USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: B.
K., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem
Francouzská 28, Praha 2, proti žalované: Nemocnice Sokolov, s.r.o., IČO
24747246, se sídlem Na Florenci 15, Praha 1, zastoupená Mgr. Petrou Soukupovou,
advokátkou se sídlem Dr. Davida Bechera 6, Karlovy Vary, za účasti vedlejší
účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance
Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o náhradu újmy na
zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 247/2016, o
dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2020, č.
j. 70 Co 67/2020-393, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4
114 Kč k rukám advokátky Petry Soukupové do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení.
III. Žalobkyně a vedlejší účastnice na straně žalované nemají navzájem právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
nákladech řízení státu, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi
účastníky a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v řízení o
žalobě na náhradu za ztížení společenského uplatnění vyšel ze zjištění soudu
prvního stupně, že dne 19. 2. 2014 ve zdravotnickém zařízení žalované při
operaci žlučníku lékař žalobkyni omylem přerušil hlavní žlučovod, což byl podle
závěru soudů postup non lege artis, jehož důsledkem je trvalá újma na zdraví
žalobkyně. Žalobkyně trpí bolestmi břicha, nadýmáním, náhlými průjmy i
psychickými problémy plynoucími z daných obtíží, které jí brání zejména v plném
společenském a pracovním zapojení. Nemůže zvedat těžká břemena ani se
vystavovat větší fyzické zátěži. Je nucena dodržovat šetrnou dietu. Soudy
uplatněný nárok posoudily podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na
zdraví, uveřejněné pod číslem 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
(dále jen „Metodika“). Vyšly z posudku zpracovaného znalcem z oboru
zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách
na zdraví, a vysvětlily, že podle § 2953 a § 2957 o. z. neshledaly důvod pro
zvýšení či snížení náhrady stanovené znalcem v rozsahu 5,96% omezení v obvyklém
způsobu života, jemuž odpovídá částka 703 803 Kč. Vzaly v úvahu, že zdravotní
stav žalobkyně byl již před operací negativně postižen prodělaným akutním
zánětem slinivky břišní, jehož následkem byla potřeba změny životosprávy a
stravovacích návyků žalobkyně. Nepřistoupily ke zvýšení náhrady z důvodu věku,
neboť k poškození zdraví žalobkyně došlo v jejích 55 letech. Soudy neshledaly
důvod k navýšení náhrady ani pro mimořádné zapojení žalobkyně v některé oblasti
života, když vyšly ze zjištění, že žalobkyně žila životem zcela průměrným jak
po stránce pracovní, tak po stránce společenské. Nevěnovala se výjimečně
aktivně žádným sportovním ani kulturním aktivitám. Důvody pro zvýšení náhrady
neviděly soudy ani v přístupu žalované, která mimosoudně vyplatila žalobkyni
náhradu za bolest, byť otázka pochybení operatéra byla postavena najisto až
dokazováním v soudním řízení, ani v okolnostech vzniku újmy, k níž došlo
neúmyslným nedbalostním jednáním operujícího lékaře.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
odůvodnila tím, že se odvolací soud měl v mnoha zcela obecných otázkách
hmotného i procesního práva odchýlit od judikatury dovolacího i Ústavního soudu
a Evropského soudu pro lidská práva, zabývajícími se převážně vadami řízení
(zejména nedostatky odůvodnění rozhodnutí), které na několika místech dovolání
v různém pořadí zopakovala. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že nesouhlasí s
výší soudem stanovené náhrady za ztížení společenského uplatnění, s tím, že ji
soud určil v částce, vyplývající ze znaleckého posudku a bez odůvodnění
nepřistoupil k jejímu zvýšení. Dovolatelka je přesvědčena, že byly prokázány
okolnosti pro zvýšení náhrady, zejména to, že lékař se při operaci dopustil
hrubé nedbalosti a žalovaná odmítla uhradit náhradu za ztížení společenského
uplatnění dobrovolně. Závěr odvolacího soudu, že žalobkyně již před škodní
událostí měla dodržovat dietu v důsledku prodělaného akutního zánětu slinivky
břišní, pokládá za nepodložený. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání žalobkyně, neboť se
odvolací soud neodchýlil od žádné ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Vysvětlil, že nebylo možné při stanovení náhrady použít žádné z modifikačních
hledisek, přičemž vycházel právě z konkrétních skutkových okolností dané věci.
Přiznanou výši náhrady soud konfrontoval s náhradami přisouzenými ve
srovnatelných věcech. Napadený rozsudek netrpí žádnou z dovolatelkou namítaných
vad.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s.
ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není přípustné podle
§ 237 o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu,
jímž se odvolací řízení končí, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom,
že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný
skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Při aplikaci § 2958 o. z. mohou soudy využít jako pomůcku pro stanovení
bolestného i náhrady za ztížení společenského uplatnění Metodiku. Z judikatury
Nejvyššího soudu k jejímu použití vyplývá, že znalcem stanovené procento
ztížení společenského uplatnění poškozeného je podkladem, na základě něhož soud
stanoví (v penězích) postupem podle Metodiky základní odškodnění, které pak
může modifikovat, jsou-li proto důvody. Jestliže důvody pro zvýšení či snížení
náhrady neshledá, není povinen a ani nemůže základní částku modifikovat. Vždy
je však povinen odůvodnit, proč pokládá konkrétní míru postižení zdraví žalobce
za prokázanou a odpovídající jak kritériím § 2958 o. z., tak judikatuře ve
srovnatelných případech, jakož i to, jaká částka finanční náhrady žalobci
vzhledem k prokázané míře postižení náleží (např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, publikované pod č. 39/2018 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dále jen „Sb. rozh. tr.“,
usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016, publikované v časopise
Trestněprávní revue č. 2/2018, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021,
sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, a ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2843/2020).
Soudy obou stupňů v souladu se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu v
daném případě vycházely z konkrétních, individuálně určených okolností
posuzované věci, zohlednily míru zavinění na straně škůdce, jenž poškodil
zdraví žalobkyně v jejích 55 letech při operaci bez přímého úmyslu, nedbalostí
operatéra. Vyšly ze zjištění (která podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nepodléhají
dovolacímu přezkumu), že žalobkyně před poškozením zdraví nežila v žádném směru
výjimečně aktivním životem a obdobná stravovací omezení, jako ta, jimž se musí
podrobit v důsledku protiprávního jednání žalované, vyžadovalo již její
předchozí závažné onemocnění slinivky břišní. Soudy hodnotily i postoj
žalované, která poskytla žalobkyni náhradu za bolest ještě před prokázáním
porušení právní povinnosti lékařem v soudním řízení a náhradu za ztížení
společenského uplatnění neposkytla jen v důsledku sporu o její výši. Důvodem
pro zvýšení náhrady tak nemohl být ani věk žalobkyně, ani mimořádné okolnosti
na straně žalobkyně nebo škůdce. Soudy obou stupňů vysvětlily, z jakého důvodu
základní částku náhrady žádným způsobem nemodifikovaly. Úvahy, které je k tomu
vedly, řádně a srozumitelně odůvodnily, přičemž se vypořádaly se všemi
argumenty a námitkami, které účastníci v řízení uplatnili, včetně porovnání
přiznané náhrady se srovnatelnou judikaturou.
Ustanovení § 2958 o. z., na základě něhož soudy stanovily výši náhrady za
ztížení společenského uplatnění žalobkyně, patří k právním normám s relativně
neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo
právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v
každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého,
předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího
soudu o tom, zda určitá částka v konkrétním případě představuje odpovídající
náhradu za vytrpěnou újmu na zdraví, přezkoumat pouze v případě její zjevné
nepřiměřenosti (k aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou srov.
např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007,
nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007). Závěr odvolacího soudu, že
náhrada za ztížení společenského uplatnění v částce 703 803 Kč, opírající se o
znalecký posudek, vystihuje míru trvalého poškození zdraví žalobkyně, není
zjevně nepřiměřený, naopak odpovídá skutkovým zjištěním a je přiléhavě
odůvodněn.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu uvedeného ustanovení není
zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než
z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů
odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v
ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Argumentací části dovolání, která směřuje proti skutkovým zjištěním, zejména
důsledkům předchorobí žalobkyně, se proto dovolací soud nezabýval, neboť
skutkovým stavem je vázán a není oprávněn jeho správnost přezkoumávat (§ 241a
odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím
v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat
návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 10. 2. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu