Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 3607/2015

ze dne 2015-11-27
ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3607.2015.1

25 Cdo 3607/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci

žalobce J. V., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v

Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalovanému JUDr. J. T., advokátovi se sídlem

v Praze 10, Kodaňská 558/25, zastoupenému JUDr. Klárou Long Slámovou,

advokátkou se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47, o náhradu škody, vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 260/2002, o dovolání žalobce proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2014, č. j. 58 Co 406/2014-361,

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr.

Kláry Long Slámové, advokátky se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2014, č.

j. 58 Co 406/2014-361, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť

rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí

dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka vyčíslení

žalovaného nároku byla posouzena jinak.

Původní žaloba o zaplacení 129.733,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení na

straně žalovaného byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne

24. 8. 2011, č. j. 39 C 260/2002-235, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v

Praze ze dne 16. 5. 2012, č. j. 58 Co 132/2012-265 (dovolání žalobce proti

rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3.

4. 2014, č. j. 28 Cdo 2576/2013-338); v tomto sporu šlo o tvrzenou neoprávněně

vyúčtovanou výši odměny za poskytnuté právní služby advokáta. Žalobce mezitím v

podání ze dne 19. 5. 2010 (k výzvě soudu k odstranění vad původní žaloby),

které doplnil podáním ze dne 3. 9. 2012, uplatnil navíc nárok na náhradu škody,

způsobené postupem advokáta v pracovněprávním sporu, aniž uvedl požadovanou

částku, a pouze odkázal na znalecký posudek, který má být ve věci vypracován.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2014, č. j. 58 Co 406/2014-361,

potvrdil usnesení ze dne 13. 6. 2014, č. j. 39 C 260/2002-343, jímž Obvodní

soud pro Prahu 4 toto podání žalobce odmítl pro neprojednatelnost.

Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být ve

smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení

zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou

případů uvedených v § 153 odst. 2 o.s.ř. – účastníkům přiznat jiná práva a

uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Požaduje-li žalobce peněžité

plnění, musí být z žaloby patrno, jakou částku mu žalovaný má zaplatit. Nemůže-

li žalobce ve výjimečných a odůvodněných případech svůj peněžitý nárok přesně

vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši s tím, že ji upřesní v

průběhu řízení, nemůže však bez uvedení částky zcela odkázat na předpokládaný

znalecký posudek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp.

zn. 21 Cdo 85/2002, ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, nebo ze dne

17. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 374/2013, všechna publikována v Souboru civilních

rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 1479, C 2260 a C 12650).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř.

odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty

první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu

nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 1.500,- Kč podle § 1 odst.

2, § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č.

177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k

dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst.

1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z

přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy 2.178,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. listopadu 2015

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu