25 Cdo 4221/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce V. H., zastoupeného JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem Karlovy
Vary, Jugoslávská 14, proti žalovanému Lesy České republiky, s.p., se sídlem
Hradec Králové, Přemyslova 1106, IČO: 42196451, o 76.339,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 228/2008, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2009, č.
j. 15 Co 236/2009-102, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
ohledně 13.655,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 15. 2. 2006 zaparkoval své vozidlo před domem
č.p. 550 v Nejdku, jehož vlastníkem je Česká republika a právo hospodařit s ním
má žalovaný. Se střechy tohoto domu spadl sníh a led na čelní sklo
zaparkovaného vozidla a za toto poškození vozu žalobce požaduje náhradu škody.
Soud uzavřel, že žalovaný porušil prevenční povinnost dle § 415 obč. zák., když
nezajistil, aby nedošlo ke škodě na majetku žalobce, a shledal spoluzavinění v
rozsahu 25% na straně žalobce, který i přes mimořádně nepříznivé klimatické
podmínky vozidlo zaparkoval na místě, kde hrozilo jeho poškození. Námitku
promlčení posoudil jako nedůvodnou, neboť žalobce se dozvěděl o tom, kdo škodu
způsobil a že mu škoda vznikla, až k okamžiku, kdy uhradil náklady na opravu
vozu, tedy dne 10. 3. 2006. Od tohoto data počala běžet dvouletá subjektivní
promlčecí doba a s ohledem na datum podání žaloby není nárok žalobce promlčen.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, č. j.
15 Co 236/2009-102, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím
výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 54.622,- Kč s příslušenstvím
zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na základě
dokazování provedeného soudem prvního stupně dovodil, že žalobce měl nepochybně
povědomost o tom, kdo je vlastníkem či správcem domu zodpovědným za způsobenou
škodu následkem zanedbání potřebné údržby, neboť se druhý den po škodné
události obrátil v tomto smyslu na žalovaného, a o výši škody se žalobce
dozvěděl nejpozději dne 21. 2. 2006 ze zakázkového listu č. 26000239, v němž je
uvedena předpokládaná cena opravy v částce 70.000,- Kč, která se příliš neliší
od skutečné ceny opravy. Subjektivní promlčecí doba tak v tomto případě
uplynula dne 21. 2. 2008, tedy před podáním žaloby dne 27. 2. 2008. Odvolací
soud uzavřel, že nárok žalobce na náhradu škody je promlčen. Výjimečné
okolnosti, pro něž by vznesení námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými
mravy, neshledal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ust. 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného
právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítá, že odvolací
soud posoudil věc nesprávně, protože nepřihlédl ke skutečnosti, že v den
předání vozu do opravy žalobce ještě neznal úplný rozsah škody, konkrétně cenu
nákladů na dopravu náhradním vozidlem, které k výkonu svého podnikání
potřeboval, a není rozhodné, že tento nárok v žalobě neuplatnil. Uvádí, že
žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy, když přes příslib bezproblémové
náhrady škody ničeho neučinil a nakonec uplatnil námitku promlčení. Právnímu
zástupci žalobce dal falešný příslib mimosoudního řešení až po vyjádření
pojišťovny, ačkoliv později bylo zjištěno, že dům pojištěn není. Navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru,
že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není
důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 22. 6.
2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních
předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 –
srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Nesprávné právní posouzení věci, které je dovolatelem uplatněno jako dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., může spočívat v tom, že odvolací
soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý
právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že uplatnění námitky
promlčení ze strany žalovaného odvolací soud neshledal v rozporu s dobrými
mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.
Je třeba vycházet z toho, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo
promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající
k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve
vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky
promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdyby
bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí
promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na
plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve
srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které
své právo včas neuplatnil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.
9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 292/2003, popř. ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo
1839/2000). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné
intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty,
jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.
Žalobce z hlediska aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. poukazuje na to,
že ho žalovaný ujišťoval o bezproblémovém nahrazení škody a následně situaci
zneužil vznesením námitky promlčení v soudním řízení. Žalobci však nic
nebránilo uplatnit včas nárok u soudu a okolnost, že příliš dlouho spoléhal na
příslib žalovaného, neznamená, že vznesení námitky promlčení lze kvalifikovat
jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy.
Další skutkové okolnosti namítané v dovolání nejsou součástí skutkových
zjištění soudů obou stupňů, a proto k nim nelze ani v dovolacím řízení při
prověřování správnosti právního posouzení věci přihlížet. Skutkový základ věci,
tak jak byl vytvořen v řízení před soudem prvního stupně, případně též před
odvolacím soudem, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak
měněn, a v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§
241a odst. 4 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že promlčení se posuzuje vždy odděleně ve vztahu k jednotlivým
nárokům se samostatným skutkovým základem, byť by se jednalo o nároky na
náhradu škody z jedné škodné události, nemá pro právní posouzení námitky
promlčení význam, zda a kdy se poškozený dozvěděl o vzniku a výši jiné
majetkové újmy (náklady na dopravu náhradním vozidlem) než té, jejíž náhrada je
požadována. Ani z hlediska této námitky nelze odvolacímu soudu vytýkat
pochybení při právním posouzení věci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
není naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 části
věty za středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. l, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť
žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. Marta
Škárová, v. r.
předsedkyně senátu