25 Cdo 374/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně B. T., zastoupené JUDr. Janou Zejdovou, advokátkou se sídlem Česká
Lípa, Železničářská 2695, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Jindřichem
Budilem, advokátem se sídlem Votice, Pražská 146, o náhradu škody, vedené u
Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 304/2011, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2012, č.j. 25 Co
480/2012-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se domáhala omluvy žalovaného za jeho nekvalitní a neprofesionální
práci, uznání viny za uvedení nepravd ve znaleckém posudku č. 2992/131A/2001 ze
dne 8. 12. 2001, které měly význam pro rozhodnutí, pro křivou výpověď a
předložení nepravdivého znaleckého posudku č. 08-48 ze dne 20. 6. 2008, za
poškození, které bylo způsobeno žalobkyni souzené pro pomluvu dne 27. 4. 2006 u
Okresního soudu v České Lípě a za ošizení státu na daních. Žádala prohlášení
znaleckého posudku č.j. 2992/131a/2001 ze dne 8. 12. 2001 za neplatný a
požadovala své odškodnění a odškodnění svých sourozenců.
Okresní soud v Benešově vyzval usnesením ze dne 21. 2. 2012, č.j. 11 C
304/2011-31, žalobkyni, aby své podání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení
doplnila a upravila své podání podle § 43 odst. 1 o. s. ř. s poučením, že
žalobní návrh (petit) je neurčitý a neúplný, nejsou vylíčeny rozhodné
skutečnosti a chybí označení důkazů. Žalobkyně byla podrobně poučena, jak má
doplnění žaloby provést. Rovněž byla poučena, že pokud nebude podání ve
stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, soud podání odmítne. Usnesení s výzvou k odstranění vad
bylo žalobkyni doručeno dne 29. 2. 2012. Dne 13. 3. 2012 bylo soudu prvního
stupně doručeno doplnění žaloby ze dne 5. 12. 2011, ve kterém žalobkyně
požadovala na žalovaném písemnou omluvu podle § 11 a násl. občanského zákoníku,
odškodnění za újmu na občanské cti, lidské důstojnosti veřejné a soukromé.
Řízení o nároku uvedeném v doplnění žaloby bylo usnesením ze dne 1. 6. 2012
vyloučeno k samostatnému řízení. Žalobkyně dále požadovala na žalovaném náhradu
škody – nákladů spojených s dlouhodobým dokazováním, kterou chtěla vyčíslit v
závěrečném návrhu před vyhlášením rozsudku a požadovala vyřešení daní z ceny
pozemků k 1. 9. 2002. Soud uzavřel, že i přes výzvu předsedy senátu žalobkyně
své podání ze dne 5. 12. 2011 řádně nedoplnila, a proto nebylo možné v řízení
pro tento nedostatek pokračovat. Proto usnesením ze dne 1. 6. 2012, č.j. 11 C
304/2011-55, odmítl podání žalobkyně ze dne 5. 12. 2011 kromě žalobkyní
uplatněného nároku na písemnou omluvu podle § 11 a násl. občanského zákoníku,
odškodnění za újmu na občanské cti a lidské důstojnosti veřejné i soukromé.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2012, č.j. 25
Co 480/2012-97, potvrdil usnesení soudu prvního stupně s doplněním, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se
závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně ani po výzvě soudu ve smyslu
ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. neopravila a nedoplnila své podání, tak, aby
žaloba byla projednatelná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že soud
prvního stupně ji nedostatečně poučil o postupu k doplnění podání. Měla za to,
že vyčíslení škody jí bude umožněno do konce prvního soudního jednání v rámci
zásady koncentrace soudního řízení. Domnívá se, že postupem soudů obou stupňů
byla poškozena na svých ústavně zaručených právech na spravedlivý proces, a že
v jejím případě nebylo ustanovení § 5 o. s. ř. zcela naplněno. Soud též
nezohlednil, že žalobkyně podání činila sama ve věku 67-68 let a neměla
finanční možnosti s ohledem na nízký starobní důchod na komplexní odbornou
právní pomoc. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a
věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje dovolání žalobkyně za nepřípustné. Zpochybňuje způsobilost
žalobkyně být účastníkem soudního řízení s odkazem na spor vedený před Okresním
soudem v Benešově pod sp. zn. 14 C 239/2012. Navrhuje, aby dovolání žalobkyně
bylo odmítnuto.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. 9. 2012,
postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem
(§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího
soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu
(žaloby); avšak obdobně platí ustanovení § 237 odst. l a 3 o. s. ř., tzn., že
nejde-li o otevřeně či skrytě diformní rozhodnutí odvolacího soudu [§ 237 odst.
1 písm. a) nebo b) o. s. ř.], je předpokladem přípustnosti dovolání zásadní
právní význam napadeného rozhodnutí.
Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Základní náležitosti žaloby, jež jsou stanoveny v § 79 odst. 1, věty první a
druhé, o. s. ř., citoval ve svém rozhodnutí odvolací soud. Vylíčení
rozhodujících skutečností předpokládá, že žalobce vylíčí skutek (skutkový děj),
na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho
jednoznačnou individualizaci. Musí tedy uvést alespoň takové rozhodující
skutečnosti významné podle hmotného práva, kterými je předmět řízení vymezen po
skutkové stránce. Neobsahuje-li žaloba rozhodující skutečnosti nebo jejich
vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího
stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, jde o nedostatek náležitostí
žaloby, jež brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002,
publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).
V žalobním petitu musí být vymezení práv a jim odpovídajících povinností
provedeno přesně a srozumitelně, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná
práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Požaduje-li žalobce
peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou
požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se
samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých
uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový
děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého
jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o
věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo
1310/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 27, pod C
2261).
Podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve
účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny
stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo
doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění
provést. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání
řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat,
soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním
soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto
následcích musí být účastník poučen.
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobkyně ani po jeho
doplnění nesplňuje náležitosti žaloby na plnění, zejména pokud jde o vylíčení
rozhodujících skutkových okolností, jimiž má být vymezen předmět řízení, a pro
nedostatečnou specifikaci požadovaných částek; pro tyto nedostatky nelze v
řízení pokračovat. Z tvrzení žalobkyně nevyplývá, z jakých skutkových podkladů
své jednotlivé nároky dovozuje. Žalobkyně ani přes řádně doručenou výzvu, jejíž
obsah je srozumitelný i pro osobu, která nemá právnické vzdělání, nedoplnila
žalobu v požadovaných směrech, a ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k
doplnění skutkových tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení
soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, neučinila tak, aby její podání bylo
srozumitelné a specifikované částky souvisely s tvrzenými skutečnostmi. Od
požadavku projednatelnosti žaloby nelze upustit ani se zřetelem na věk či
sociální situaci žalobkyně.
Postup soudu prvního stupně, který žalobu odmítl, i postup odvolacího soudu,
jenž jeho rozhodnutí potvrdil, byl zcela standardní a z pohledu námitek
vznesených v dovolání nelze mít rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně
významné ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší
soud dovolání žalobkyně odmítl podle § 243b odst. 5 věty první, a § 218 písm.
c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3
o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na
náhradu nákladů dovolacího řízení právo; žalobci rovněž náhradu nákladů řízení
dovolací soud nepřiznal, neboť s ohledem na obecnou povahu a stručnost
vyjádření k dovolání ze dne 16. 1. 2013 (č. l. 114), nelze náklady spojené s
tímto vyjádřením považovat za účelné uplatňování nebo bránění práva (§ 142
odst. 1 o. s. ř.), protože svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2013
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu