25 Cdo 354/2022-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: M. J., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem Jungmannova 26/15, Praha, proti žalovaným: 1. M. Z., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem se sídlem 28. října 1610/95, Ostrava, 2. Strojmetal Aluminium Forging, a.s., se sídlem Ringhofferova 66, Kamenice, IČO 250 37 684, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 35 C 461/2020, o dovolání 1. žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, č. j. 21 Co 184/2021-48, takto:
Dovolání se odmítá.
První žalovaný podal dovolání proti usnesení ze dne 27. 9. 2021, č. j. 12 Co 184/2021-48, jímž Krajský soud v Praze změnil usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 20. 4. 2021, č. j. 35 C 461/2020-37, tak, že se připouští vstup společnosti Strojmetal Aluminium Forging, a.s., se sídlem Ringhofferova 66, Kamenice, IČO 250 37 684, do řízení na straně žalované. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (obecně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998, pod číslem 28, ve vztahu k rozhodnutí o přistoupení účastníka na žalované straně pak konkrétněji usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3312/2010, či ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 24 Cdo 132/2020). Z hlediska posouzení subjektivní přípustnosti dovolání lze přitom existenci případné újmy na právech účastníka posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.
7. 2001 sp. zn. 33 Odo 258/2001).
Rozhodnutím, v jehož důsledku nebude původně žalovaný nadále jediným žalovaným subjektem, nýbrž tytéž nároky budou uplatněny též vůči dalšímu, dovolateli žádná újma na jeho právech způsobena být nemohla. Není nezbytné, aby vývoj a trvání sporu vůči oběma žalovaným byl nutně zcela totožný a trvající tentýž časový úsek, nelze totiž vyloučit, že v návaznost na učiněná skutková zjištění
a jejich právní posouzení dojde k vydání částečného rozsudku vůči jednomu z nich (takový postup soudy zvolily například ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 3539/2020). Tedy zdůrazňuje-li dovolatel jako negativní dopad daného rozhodnutí, že jej nutí asistovat u sporu žalobce s přistoupivší žalovanou, nelze jeho argumentu přisvědčit a na jednoznačnou újmu na právech dovolatele nelze usuzovat ani z jeho další argumentace. Podmínka subjektivní přípustnosti dovolání tedy u něj splněna není a jím podané dovolání bylo podáno někým, kdo není k podání toho opravného prostředku oprávněn. Nejvyšší soud (předseda senátu podle § 243f odst. 2 o. s. ř.) je proto podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2022
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu