25 Cdo 3829/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně M. I., zastoupené Mgr. Noemi Ilczyszynovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Americká 15, proti žalované CEMEX Czech Republic, k. s., IČO 25821903, se sídlem Praha 5, Řevnická 170/4, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem Praha 7, Poupětova 3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativy, pojišťovny, a. s., IČO 47116617, se sídlem Praha 1, Templova 5, o 1.093.358 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 395/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2008, č.j. 53 Co 363/2007-282, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360 Kč k rukám JUDr. Josefa Svobody, advokáta se sídlem Praha 5, Řevnická 170/4, do tří dnů od právní moci usnesení.
žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že betonovou směs u žalované objednala stavební firma ISOBAU, s. r. o., nikoli žalobkyně. Jelikož neexistoval mezi žalobkyní a žalovanou žádný smluvní vztah, žalovaná neporušila vůči žalobkyni svou smluvní povinnost a nelze jí přičíst ani porušení jiné právní povinnosti. Námitkou promlčení se soud vzhledem ke svému závěru nezabýval.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2008, č.j. 53 Co 363/2007-282, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně k žalované nebyla v žádném smluvním vztahu, tudíž se nemůže vůči ní domáhat plnění z titulu nesplnění závazku plynoucího z kupní smlouvy, ale neztotožnil se již s názorem soudu prvního stupně o neexistenci obecné odpovědnosti žalované za způsobenou škodu podle § 420 obč. zák. Pokud žalovaná porušila smluvní povinnost vůči ISOBAU, s. r. o., a vyrobila vadnou betonovou směs, bylo by toto porušení smluvní povinnosti protiprávním úkonem i vůči žalobkyni jako poškozené bez ohledu na to, zda byla účastnicí smluvního vztahu. Odvolací soud usoudil, že je nárok žalobkyně promlčen, vzhledem k tomu, že žaloba byla podána 14. 8. 2003 a žalobkyně se obrátila na žalovanou s požadavkem na náhradu škody 1. 10. 2000, kdy již věděla o tom, že jí škoda vznikla a kdo za ni odpovídá, takže nárok na náhradu škody byl uplatněn u soudu po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby (§ 106 odst. 1 obč. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam přisuzuje otázce promlčení v dané věci. Domnívá se, že odvolací soud své rozhodnutí o promlčení nároku dovolatelky právně neodůvodnil. Podle dovolatelky skutečnost podstatná pro určení počátku subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák. nastala “uznáním škody“ ze strany žalované prohlášením ze dne 19. 2. 2003. Namítá, že o tom, kdo odpovídá za škodu, se dozvěděla právě tímto prohlášením. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá námitka nesprávného určení počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Po právní stránce odvolací soud odůvodnil promlčení nároku uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby, která počala běžet okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, (dne 1. 10. 2000), a uplynula před podáním žaloby (14. 8. 2003). Posouzení otázky promlčení je v souladu se zákonem (srov. § 106 odst. 1 obč. zák.) i ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1168), nelze tedy dospět k závěru, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam. Odvolací soud posuzoval otázku promlčení na základě konkrétních skutkových zjištění, přičemž závěr, kdy se žalobkyně o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla, je otázkou skutkovou, která v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepodléhá dovolacímu přezkumu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 1 úkon v částce 10.000 Kč [odměna z částky určené podle § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 6. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném před nabytím účinnosti vyhlášky č. 277/2006 Sb. (dovolací řízení bylo zahájeno dne 23. 6. 2008), krácená dvakrát o polovinu podle § 18 odst. 1, § 15 a § 14 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. v částce 300 Kč (vyjádření k dovolání bylo podáno dne 10. 7. 2008), vše navýšeno o 20% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. celkem 12.360 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2011
JUDr. Robert Waltr , v. r. předseda senátu