25 Cdo 406/2024-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Z. B., zastoupený Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice, proti žalovanému: R. D., zastoupený Mgr. Květou Pechouškovou, advokátkou se sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 73/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 10. 2023, č. j. 8 Co 793/2023-253, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Hanuse.
1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 25 C 73/2022-179, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému omluvit se žalobci dopisem tohoto znění: „Tímto se omlouvám panu Z. B., za to, že jsem ve svých vyjádřeních ze dne 26. 7. 2020 a 17. 8. 2021, které jsem taktéž zaslal ostatním členům družstva, uvedl lživé informace a taktéž jsem lživě pana Z. B. nařknul ze spáchání krádeže“ (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému omluvit se žalobci dopisem téhož znění adresovaným paní R. Ž. a panu P. S.
(výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výroky III a IV). Vyšel ze zjištění, že účastníci byli členy představenstva Bytového družstva XY (žalovaný do září 2018 a žalobce do června 2021). Žalovaný zaslal dne 26. 7. 2020 žalobci a dvěma dalším členům představenstva bytového družstva (P. S. a R. Ž.) e-mailovou zprávu, v níž ve vztahu k žalobci uvádí „Nejen, že krade soukromý majetek, ale strhává i z úřední (!) informační desky oznámení, které je určeno všem členům“, „vše se řídí podle ´evangelia sv.
Z. B.´ a podle nějakých pofidérních pravidel R. Ž., které ale nikdo (a zřejmě ani ona sama) nezná“. Dne 17. 8. 2021 zaslal týž osobám e-mailovou zprávu s předmětem označeným „chování Z. B.“, v níž stojí, že „udání Z. B. na osobu žalovaného pro něj nedopadlo dobře. Při šetření se ukázalo, že D. nelže. Naopak se prokázalo, že B. krade soukromý majetek.“ … „Krádeže, přivlastňování si cizích věcí, manipulace s cizími věcmi, neplnění si svých povinností, porušování usnesení a stanov družstva, osobní útoky na členy družstva, urážení členů družstva, jednání naznačující záměr směřovat družstvo k likvidaci apod.“.
Tyto e-mailové zprávy byly důsledkem sporů v družstvu, které se vyhrotily poté, co žalovaný odešel z představenstva. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nešlo o protiprávní šíření nepravdivých, lživých a difamujících informací, nýbrž o snahu žalovaného touto cestou zjednat nápravu poměrů v bytovém družstvu. Jeho výroky nebyly činěny v úmyslu škodit žalobci přímým útokem do jeho osobnostní sféry, nýbrž přimět jej plnit povinnosti, které mu jako členu představenstva družstva náleží. Tvrzení měla alespoň nějaký reálný základ, a byť je žalovaný použil ne zcela šťastně zvoleným způsobem, soud uzavřel, že zkoumaná prohlášení žalovaného nedosahují takové intenzity zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce, jak zákon předpokládá, resp. napadené výroky v e-mailových zprávách jsou (ještě) přiměřené situaci, v níž byly prezentovány.
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 8 Co 793/2023-253, rozsudek soudu prvního stupně v částech obou zamítavých výroků změnil tak, že uložil žalovanému omluvit se žalobci dopisem tohoto znění: „Tímto se omlouvám panu Z. B., za to, že jsem ve svém vyjádření ze dne 17. 8. 2021, které jsem taktéž zaslal ostatním členům družstva, lživě pana Z. B. nařknul ze spáchání krádeže“, a omluvit se dopisem stejného znění zaslaným paní R. Ž., a panu P. S., vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí; ve zbývajícím rozsahu rozsudek v zamítavých výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu, že se podrobněji nezabýval formulací žalobního petitu, v důsledku čehož smísil dvě skutečnosti (nepravdivé, lživé a difamující informace s obviněním z krádeže soukromého majetku).
Protože žalobním výrokem požadovaný text omluvy v jeho první části (omluva za lživé informace) je nekonkrétní a neurčitý, odvolací soud bez věcného přezkumu rozsudek soudu prvního stupně v této části potvrdil. Ztotožnil se rovněž se závěrem, že žalovaným použité vyjádření v e-mailové zprávě ze dne 26. 7. 2020 nepředstavuje v kontextu zjištěných okolností zásah takové intenzity, pro který by mělo být žalobě vyhověno. Odvolací soud však v prohlášení žalovaného obsaženém v e-mailové zprávě ze dne 17.
8. 2021 (o tom, že „žalobce krade soukromý majetek …. jak se mělo ukázat při šetření …. a jak bylo orgánu doloženo“) shledal zásah do cti a důstojnosti žalobce (§ 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Žalobce již v listopadu 2019 odstranil ze společných prostor rámeček s výzvou několika obyvatel domu, aby se tu nekouřilo, na což žalovaný poukázal již v e-mailové zprávě ze dne 26. 7. 2020. Soudem prvního stupně dovozená motivace žalovaného k zajištění řádného chodu bytového družstva mohla obstát v dalších bodech prohlášení, nemůže však podle názoru odvolacího soudu ospravedlňovat nepravdivou difamující informaci o tom, že v šetřeních se ukázalo, že žalobce krade, a že to bylo „doloženo orgánu“.
Při hodnocení tohoto zásahu nelze pominout ani závěrečné shrnutí obsažené v hodnocené e-mailové zprávě, kde opět žalovaný (při hodnocení žalobce, jak vyplývá z kontextu celého prohlášení) opakuje: „krádeže, přivlastňování si cizích věcí, manipulace s cizími věcmi …..“, tedy žalovaný vedle přivlastnění si jeho majetku žalobcem (tuto výtku by bylo možno případně chápat i jako přivlastnění si rámečku s výzvou) opět používá nepřiměřený pojem (navíc množného čísla) „krádeže“, objektivně vnímané jako jednání spojené s vyšší společenskou nebezpečností.
Prohlášení žalovaného nelze hodnotit jako skutkové tvrzení s pravdivým (reálným) základem, omluvitelné vyhrocenými vztahy v bytovém družstvu (či snahou o nápravu), neboť bylo činěno v době, kdy žalobce již nebyl členem orgánů družstva. Odvolací soud uzavřel, že předmětné prohlášení o tom, že „B. KRADE“ (v kontextu celého znění e-mailové zprávy) je protiprávním zásahem, objektivně způsobilým vyvolat nemajetkovou újmu žalobce. Jedná se o prohlášení difamující, urážlivé, zasahující do jeho důstojnosti, vážnosti a občanské cti.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost shledává ve vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyly vyřešeny, a to zda 1) „je vyjádření žalovaného ´Udání Z. B. na moji osobu pro něj nedopadlo dobře. Při šetření se ukázalo, že D. nelže. Naopak se prokázalo, že B. krade soukromý majetek.´ a dále tvrzení ´Krádeže, přivlastňování si cizích věcí, manipulace s cizímu věcmi. Neplnění si svých povinností, porušování usnesení a stanov družstva, osobní útoky na členy družstva, urážení členů družstva, apod.´, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, kdy se jednalo o tvrzení žalovaného jako člena bytového družstva, mající reálný podklad a navíc související s dlouhodobými problémy mezi členy bytového družstva, vůbec způsobilé zasáhnout do tzv. intimní sféry soukromého života jednotlivce, tedy žalobce působícího ve vedení bytového družstva, dotýkajícího se samo podstaty lidství a lidské důstojnosti; 2) lze na člena představenstva bytového družstva pohlížet jako na osobu v dané komunitě ´veřejně´ vystupující, hájící zájmy družstva, která by měla nést vyšší míru kritiky směřující na fungování a chod družstva; 3) je dostatečně určitý, srozumitelný a přesný žalobní návrh, jímž se žalobce domáhá omluvy za to, že žalovaný ve vyjádření ze dne 17.
8. 2021, jenž bylo dle žalobního návrhu zasláno ostatním členům družstva, přestože v řízení bylo prokázáno, že bylo zasláno pouze členům představenstva bytového družstva, nikoli ostatním členům bytového družstva.“ Dovolatel uvádí, že on i žalobce byli v předmětné době oba členy stejného družstva a jeho výroky ohledně žalobce jsou ospravedlněny dlouhodobým a vyhroceným stavem situace v družstvu a také osobními narážkami žalobce na jeho osobu i jeho rodinu. Co se týče samotné krádeže, v řízení bylo prokázáno, že tento incident měl skutečně reálný podklad v sejmutí rámečku ve vlastnictví žalovaného, přičemž nešlo pouze o jedinou vývěsku (i v rozhodnutí odvolacího soudu je konstatováno, že těchto případů bylo více) a žalovaný zcela důvodně použil ve shrnutí daného vyjádření množné číslo krádeže (vycházel přitom z existujícího rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, v němž bylo rozhodnuto, že se odkládá přestupková věc týkající se tvrzení žalovaného o tom, že žalobce krade soukromý majetek, obsaženého v e-mailu ze dne 26.
7. 2020). Za zcela formalistický považuje názor odvolacího soudu, že v době sepisu e-mailové zprávy ze dne 17. 8. 2021 si musel být vědom toho, že žalobce členem představenstva již není (odstoupil z funkce na členské schůzi, které se dovolatel neúčastnil). Dovolatel má za to, že žalobní petit není dostatečně určitý, přesný a srozumitelný, neboť předmětný e-mail poslal pouze členům představenstva, nikoli všem ostatním členům družstva. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.
4. Žalobce se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnil se závěry rozsudku odvolacího soudu. Uvedl, že nařčení z krádeže v daném kontextu věci nelze vnímat jako pouhé tvrzení jednoho člena družstva vůči druhému, které je nezpůsobilé zasáhnout do jeho intimní sféry a do práva na ochranu osobnosti. K námitce nevykonatelnosti napadeného rozsudku uvedl, že předmětný e-mail byl zaslán jemu a ostatním členům družstva, přičemž členy představenstva považoval za „ostatní členy družstva“. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, resp. zamítl.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Předpokladem odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby je existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti dotčené osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 983/2002).
8. K porušení práva na ochranu osobnosti může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Při zkoumání přiměřenosti zásahu se totiž rozlišují skutková tvrzení a hodnotící soudy, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakta, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by jeho zveřejnění odporovalo právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, publikované pod č. 29/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). I v případě sporů o pravdivost skutkového tvrzení je třeba vzít v úvahu kontext proneseného výroku, zejména, nakolik byl založen na spolehlivých informacích, které jeho autor k dispozici skutečně měl, či je k dispozici přinejmenším mít mohl. Ještě předtím, než pronese skutkové tvrzení, které je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv jiné osoby, by každý měl vyvinout určité přiměřené úsilí za účelem zjištění, zda je jím pronášený výrok pravdivý.
Míra tohoto úsilí, kterou je od autora výroku možno oprávněně požadovat, se přitom může lišit v závislosti na tom, nakolik závažný je hrozící zásah do osobnostních práv dotčené osoby, či v závislosti na osobě autora výroku. Větší nároky budou v tomto ohledu kladeny na novináře, politiky či experty v určitém oboru, tedy na osoby, u nichž lze očekávat vyšší stupeň informovanosti a znalostí, a naopak nižší na „běžné občany“, od nichž to požadovat nelze (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II.
ÚS 2051/14). Je při tom třeba vždy hodnotit celý projev uskutečňující se ve formě literárního, publicistického či jiného útvaru, nikdy nelze posuzovat toliko jednotlivý vytržený výrok anebo větu (podobně srov. též nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05).
9. V projednávané věci odvolací soud vyšel z výše předestřených judikatorních tezí a své posouzení založil na závěru, že e-mailová zpráva žalovaného ze dne 17. 8. 2021 neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobce, konkrétně do jeho cti a pověsti tím, že obsahovala nepravdivé tvrzení „Při šetření se ukázalo, že D. nelže. Naopak se prokázalo, že B. krade soukromý majetek.“ … „Krádeže, přivlastňování si cizích věcí, manipulace s cizími věcmi, …“. Odvolací soud náležitě zdůvodnil, jakým způsobem tento výrok poškodil čest a pověst žalobce nepravdivým nařčením, že se ukázalo, že žalobce krade a že toto jednání bylo doloženo „orgánu“, přičemž jej dále osočil z „krádeží“, což lze objektivně vnímat jako jednání spojené s vyšší společenskou nebezpečností; protože taková tvrzení neměla pravdivý základ a nelze je omluvit ani vyhrocenými vztahy v bytovém družstvu, neodchyluje se závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je na místě odčinění újmy omluvou, od ustálené judikatury dovolacího i Ústavního soudu.
10. Dovolání není přípustné ani pro posouzení druhé dovolací otázky (zda lze na člena představenstva bytového družstva pohlížet jako na osobu v dané komunitě „veřejně“ vystupující, hájící zájmy družstva, která by měla nést vyšší míru kritiky směřující na fungování a chod družstva), neboť rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části nestojí na jejím řešení. Odvolací soud totiž shledal zásah do osobnostních práv žalobce nepravdivým výrokem žalovaného osočujícím jej z krádeže, resp. krádeží, a učiněným navíc v době, kdy žalobce žádnou funkci v představenstvu bytového družstva již nevykonával (skutková zjištění nepodléhají dovolacímu přezkumu).
11. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu. Obsah rozhodnutí soud vyslovuje ve výroku rozhodnutí (srov. § 155 odst. 1 o. s. ř.) a jen výrok rozhodnutí je závazný (srov. § 159a o. s. ř.). Splnění předpokladů materiální vykonatelnosti musí proto vyplývat z výroku vykonávaného rozhodnutí, který lze vykládat v souvislosti se záhlavím rozhodnutí (zejména ohledně přesné individualizace oprávněného a povinného) nebo s jeho odůvodněním, jestliže obsah výroku blíže ozřejmuje a je možné s jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložených povinností, s přihlédnutím k povaze věci nebo k předepsanému způsobu exekuce (srov. usnesení ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004, č. 47/2005 Sb. rozh. obč.). I když je ve výroku vykonávaného rozhodnutí odvolacího soudu, resp. ve znění omluvy skutečně nepřesně uvedeno, že vyjádření ze dne 17. 8. 2021, za které se má omluvit, žalobce zaslal „ostatním členům družstva“, z odůvodnění rozhodnutí i z adresátů omluvy (R. Ž., P. S.) bez pochybností vyplývá, že tak učinil ve vztahu k ostatním členům představenstva bytového družstva. Dovolací námitka k této drobné nepřesnosti se tedy netýká nesprávného právního posouzení věci, nýbrž poukazuje na vadu řízení, která sama o sobě nezakládá přípustnost dovolání (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
12. Protože námitky uplatněné v dovolání nepředstavují důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 11. 10. 2024
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu