25 Cdo 388/2025-421
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: Václav Hejtmánek, IČO 18389741, se sídlem Za Opusem 318, Praha 5, zastoupený Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti žalované: Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 75 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 41/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, č. j. 12 Co 172/2024-390, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
75 850 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného i procesního práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu, případně, že tato otázka nebyla dovolacím soudem dosud konstantně vyřešena. Pokud by měl dovolací soud právní otázku za vyřešenou v souladu s názorem odvolacího soudu, měla by podle dovolatele být právní otázka
vyřešena jinak. Dovolatel namítá nesprávné právní posouzení věci jednak v nesprávném označení druhu pojištění pro případ odcizení, jednak v nesprávném závěru, že škoda vznikla vlastníku vozidla, nikoliv žalobci. Dovolatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 2221/07, podle nějž nelze krátit pojistné plnění na základě toho, že nejsou doloženy platební doklady o opravě poškozené věci. Odvolací soud též nesprávně dovodil, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Dovolatel navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, případně i s rozhodnutím soudu prvního stupně, a věc vrácena příslušnému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalobce odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které ze čtyř hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje pro tu kterou právní otázku za splněné (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS- st. 45/16), ovšem přípustnost dovolání nezakládá pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých konkrétních rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), případně která rozhodnutí jsou rozporná. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být nyní posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Tento předpoklad tedy není založen na tom, že by měl dovolací soud rozhodnout jinak než soud odvolací, nýbrž směřuje k případné změně judikatury dovolacího soudu (má rozhodnout jinak, než odpovídá jeho vlastní judikatuře), kterou ovšem dovolatel rovněž neoznačuje. Stejně tak je třeba označit otázku hmotného nebo procesního práva, kterou má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Dovolací soud není oprávněn si předpoklad přípustnosti vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019). Z judikatury Ústavního soudu se pak podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Schází-li totiž v dovolání účastníka vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 237 až § 238a, § 241a odst. 1 o. s. ř.), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18). Potřebný údaj nelze dovodit ani z dalšího obsahu dovolání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017 sp. zn. II. ÚS 1966/16) a za vymezení podmínky přípustnosti dovolání nemůže být považována ani samotná polemika s právním posouzením odvolacího soudu, neboť nesprávné právní posouzení věci je dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy už jen proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 1794/15). Podmínka řádného vymezení přípustnosti dovolání není splněna ani odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 2221/07, který neobsahuje dovolatelem citovaný závěr, že nelze krátit pojistné plnění, nejsou-li doloženy platební doklady o opravě poškozené věci; nález řeší srovnání majetkového stavu poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy poškozeného vozidla se závěrem, že rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti vozidla. Na řešení této otázky ovšem napadené rozhodnutí nespočívá. Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 30. 10. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu