25 Cdo 395/2022-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem Lublaňská 507/8, 120 00 Praha 2, proti žalovaným: 1. L. B., narozená dne XY, bytem XY a 2. M. B., narozený dne XY, bytem XY, o 1 198 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 57/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 14 Co 293/2021-37,
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2021, č. j. 14 Co 293/2021-37, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 7. 2021, č. j. 15 C 57/2021-29, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá vůči žalovaným náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, zda je soud oprávněn v případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce. Dovolatel nepovažuje Okresní soud v Pardubicích (jeho soudce) za nestranný a nezávislý a s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 47/2003 namítá, že jelikož se domáhá i náhrady za způsobenou zdravotní a psychickou újmu, je vedle obecného soudu žalovaných příslušným rovněž soud podle § 87 písm. b) o. s. ř. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti na výběr dané podle § 87 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněný pod č. 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1136/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04). Žalobce přitom v žalobě neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, jež mu měla vzniknout nepravdivými tvrzeními žalovaných v průběhu řízení vedeného před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 159/2011 a v rámci trestního řízení, došlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9. Za těchto okolností nelze závěru odvolacího soudu, že místně příslušným je obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, ničeho vytknout. Nejedná se o věc v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou a Nejvyšší soud neshledal v argumentaci dovolatele dostatečný potenciál k tomu, aby věc posoudil po právní stránce jinak než v dosavadní judikatuře. Námitka dovolatele ohledně možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, rovněž nezakládá přípustnost dovolání, neboť případná nedůvěra žalobce v soud prvního stupně nemůže být při určení místní příslušnosti zohledněna, když pro posouzení místní příslušnosti stanoví zákon objektivní a jednoznačná pravidla v § 84 až § 89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat podle § 14 a násl. o. s. ř. o vyloučení soudců a přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018). V dovolání uplatněné námitky nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu