Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 4121/2014

ze dne 2015-03-24
ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.4121.2014.1

25 Cdo 4121/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci

žalobce Ing. Jana Rippela, správce konkursní podstaty úpadce REMONTAS spol. s

r. o., IČO 61328561, se sídlem Plzeň ? Radobyčice, Zářivá 41, proti žalovaným

1) Mgr. I. K., a 2) J. F., zastoupenému Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem

se sídlem Chomutov, Kadaňská 3550, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v

Chomutově pod sp. zn. 9 C 99/2005, o dovolání žalobce 2) proti rozsudku

Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2013, č.j. 11 Co 377/2012-303,

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Žalobce jako správce konkursní podstaty úpadce REMONTAS, spol. s r. o.,

požadoval po žalovaných zaplacení částky 578.974,- Kč s příslušenstvím jako

pohledávky představující ušlý zisk úpadce, jež byla neoprávněně postoupena

žalovanými, bývalými jednateli úpadce, společnosti KAPITAL KONTRAKT, s. r. o.,

a nemohla být použita na úhradu dluhů úpadce.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 10. 2013, č.j. 11 Co

377/2012-303, změnil k odvolání žalovaného 2) rozsudek Okresního soudu v

Chomutově ze dne 19. 7. 2011, č.j. 9 C 99/2005-238, ve vztahu k odvolateli

tak, že zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 578.974,- Kč za

dobu od 19. 7. 2001 do 17. 3. 2005, jinak jej v části, jíž byla žalovaným 1) a

2) uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci ve prospěch

konkursní podstaty úpadce částku 578.974,- Kč potvrdil; současně rozhodl o

náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání, jehož přípustnost

opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť se odvolací soud uvedeným rozhodnutím

odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; jako dovolací důvod

uvádí nesprávné právní posouzení věci. Po obšírném vylíčení skutkového stavu

věci napadá správnost závěru o vzniku škody ve smyslu § 420 obč. zák.

Zpochybňuje naplnění předpokladů jeho zaviněného jednání a pravost svého

podpisu na plné moci, na základě níž mělo být oznámeno postoupení pohledávky na

KAPITAL KONTRAKT, s. r. o. Namítá, že v řízení nebylo prokázáno, jakým způsobem

měl být vyrovnán závazek KAPITAL KONTRAKT, s. r. o., vůči úpadci, když žalobce

smlouvu o postoupení pohledávky v řízení nepředložil. Má za to, že jeho

jednáním spočívajícím v podpisu oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7.

2001 nebyla způsobena žádná škoda, neboť vymoženým plněním od Stavební

společnosti Jaroslav Oršuliak, s. r. o., byl uhrazen postoupený závazek od

společnosti BARTO, a. s., když fakticky byla způsobena škoda konkursním

správcem, který v rámci přezkumu pohledávek přihlášených do konkursu úpadce

nepopřel, nýbrž tuto pohledávku spol. BARTO, a. s., v plné výši zjistil, ač měl

vědět, že došlo k postoupení této pohledávky na KAPITAL KONTRAKT, s. r. o.,

čímž se však odvolací soud vůbec nezabýval. Dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že

nedopustil-li se protiprávního jednání ani nevznikla škoda, nemá smysl uvažovat

o příčinné souvislosti. Podle dovolatele i pro případ, že by jeho odpovědnost

byla dána, měla být povinnost žalovaných k náhradě stanovena nikoli solidárně,

ale podle míry zavinění v diferencované podobě. Navrhuje, aby Nejvyšší soud

rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání vyjádřil tak, že dovolatel neobjasnil, od jaké

ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl ve svém rozhodnutí odvolací

soud odchýlit. Nepovažuje za nutné polemizovat se skutkovými tvrzeními

dovolatele. Má za to, že podané dovolání není přípustné, a proto navrhuje, aby

je dovolací soud odmítl.

Dovolání žalovaného 2) nenaplňuje svým obsahem předpoklady přípustnosti podle §

237 o. s. ř. Právní argumentace je nesena pouze v obecné rovině. Uplatněné

dovolací námitky nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení věci, jak tvrdí

dovolatel, nýbrž zpochybňují zejména skutková zjištění ohledně vzniku škody z

důvodu postoupení pohledávky úpadce, dovolatel dále rozporuje existenci

příčinné souvislosti mezi svým jednáním a vznikem škody, což je rovněž otázka

skutková, a namítá neprovedení všech důkazů a nesprávné hodnocení provedených

důkazů; ve své podstatě tedy pouze zpochybňuje skutkový stav, z něhož vychází

rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že v případě náhrady škody je

solidární plnění zásadou a dílčí plnění výjimkou, jejíž použití musí být

odůvodněno specifickými okolnostmi daného případu (srov. např. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2413/2012), takže v

konečném důsledku jde rovněž o otázku skutkovou (absence zjištění

odůvodňujících odchylku od zásady). Není tak ve skutečnosti uplatněn jediný

způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. § 241a

odst. 1 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti

němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle

§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3

věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2015

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu