25 Cdo
374/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní
věci žalobce M. T. T., zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se
sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovaným 1) FOLK ART PRODUCTION, spol. s
r.o., se sídlem v Praze 1, Revoluční 767/25, IČ: 63077396, a 2) hlavní město
Praha, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, IČ: 00064581, zastoupené prof.
JUDr. Janem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, za vedlejšího
účastenství Kooperativa pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 1, Templová 747, na
straně prvního žalovaného, o 2.551.971,50 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 281/2005, o dovolání druhého žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007, č.j. 64 Co 39/2007-176,
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 11. května 2006, č.j. 30 C
281/2005-86, uložil oběma žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně
částku 2.551.971,50 Kč s příslušenstvím, jež představuje náhradu škody (za
bolest, za ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku po dobu
pracovní neschopnosti a za věcnou škodu) za zranění, jež mu byla způsobena dne
6. 12. 2003 při zřícení vánočního stromu na Staroměstském náměstí. Soud prvního
stupně vyšel ze zjištění, že první žalovaná společnost dne 21. 10. 2003
uzavřela s druhým žalovaným smlouvu o spolupořadatelství vánočních trhů v
Praze, druhý žalovaný se zavázal podílet se na nákladech akce částkou
9.850.000,- Kč a za účelem zajištění vánočních trhů pronajal prvnímu žalovanému
prostor na svém pozemku na Staroměstském náměstí v Praze, na němž byl prvním
žalovaným instalován vánoční strom, jenž se dne 6. 12. 2003 zřítil na žalobce a
způsobil mu vážná zranění s trvalými následky, jakož i hmotnou škodu. Soud
dospěl k závěru, že první žalovaný odpovídá za vzniklou škodu dle ustanovení §
420a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „obč. zák.“), neboť předmětný vánoční strom vztyčil v rámci své
podnikatelské činnosti, spočívající v pořádání vánočních trhů, když při této
své provozní činnosti použil nevhodnou věc, jež způsobila škodu, a aniž si
ověřil kvalitu stromu, provedl úpravu tloušťky kmene a porušil tak i prevenční
povinnost dle § 415 obč. zák. Druhý žalovaný pak odpovídá za škodu spolu s
prvním žalovaným dle § 420 obč. zák., neboť jako vlastník pronajatého pozemku a
spolupořadatel akce, jejíž součástí je instalace stromu, se dopustil porušení
obecné prevenční povinnosti (§ 415 obč. zák.) tím, že nepřijal příslušná
bezpečnostní opatření a strpěl instalaci stromu bez ohlášení stavebnímu úřadu
ve smyslu zákona č. 50/1976 Sb., o územní plánování a stavebním řádu, ve znění
pozdějších předpisů, a to na místě, kde v předvánočním čase je značná frekvence
osob.
K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4.
2007, č.j. 64 Co 39/2007-177, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v částce
559.441,- Kč, ve zbývajícím rozsahu včetně příslušenství, jakož i ve výroku o
nákladech řízení a o poplatkové povinnosti rozsudek soudu prvního stupně zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal rozhodnutí soudu
prvního stupně co do základu správným. Vycházel ze zjištění, že druhý žalovaný
pronajal prvnímu žalovanému smlouvou ze dne 9. 11. 2000 část pozemku číslo
parcelní 1090 v katastrálním území Staré Město pro provozování vánočních trhů.
Za pomoci znaleckého dokazování bylo prokázáno, že příčinou zřícení vánočního
stromu dne 6. 12. 2003 byla špatná kvalita dřevní hmoty jeho kmene ve spojení s
nárazem větru. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že škoda byla způsobena
věcí použitou při provozní činnosti první žalované dle ustanovení § 420a odst.
2 písm. a) obč. zák., přičemž nebyly shledány důvody pro zproštění odpovědnosti
dle § 420 odst. 3 obč. zák. Vánoční strom vysoký 30m měl být instalován po
náležité přípravě týkající se výběru stromu a posouzení kvality jeho dřevní
hmoty stejně jako ukotvení a zajištění proti pádu. Druhý žalovaný pak nebyl
pouhým pasivním vlastníkem pozemku, na němž došlo ke vzniku škody, ale byl
spolupořadatelem při organizování vánočních trhů, na jejichž konání přispěl
prvnímu žalovanému částkou 9.580.000,- Kč, avšak neučinil žádná opatření pro
zajištění bezpečnosti na veřejně přístupném prostranství Staroměstského
náměstí. Druhý žalovaný mohl a měl uzavření nájemní smlouvy s prvním žalovaným
podmínit sjednáním dohledových pravomocí nad průběhem celé akce, trvat na
odborném výběru a posouzení kvality dřeva, jež by odhalilo špatnou kvalitu
kmene stromu, a zajištění proti pádu. Ke vzniku škody na zdraví žalobce došlo v
příčinné souvislosti s výše uvedeným jednáním (opomenutím) druhého žalovaného,
jímž byla porušena obecná prevenční povinnost (§ 415 obč. zák.) a došlo k
naplnění předpokladů odpovědnosti druhého žalovaného za škodu dle § 420 odst. 1
obč. zák. Oba žalovaní odpovídají za vzniklou škodu solidárně dle § 438 odst. 1
obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního
řádu (dále jen „o.s.ř.“) a jako dovolací důvod uplatňuje, že řízení bylo
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí a že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm.
a) a b) o.s.ř.]. Za otázky zásadního významu dovolatel pokládá, zda ustanovení
§ 415 obč. zák. zakládá povinnost vlastníka a pronajímatele pozemku smluvně si
vymínit dohledové pravomoci nad činností, a to i provozní, vykonávanou nájemcem
na pronajatém pozemku, a povinnost vlastníka a pronajímatele pozemku smluvně
uložit nájemci povinnosti týkající se výkonu jeho provozní činnosti a zároveň i
povinnost vlastníka pozemku neuzavírat při neakceptaci uvedených podmínek
nájemní smlouvu, zda vlastník a pronajímatel pozemku odpovídá za řádný výkon
provozní činnosti svého nájemce, jakož i za škodu způsobenou provozní činností
vykonávanou nájemcem na pronajatém pozemku, a zda stačí pouhá pravděpodobnost
pro odůvodnění a prokázání příčinné souvislosti v rámci odpovědnosti za škodu
na zdraví. Dovolatel označil výklad § 415 obč. zák., k němuž dospěl odvolací
soud, za extenzivní a protiústavní, neboť žádný právní předpis neukládá
vlastníku a pronajímateli pozemku zajišťovat bezpečnost provozní činnosti
vykonávané nájemcem ani kontrolovat výkon jeho provozní činnosti, ani nestanoví
povinnost smluvně ukládat nájemci určité povinnosti pro výkon provozní činnosti
či neuzavřít smlouvu, jež by neobsahovala výše uvedené podmínky. Po
pronajímateli není možno rozumně požadovat stupeň bedlivosti, jenž by odpovídal
požadavkům stanoveným odvolacím soudem. Vlastník pronajatého pozemku by měl
větší a širší odpovědnost než nájemce, neboť by nesl v konečném důsledku
odpovědnost i za činnost nájemce. Namítá, že instalaci vánočního stromu
prováděl toliko druhý žalovaný, a to „výhradně a na základě svého rozhodnutí“,
na něm tedy bylo, aby výběru a posouzení kvality stromu věnoval náležitou péči.
Druhý žalovaný se tak nedopustil porušení žádné právní povinnosti, za příčinu
pádu vánočního stromu pak nemůže být považována skutečnost, že druhý žalovaný
nevtělil do nájemní smlouvy podmínku svého dozoru nad činností prvního
žalovaného; ostatně ani v takovém případě nelze vyloučit, že by stejně došlo ke
zřícení stromu. Odvolacímu soudu vytýká, že svůj závěr o příčinné souvislosti
mezi jednáním druhého žalovaného a vznikem škody založil na pouhé
pravděpodobnosti, aniž by byla řádně prokázána. Jinou vadu řízení, jež mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje ve tom, že soudy obou
stupňů „dotvořily“ tvrzení ohledně protiprávního jednání druhého žalovaného a
příčinné souvislosti se vzniklou škodou, neboť žalobce tyto skutečnosti
netvrdil. Nesprávný je proto závěr, že žalobce unesl břemeno tvrzení a důkazní.
Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu vrácena
k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že otázka výkladu obecné prevenční povinnosti
dle § 415 obč. zák. již byla řešena např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2.
9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1441/2003. Příčinná souvislost mezi porušením právní
povinnosti a vznikem škody (jež byla žalobcem tvrzena od počátku) byla soudy
obou stupňů jednoznačně a bez pochybností dovozena na základě provedeného
dokazování. Druhý žalovaný nevyvinul žádnou aktivitu k zamezení či alespoň
omezení rizik spojených s pořádáním vánočních trhů, přestože měl reálnou
možnost tak učinit. Dovolání druhého žalovaného označil za nedůvodné a navrhl
jeho zamítnutí.
První žalovaný ve svém vyjádření označil dovolání druhého žalovaného za
nedůvodné a navrhl jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., se
nejprve zabýval přípustností dovolání. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené
rozhodnutí bylo vydáno dne 26. dubna 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a
rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve
znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Druhý žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen
prvý ve věci vydaný rozsudek soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání se tedy
řídí podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je ve smyslu § 237 odst.
1 písm. c) o. s. ř., přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné
otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění
přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a
současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je
zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.);
vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího
soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní
stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které
dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného
naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech)
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má po právní stránce zásadní význam, a to jak pro rozhodnutí konkrétní věci (v
jednotlivém případě), tak i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro
řešení obdobných případů).
Dovolatel odvolacímu soudu i soudu prvního stupně vytýká, že dospěly k závěru o
jeho protiprávním jednání a příčinné souvislosti se vznikem škody, přestože
žalobce ve vztahu k těmto skutečnostem neunesl břemeno tvrzení ani břemeno
důkazní, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu dle ustanovení § 241a odst.
2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení bylo postiženo vadou, jež mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je-li teprve zvažována přípustnost
dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], nemůže být námitka vady řízení při
zjišťování skutkového stavu věci právně relevantní, pokud nejde o právní otázku
zásadně významnou. Dovolací soud sice k vadám řízení, jež mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, §
229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.] přihlíží, i když nebyly v
dovolání uplatněny, avšak jen v případě, že dovolání je přípustné (§ 242 odst.
3 o. s. ř.); případné vady samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov.
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Ostatně, soud při zjišťování skutkového stavu věci není omezen jen na
jednotlivá skutková tvrzení žaloby, nýbrž, jak uvádí § 132 o. s. ř., při
hodnocení důkazů pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně
toho, co uvedli účastníci.
Dovolatel uvedenými argumenty ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění
odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně. Nejvyšší soud je však při
posuzování, zda má napadené rozhodnutí zásadní právní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., vázán skutkovými zjištěními a
skutkovými závěry, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a je povinen z
nich vycházet. Takovými zjištěními jsou v dané věci zjištění soudu prvního
stupně, z nichž vycházel i odvolací soud, konkrétně zjištění učiněná při
jednání Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 10. 5. 2006, kdy byl čten originál
vyšetřovacího spisu ČTS PSP 2844/OHK-4-2003. V uvedeném spise je obsažen
znalecký posudek prof. Ing. Jiřího Bartáka, DrSc., z nějž vyplývá, že zásadním
důvodem pádu stromu bylo porušení dřevní hmoty kmene s nestandardními
vlastnostmi v důsledku extrémního zatížení nárazu větru a nikoliv selhání jeho
upevnění. Z provedené zkoušky vyplynulo, že objemová hmotnost dřeva byla o cca
21% nižší, než je obvyklé pro čerstvé smrkové dřevo v našich geografických
poměrech. Snížení objemové hmotnosti je současně provázeno snížením hustoty
dřeva, které se projevuje snížením jeho houževnatosti i pevnosti. U vánočního
stromu bylo zjištěna hustota 336 kg/m3 (horní index) oproti průměrné hodnotě
390 až 420 kg/m3. Ze závěru znaleckého posudku zpracovaného Mendlovou
zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně vyplynulo, že ke zlomení stromu
došlo v důsledku kombinace špatných mechanických vlastností smrkového dřeva,
které vykazovaly statisticky významně nižší hodnoty, než má „průměrný“ strom
smrku ztepilého rostoucího v ČR, a působení vnějších povětrnostních vlivů, a ze
znaleckého posudku vypracovaného Dr. Ing. Petrem Horáčkem vyplynulo, že
materiálové vlastnosti vyšetřovaného stromu neodpovídají běžným průměrným
vlastnostem smrkového dřeva a jsou odlišné od vlastností smrkového dřeva
obvyklých na území ČR. Dřevo s uvedenými vlastnostmi vykazuje při zatížení jiné
chování, než je obvyklé, a není tak houževnaté. Smlouvou prvního s druhým
žalovaným č. POR/7/02/001351/2003 o spolupořadatelství při pořádání akce České
vánoce 2003 a oslavy Nového roku se druhý žalovaný coby spolupořadatel uvedené
akce zavázal podílet na nákladech akce finančními prostředky ve výši
9.850.000,- Kč, jež byly účelově vázány na úhradu vánočních stromů a stromků.
Jak je uvedeno v usnesení Policie ČR Správa hl. m. Prahy ze dne 29. 3. 2004,
předmětný vánoční strom byl darován hl. městu Praha (tj. druhému žalovanému)
obcí Velké Karlovice.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatel
v nesprávné aplikaci ustanovení § 415 a § 420 obč. zák. Podle dovolatele
vyložily oba soudy uvedená ustanovení příliš extenzivně a za otázky zásadního
právního významu označil otázky, týkající se obsahu a rozsahu povinností
vlastníka a pronajímatele pozemku ve vztahu k jeho nájemci.
Ve smyslu § 415 obč. zák. je každý povinen zachovávat takový stupeň
bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci
rozumně požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či
alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku. Je
tedy obecnou povinností každého počínat si v konkrétní situaci natolik pozorně
a obezřetně, aby nezpůsobil škodu jinému. Nedodržení této povinnosti je
porušením právní povinnosti ve smyslu ustanovení § 420 obč. zák. Povinností
vlastníka pozemku z hlediska § 415 obč. zák. se na obdobném skutkovém základě
zabýval dovolací soud např. ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2471/2000, v němž
vyslovil právní názor, že vlastník pozemku je povinen dbát i o to, aby na něm
byla provedena opatření zamezující či snižující možnost vzniku škody pádem
stromu; prevenční povinnost (§ 415 obč. zák.) znamená pro vlastníka nemovitosti
povinnost užívat a spravovat svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu
jinému, tedy dbát i o to, aby na jeho vlastním pozemku byla provedena opatření
zamezující či snižující možnost vzniku škody na zdraví, na majetku a na jiných
hodnotách. V uvedeném rozhodnutí byla sice posuzována prevenční povinnost
vlastníka pozemku ve vztahu ke stromu na jeho pozemku rostoucím, tyto závěry
však platí o to více v případě, že na svém pozemku nechal vlastník vybudovat
určité zařízení, jež na něm způsobilo škodu.
Ovšem, jak vyplývá ze skutkových zjištění, druhý žalovaný nebyl jen
pronajímatelem a vlastníkem pozemku, na němž byl nainstalován zřícený vánoční
strom, ale na organizaci vánočních trhů, jejichž součástí bylo mimo jiné
vztyčení dotčeného vánočního stromu, se podílel jako spolupořadatel, a to
jednak finančně a dále tím, že jako majitel uvedeného vánočního stromu (jejž
dostal darem od obce Velké Karlovice) jej poskytl prvnímu žalovanému za účelem
jeho vztyčení na svém pozemku, a to na náměstí uprostřed města, kde se obvykle
pohybuje mnoho lidí a u příležitosti vánočních trhů lze očekávat zvýšenou
návštěvnost. I to bylo důvodem ke zvýšené obezřetnosti.
Hlavní příčinou zřícení vánočního stromu byla nedostatečná kvalita dřeva, jež
způsobila, že strom nebyl schopen odolat silným poryvům větru. Druhý žalovaný
tedy poskytl prvnímu žalovanému k jeho provozní činnosti, uskutečňované na
pozemku, jehož byl vlastníkem, a ve spolupráci s ním věc, jež pro své
vlastnosti byla nevhodná k účelu, k němuž měla sloužit a k němuž byla prvním
žalovaným také použita. Vada dřeva byla sice skrytá, ale zjistitelná
existujícími odbornými postupy, jež však nebyly použity.
Za této situace nejsou v dovolání vznesené otázky zúžené jen na vlastnictví a
pronájem pozemku zásadně právně významné pro rozhodnutí dané věci.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené
rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy
zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. § 243b odst. 5,
věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o
náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu
..