25 Cdo 4010/2010

25 Cdo 4010/2010

25 Cdo 4377/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci

žalobce P. P., žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská

16, o 100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C

335/2009, o dovoláních žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne

26. února 2010, č. j. 55 Co 60/2010-57, a ze dne 4. srpna 2010, č. j. 55 Co

296/2010-89, takto:

I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna

2010, č. j. 55 Co 296/2010-89, se odmítá.

II. Dovolací řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.

února 2010, č. j. 55 Co 60/2010-57, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacích řízení.

Žalobce podal dovolání proti usnesení ze dne 26. 2. 2010, č. j. 55 Co

60/2010-57, jímž Městský soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze

dne 18. 11. 2009, č. j. 26 C 335/2009-36, kterým Obvodní soud pro Prahu 2

odmítl podání žalobce ze dne 26. 7. 2009 (postupem podle ustanovení § 43 odst.

2 o.s.ř. pro neodstranění vad podání); žalobce současně požádal o ustanovení

zástupce pro dovolací řízení. Dále žalobce podal dovolání proti usnesení ze dne

4. 8. 2010, č. j. 55 Co 296/2010-89, jímž Městský soud v Praze k odvolání

žalobce potvrdil usnesení ze dne 28. 4. 2010, č. j. 26 C 335/2009-69, jímž

Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro

dovolací řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) zjistil, že obě dovolání byla

proti pravomocným usnesením odvolacího soudu podána oprávněnou osobou

(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. V případě dovolání

proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2010, č. j. 55 Co

296/2010-89, dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není

tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno

usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo vyhověno návrhu na ustanovení

advokáta pro dovolací řízení (to zahájil žalobce svým dovoláním směřujícím

proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2010, č. j. 55 Co

60/2010-57). Přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí není dána ani podle

ustanovení § 237 o.s.ř. (nejde o rozhodnutí ve věci samé) ani podle ustanovení

§ 238, § 238a o.s.ř. (nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou zde taxativně

vyjmenovány) a nejde konečně o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených

v ustanovení § 239 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5.

2002, sp. zn. 25 Cdo 316/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí

Nejvyššího soudu, sv. 17, pod C 1213).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce v tomto případě směřuje proti

rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný

prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první

a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek

uplatněných v dovolání.

Ohledně dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2010, č.

j. 55 Co 60/2010-57, dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o dovolání

brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být

dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 o.s.ř. odstavec

1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b)

je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný

celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má

právnické vzdělání. Podle odst. 4 dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu

uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §

21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví

požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické

vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána

poskytovat právní pomoc. Ustanovení § 241 o.s.ř. představuje zvláštní podmínku

dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění

nelze o dovolání rozhodnout.

V posuzované věci žalobce podal dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen

advokátem, a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by sám měl právnické vzdělání.

Žalobce byl přípisem soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2010 vyzván, aby si pro

podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů, jehož prostřednictvím podá

řádné dovolání; byl zároveň poučen, že nebude-li ve lhůtě 15 dnů ode dne

doručení tohoto přípisu výzvě vyhověno, dovolací soud řízení zastaví. Žalobce

si dosud zástupce nezvolil, a tedy nedostatek povinného zastoupení do současné

doby přes řádné poučení neodstranil; Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle

§ 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil, aniž se mohl zabývat

otázkou náležitostí podaného dovolání.

O náhradě nákladů obou dovolacích řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5

věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 1 písm. c),

odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu