USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: B. K., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 28, Praha 2, proti žalované: Nemocnice Sokolov, s.r.o., IČO 24747246, se sídlem Na Florenci 15, Praha 1, zastoupená Mgr. Petrou Soukupovou, advokátkou se sídlem Dr. Davida Bechera 6, Karlovy Vary, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o náhradu újmy na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 247/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2020, č. j. 70 Co 67/2020-393, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám advokátky Petry Soukupové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobkyně a vedlejší účastnice na straně žalované nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
nákladech řízení státu, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v řízení o žalobě na náhradu za ztížení společenského uplatnění vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 19. 2. 2014 ve zdravotnickém zařízení žalované při operaci žlučníku lékař žalobkyni omylem přerušil hlavní žlučovod, což byl podle závěru soudů postup non lege artis, jehož důsledkem je trvalá újma na zdraví žalobkyně. Žalobkyně trpí bolestmi břicha, nadýmáním, náhlými průjmy i psychickými problémy plynoucími z daných obtíží, které jí brání zejména v plném společenském a pracovním zapojení.
Nemůže zvedat těžká břemena ani se vystavovat větší fyzické zátěži. Je nucena dodržovat šetrnou dietu. Soudy uplatněný nárok posoudily podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, uveřejněné pod číslem 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (dále jen „Metodika“). Vyšly z posudku zpracovaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, a vysvětlily, že podle § 2953 a § 2957 o.
z. neshledaly důvod pro zvýšení či snížení náhrady stanovené znalcem v rozsahu 5,96% omezení v obvyklém způsobu života, jemuž odpovídá částka 703 803 Kč. Vzaly v úvahu, že zdravotní stav žalobkyně byl již před operací negativně postižen prodělaným akutním zánětem slinivky břišní, jehož následkem byla potřeba změny životosprávy a stravovacích návyků žalobkyně. Nepřistoupily ke zvýšení náhrady z důvodu věku, neboť k poškození zdraví žalobkyně došlo v jejích 55 letech. Soudy neshledaly důvod k navýšení náhrady ani pro mimořádné zapojení žalobkyně v některé oblasti života, když vyšly ze zjištění, že žalobkyně žila životem zcela průměrným jak po stránce pracovní, tak po stránce společenské.
Nevěnovala se výjimečně aktivně žádným sportovním ani kulturním aktivitám. Důvody pro zvýšení náhrady neviděly soudy ani v přístupu žalované, která mimosoudně vyplatila žalobkyni náhradu za bolest, byť otázka pochybení operatéra byla postavena najisto až dokazováním v soudním řízení, ani v okolnostech vzniku újmy, k níž došlo neúmyslným nedbalostním jednáním operujícího lékaře.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila tím, že se odvolací soud měl v mnoha zcela obecných otázkách hmotného i procesního práva odchýlit od judikatury dovolacího i Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, zabývajícími se převážně vadami řízení (zejména nedostatky odůvodnění rozhodnutí), které na několika místech dovolání v různém pořadí zopakovala. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že nesouhlasí s výší soudem stanovené náhrady za ztížení společenského uplatnění, s tím, že ji soud určil v částce, vyplývající ze znaleckého posudku a bez odůvodnění nepřistoupil k jejímu zvýšení.
Dovolatelka je přesvědčena, že byly prokázány okolnosti pro zvýšení náhrady, zejména to, že lékař se při operaci dopustil hrubé nedbalosti a žalovaná odmítla uhradit náhradu za ztížení společenského uplatnění dobrovolně. Závěr odvolacího soudu, že žalobkyně již před škodní událostí měla dodržovat dietu v důsledku prodělaného akutního zánětu slinivky břišní, pokládá za nepodložený. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání žalobkyně, neboť se odvolací soud neodchýlil od žádné ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Vysvětlil, že nebylo možné při stanovení náhrady použít žádné z modifikačních hledisek, přičemž vycházel právě z konkrétních skutkových okolností dané věci. Přiznanou výši náhrady soud konfrontoval s náhradami přisouzenými ve srovnatelných věcech. Napadený rozsudek netrpí žádnou z dovolatelkou namítaných vad.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není přípustné podle § 237 o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Při aplikaci § 2958 o. z. mohou soudy využít jako pomůcku pro stanovení bolestného i náhrady za ztížení společenského uplatnění Metodiku. Z judikatury Nejvyššího soudu k jejímu použití vyplývá, že znalcem stanovené procento ztížení společenského uplatnění poškozeného je podkladem, na základě něhož soud stanoví (v penězích) postupem podle Metodiky základní odškodnění, které pak může modifikovat, jsou-li proto důvody. Jestliže důvody pro zvýšení či snížení náhrady neshledá, není povinen a ani nemůže základní částku modifikovat. Vždy je však povinen odůvodnit, proč pokládá konkrétní míru postižení zdraví žalobce za prokázanou a odpovídající jak kritériím § 2958 o. z., tak judikatuře ve srovnatelných případech, jakož i to, jaká částka finanční náhrady žalobci vzhledem k prokázané míře postižení náleží (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, publikované pod č. 39/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dále jen „Sb. rozh. tr.“, usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016, publikované v časopise Trestněprávní revue č. 2/2018, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, a ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2843/2020). Soudy obou stupňů v souladu se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu v daném případě vycházely z konkrétních, individuálně určených okolností posuzované věci, zohlednily míru zavinění na straně škůdce, jenž poškodil zdraví žalobkyně v jejích 55 letech při operaci bez přímého úmyslu, nedbalostí operatéra. Vyšly ze zjištění (která podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nepodléhají dovolacímu přezkumu), že žalobkyně před poškozením zdraví nežila v žádném směru výjimečně aktivním životem a obdobná stravovací omezení, jako ta, jimž se musí podrobit v důsledku protiprávního jednání žalované, vyžadovalo již její předchozí závažné onemocnění slinivky břišní. Soudy hodnotily i postoj žalované, která poskytla žalobkyni náhradu za bolest ještě před prokázáním porušení právní povinnosti lékařem v soudním řízení a náhradu za ztížení společenského uplatnění neposkytla jen v důsledku sporu o její výši. Důvodem pro zvýšení náhrady tak nemohl být ani věk žalobkyně, ani mimořádné okolnosti na straně žalobkyně nebo škůdce. Soudy obou stupňů vysvětlily, z jakého důvodu základní částku náhrady žádným způsobem nemodifikovaly. Úvahy, které je k tomu vedly, řádně a srozumitelně odůvodnily, přičemž se vypořádaly se všemi argumenty a námitkami, které účastníci v řízení uplatnili, včetně porovnání přiznané náhrady se srovnatelnou judikaturou. Ustanovení § 2958 o. z., na základě něhož soudy stanovily výši náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o tom, zda určitá částka v konkrétním případě představuje odpovídající náhradu za vytrpěnou újmu na zdraví, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007). Závěr odvolacího soudu, že náhrada za ztížení společenského uplatnění v částce 703 803 Kč, opírající se o znalecký posudek, vystihuje míru trvalého poškození zdraví žalobkyně, není zjevně nepřiměřený, naopak odpovídá skutkovým zjištěním a je přiléhavě odůvodněn. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu uvedeného ustanovení není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Argumentací části dovolání, která směřuje proti skutkovým zjištěním, zejména důsledkům předchorobí žalobkyně, se proto dovolací soud nezabýval, neboť skutkovým stavem je vázán a není oprávněn jeho správnost přezkoumávat (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 10. 2. 2022
JUDr. Robert Waltr předseda senátu