokazování, neboť zpochybňuje závěr znalce o rozsahu škody na majetku žalobců. Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce, však nepředstavuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., a proto jím nelze založit přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle § 237 o. s. ř.
8. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu