USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: D. Č., zastoupený JUDr. Zuzanou Veselskou, advokátkou se sídlem 28. října 1872/114, Ostrava, proti žalované: Dopravní zdravotnictví a. s., IČO 25903659, se sídlem Italská 560/37, Praha 2, zastoupená JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o zaplacení 80 000 Kč, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 332/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2023, č. j. 4 Co 65/2022-321, takto:
I. Dovolání proti výroku I se zamítá, jinak se dovolání odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žalobce a žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 8. 2022, č. j. 71 Co 332/2021-279, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 10. 2022, č. j. 71 Co 332/2021-285, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2021, č. j. 71 Co 332/2021-169, č. j. 36 Co 74/2021-109, jímž bylo rozhodnuto v řízení o nároku žalobce na zaplacení 80 000 Kč (dále „jen původní řízení“). V řízení o žalobě pro zmatečnost odůvodněné tvrzením, že žalobci byla v původním řízení postupem soudu odepřena možnost jednat před soudem, krajský soud vyšel ze zjištění, že žalobce se k jednání odvolacího soudu dne 1.
12. 2021 (v době zhoršené epidemiologické situace způsobené virem COVID-19) dostavil opožděně, bez ochrany dýchacích cest. Opakovanou výzvu předsedkyně senátu, aby v jednací síni použil respirátor, odmítl respektovat s odůvodněním, že hodlá napomoci šíření viru, odmítl též senátem nabízený respirátor (přes poučení o tom, že při neuposlechnutí výzvy bude z jednací síně vykázán). Proto byl z jednací síně vyveden, jednání se zúčastnil jeho zástupce. Od 1. 11. 2021 vstoupilo v účinnost opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 27.
10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN (dále též jen „opatření ministerstva zdravotnictví“), které stanovilo povinnost fyzických osob mít ve vnitřních prostorách budov (mimo bydliště) nasazenu ochranu dýchacích cest, v případě soudních budov zakládalo výjimku pro (mimo jiné) účastníky řízení na místě a po dobu soudního řízení, s odůvodněním, že možnost sledovat tváře osob při soudním řízení přispívá k poznatkům důležitým pro řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že postupem soudu nebylo žalobci znemožněno realizovat před soudem jeho procesní práva.
Nepřítomnost žalobce u jednání (kde jeho zájmy hájil jeho advokát) byla důsledkem jeho rozhodnutí nepodrobit se pokynům předsedkyně senátu. Ta byla podle § 117 odst. 1 o. s. ř. oprávněna činit veškerá vhodná opatření, aby mohla být věc bez průtahů projednána, tedy i vyžadovat po osobách přítomných jednání soudu použití ochrany dýchacích cest. Takový pokyn byl vzhledem ke zhoršení výskytu závažného virového onemocnění zcela namístě. Jeho cílem bylo umožnit projednání věci v co nejkratší době (pokud možno při zachování zdraví účastníků i soudních osob).
Soud uzavřel, že v popsaném postupu nebránilo předsedkyni senátu opatření ministerstva zdravotnictví, podle nějž v budově soudu měl žalobce povinnost mít nasazenu ochranu dýchacích cest, avšak v jednací síni mu opatření tuto povinnost neukládalo. Smyslem opatření ministerstva zdravotnictví byla ochrana veřejnosti před šířením nakažlivé choroby, výjimka pro osoby účastnící se soudního jednání měla zajistit, aby soudce mohl sledovat výraz tváří účastníků, jejich zástupců či svědků. Použití respirátoru tak mohla požadovat předsedkyně senátu v rámci úpravy vedení řízení, dospěla-li při jednání k závěru, že je důležitější ochránit zdraví osob zúčastněných na řízení, než využít možnosti (dané výjimkou z opatření) sledovat tváře účastníků (k tomu krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.
7. 2022, sp. zn.
2. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 3. 2023, č. j. 4 Co 65/2022-321, usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že předsedkyně senátu byla s ohledem na konkrétní okolnosti za účelem hladkého průběhu jednání a snížení nebezpečí šíření nemoci COVID-19 oprávněna uložit vlastním opatřením osobám v jednací síni po dobu jednání soudu povinnost použít ochranný prostředek dýchacích cest, a to i v případě, že zákon, podzákonné předpisy či opatření obecné povahy vydané na základě zákona stanoví výjimku z této povinnosti. Tato pravomoc je předsedovi senátu dána přímo § 117 o. s. ř. Jestliže žalobce odmítl respektovat pokyn předsedkyně senátu k použití ochrany dýchacích cest i přes upozornění na možnost vykázání z jednací síně, narušoval hrubě průběh soudního jednání a předsedkyně senátu byla oprávněna jej vykázat z jednací síně podle § 54 o. s. ř. Původní řízení tedy zmatečnostní vadou netrpělo.
3. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících právních otázek, které nebyly dosud dovolacím soudem vyřešeny: 1) zda byl soud za účinnosti opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN, oprávněn s odkazem na § 117 o. s. ř. požadovat po žalobci nasazení ochrany dýchacích cest [ačkoli toto opatření v bodě II odst. 2 písm. t) obsahovalo výjimku, která účastníky soudních jednání této povinnosti zprostila], a 2) zda neuposlechnutí výzvy soudu k použití ochrany dýchacích cest za účinnosti opatření ministerstva zdravotnictví je hrubým rušením pořádku účastníkem řízení a zda může být důvodem pro jeho vykázání z jednací síně podle § 54 o. s. ř. Žalobce je přesvědčen, že odvolací soud obě tyto otázky posoudil nesprávně. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení nalézacích soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Vedlejší účastnice se ve vyjádření ztotožnila s posouzením odvolacího soudu. Uvedla, že žalobce se k jednání, u něhož nebyla jeho účast nutná a kde byl zastoupen advokátem, dostavil pozdě, poté, co obešel justiční stráž a vyhnul se bezpečnostní kontrole, po soudu se pohyboval bez respirátoru a u jednání nerespektoval pokyny soudu a vůči soudu i žalované se vyjadřoval hanlivými výrazy a nevhodně (nazýval je covidovou mafií apod.). Již z toho důvodu jej soud mohl z jednání vykázat. Vedlejší účastnice navrhla dovolání odmítnout.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. pro řešení otázek, zda soud byl za účinnosti opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN, oprávněn s odkazem na § 117 o. s. ř. požadovat po žalobci použití ochrany dýchacích cest a zda neuposlechnutí této výzvy bylo hrubým rušením pořádku účastníkem řízení, pro něž mohl být vykázán z jednací síně podle § 54 o. s. ř., které nebyly dovolacím soudem dosud řešeny. Dovolání není důvodné.
6. Podle § 117 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána.
7. Podle opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN, byl všem osobám s účinností od 1. 11. 2021 zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (mimo jiné) ve vnitřních prostorách staveb mimo bydliště nebo místo ubytování, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 1,5 metru, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti, tedy i v budovách soudů. Podle bodu I odst. 2 písm. t) opatření se tento zákaz nevztahoval na soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodl soud, a to v místě a době soudního řízení (míněno zřejmě jednání – pozn. dovolacího soudu). Těmto osobám tedy v jednací síni neukládal povinnost použití ochrany dýchacích cest žádný právní předpis, což ovšem neznamená, že by jim tuto povinnost nemohl uložit předseda senátu, který opatřením ministerstva zdravotnictví nebyl jakkoli omezen v oprávnění přijímat podle § 117 o. s. ř. veškerá vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání. V období zvýšeného nebezpečí nákazy respiračním virovým onemocněním pak je k dosažení účelu soudního jednání v prvé řadě žádoucí, aby jak soudci, tak zaměstnanci soudů, ale i účastníci řízení a jejich zástupci neonemocněli. Vhodným a rozumným opatřením k dosažení tohoto cíle nepochybně je použití ochrany dýchacích cest. Výjimka, kterou pro účastníky soudních řízení zakotvilo opatření ministerstva zdravotnictví pouze zajišťovala soudcům možnost sledovat bezprostředně projev účastníků a svědků včetně výrazu jejich tváře, pokud to pokládali za nezbytné. V daném případě to předsedkyně senátu za nezbytné nepokládala a upřednostnila zájem na ochraně zdraví všech na jednání zúčastněných osob. Tento její postup pokládá dovolací soud za zcela odůvodněný a odpovídající dané situaci. Lze uzavřít, že předseda senátu byl i za účinnosti opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN, oprávněn podle své úvahy uložit osobám zúčastněným na soudním jednání použití ochrany dýchacích cest v jednací síni.
8. Podle § 54 o. s. ř. toho, kdo hrubě ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z místa, kde se jedná. Je-li vykázán účastník, může být jednáno dále v jeho nepřítomnosti.
9. Uvedené ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o tom, zda konkrétní jednání osoby, jež byla vykázána podle § 54 o. s. ř. ze soudní síně, lze označit za hrubé rušení pořádku při soudním jednání, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007). V daném případě nelze závěr odvolacího soudu, že jednání žalobce odůvodňovalo jeho vykázání z jednací síně, označit za zjevně nepřiměřený. Naopak za situace, kdy se použití ochrany dýchacích cest jevilo podmínkou bezpečného a nerušeného průběhu nejen daného jednání, ale i celého řízení, bylo zcela namístě, aby žalobce bez této ochrany opustil jednací síň. Bylo ostatně na jeho rozhodnutí, zda se podrobí jasnému pokynu soudu (v čemž mu nic závažného nebránilo) a setrvá v jednací síni či nikoli. Jeho procesní práva jeho nepřítomností nijak neutrpěla, jednání se zúčastnil jeho právní zástupce. Lze uzavřít, že žalobce, který se v době epidemie závažného, vysoce nakažlivého respiračního virového onemocnění odmítl podrobit pokynu soudu, aby v jednací síni použil ochranu dýchacích cest, hrubě narušil pořádek při soudním jednání a byl soudem důvodně vykázán z jednací síně podle § 54 o. s. ř.
10. Nejvyšší soud proto dovolání zamítl podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
11. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu