25 Cdo 3843/2023-760
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: BOHEMIANS PRAHA spolek, IČO 63110377, se sídlem Lovosická 559/32, Letňany, Praha 9, zastoupený JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1, proti žalované: Fotbalová asociace České republiky, spolek, IČO 00406741, se sídlem Atletická 2474/8, Praha 6, zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/5, Praha 1, o zaplacení 37 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 87/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 12 Co 49/2023-693, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 71 874 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 12 Co 49/2023-693, potvrdil rozsudek ze dne 10. 11. 2021, č. j. 23 C 87/2008-585, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 7. 2023, č. j. 23 C 87/2008-700, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu na zaplacení 37 000 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o náhradu ušlého zisku (původně 51 000 000 Kč, v průběhu řízení vzal žalobce žalobu co do 14 000 000 Kč zpět) vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce uzavřel dne 18.
5. 2005 se společností Pivovar Ferdinand a. s. (dále jen „pivovar“) smlouvu o reklamě, podle níž měl od pivovaru obdržet celkem 30 000 000 Kč, a kterou se zavázal nepřetržitě provádět prezentační činnost včetně vystupování pod názvem Bohemians Praha ve fotbalových soutěžích organizovaných žalovaným; v opačném případě byl pivovar oprávněn od smlouvy odstoupit. Totožnou sponzorskou smlouvu na 21 000 000 Kč uzavřel 31. 5. 2005 se společností Dymiva Praha s. r. o. (dále jen „Dymiva“). Výkonný výbor žalované rozhodnutím ze dne 30.
6. 2005 neschválil změnu názvu žalobce z FC Střížkov Praha 9 na Bohemians Praha. Žalobce rozhodnutí nerespektoval a v České fotbalové lize (dále jen „ČFL“) organizované žalovanou vystupoval pod názvem Bohemians Praha. Proto výkonný výbor žalované dne 5. 8. 2005 vyloučil družstvo mužů „A“ žalobce z účasti v ČFL pro soutěžní ročník 2005/2006; toto rozhodnutí soudy následně zrušily pro nezákonnost. Přípisem ze dne 10. 8. 2005 odstoupila Dymiva od smlouvy o reklamě, přípisem z téhož dne odstoupil od smlouvy o reklamě i pivovar, obě společnosti proto, že žalobce nebyl oprávněn vystupovat pod názvem Bohemians Praha v soutěžích pořádaných žalovanou.
Současně před soudy probíhaly spory z nekalé soutěže mezi společností Bohemians Praha 1905, a.s., IČO 27232140, a Družstvem fanoušků Bohemians, IČO 27237435, na straně jedné jako žalobců, a žalobcem a Fotbalovým klubem Bohemians Praha a.s., IČO 27244903, na straně druhé jako žalovanými, jejichž výsledkem byl mimo jiné závěr soudů, že žalobce používal označení Bohemians protiprávně. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce nemá proti žalované nárok na náhradu škody podle § 420 a § 442 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“), neboť neprokázal příčinnou souvislost mezi ušlým ziskem a nezákonným vyloučením žalobce z ČFL.
Sponzoři odstoupili od smluv o reklamě proto, že žalobce nemohl užívat označení Bohemians Praha. To však bylo důsledkem zákonného rozhodnutí žalované o nepřipuštění změny názvu žalobce. Žalobcovo neoprávněné užívání názvu potvrdily soudy rozhodnutími ve sporech z nekalé soutěže. Rozhodnutí o vyloučení žalobcova družstva mužů „A“ z účasti v ČFL nebylo příčinou odstoupení sponzorů od smluv o reklamě, a tedy nevedlo ke ztrátě zisku, ostatně nezákonné rozhodnutí žalovaného zasáhlo do fotbalové činnosti žalobce pouze na sedm dnů, po jejichž uplynutí se žalobce mohl na základě předběžného opatření soudu ČFL nadále účastnit.
Navíc se
smlouvy o reklamě netýkaly pouze družstva mužů „A“, ale veškeré žalobcovy fotbalové činnosti, která rozhodnutím žalovaného nebyla ovlivněna. Jednání žalobce shledal odvolací soud nemravným, nepožívajícím právní ochrany. Rozsudek odvolacího napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil citací všech předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Namítl, že závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti je v hrubém rozporu s provedeným dokazováním, resp. je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými.
Žalobce výpověďmi svědků jednoznačně prokázal, že důvodem odstoupení od smluv o reklamě bylo vyloučení jeho mužstva z účasti v ČFL. Nalézací soudy též pochybily, jestliže nerozhodly o návrhu na delegaci vhodnou, popř. neodůvodnily jiný procesní postup o tomto návrhu. Dále bylo podle žalobce nalézací řízení zatíženo vadami, neboť ve věci rozhodoval vyloučený soudce a odvolací soud porušil právo žalobce na projednání věci v jeho přítomnosti tím, že na jeho žádost neodročil nařízené jednání. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 22. 5. 2024 pak navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku. Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s posouzením odvolacího soudu a navrhl dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ačkoli dovolatel namítá nesprávné posouzení příčinné souvislosti, fakticky své výhrady směřuje proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, resp. svou argumentaci staví na vlastních skutkových tvrzeních, která v řízení nebyla prokázána. Dovolatel přehlíží, že dovolací soud je instance toliko přezkumná, a nikoliv nalézací, a je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem (případně soudem prvního stupně, pokud z něj odvolací soud vychází). Správnost skutkových zjištění nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1611/2020).
Napadá-li tak
dovolatel skutkové závěry nalézacích soudů, že sponzoři odstoupili od smluv o reklamě proto, že žalobce nemohl užívat název Bohemians Praha, a nikoli proto, že jej žalovaný vyloučil z ČFL, nevymezuje tím jediný možný dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 237 o. s. ř. Vytýká-li dále dovolatel nalézacím soudům, že se nevypořádaly s návrhem na delegaci vhodnou, s námitkou podjatosti, že porušily jeho právo na zákonného soudce, a že odvolací soud na jeho žádost neodročil nařízené jednání, jde o námitky vad řízení, ke kterým však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což nebyl tento
případ. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobce jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o
návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 8. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu