U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně TERMA a. s., se sídlem v Hradci Králové, Věkošská 106, IČO 15061663,
zastoupené Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Malé náměstí 125/16, proti žalovaným 1) P. B., 2) P. N., zastoupenému JUDr.
Pavlem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, a 3) Allianz
pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, IČO 47115971, o
101.461,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod
sp. zn. 17 C 18/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 30. 3. 2015, č. j. 21 Co 17/2012-293, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.
3. 2015, č. j. 21 Co 17/2012-293, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř.,
neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu a není důvodu, aby rozhodná právní otázka vymezení skutečné
škody na vozidle podle ustanovení § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud uvedl již ve svém předcházejícím rozsudku v této věci ze dne 23.
10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3118/2012, že za škodu se v právní teorii i praxi
považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně
vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou na věci je nutno rozumět takovou újmu,
která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou
událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k
uvedení věci do předešlého stavu. Výši škody nelze činit závislou na tom, jak
poškozený s věcí naloží, tedy např. zda ji někomu daruje, prodá nebo vymění a
za jakou cenu (protihodnotu), neboť tyto okolnosti jsou nahodilé a bez
souvislosti s příčinou vzniku škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR
ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, publikovaný pod č. 25/1990 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11.
2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, a ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 977/2007,
publikované pod C 871 a C 6557 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu,
C. H. Beck). To platí i v případě, že je poškozená věc již opotřebená, nemající
hodnotu původní nabývací ceny.
Poškození vozidla při dopravní nehodě nepochybně vede ke vzniku skutečné škody
na věci, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v
důsledku poškození vozidlo ztrácí. Výše škody je ve smyslu § 443 obč. zák. dána
rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením, tj. jeho obvyklou (tržní)
cenou, a jeho sníženou hodnotou po poškození, tj. opět obvyklou cenou
havarovaného vozidla. Na tomu odpovídající náhradu má poškozený právo bez
ohledu na to, jak s poškozeným vozem dále naloží, tedy zda jej opraví či
nikoliv, neboť účelem náhrady je reparovat zmíněné snížení majetkového stavu.
Způsob, jakým poškozený na poškození vozu reaguje, je zpravidla okolností se
škodnou událostí nesouvisející, a nemůže se proto promítat do rozsahu náhrady,
která náleží vůči odpovědné osobě. Jestliže ovšem poškozený vozidlo nechá
opravit, může výši škody vyčíslit cenou opravy, sestávající zpravidla z ceny
provedených prací a ceny vyměněných (náhradních) dílů. Od částky vyjadřující
náklady na opravu věci musí být případně odečtena částka odpovídající jejímu
zhodnocení opravou (pokud k němu skutečně dojde) oproti původnímu stavu, jinak
by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by
opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými a znamenalo to zvýšení
obvyklé ceny opravené věci. Zhodnocení poškozeného vozidla opravou ovšem
nastává jen tehdy, dojde-li ke zvýšení jeho obvyklé (tržní) ceny, nikoliv tzv.
technickým zhodnocením či zvýšením technické hodnoty. Technická hodnota je pak
vyjádřením technických vlastností věci a její zvýšení nemusí nutně znamenat
zvýšení ceny obvyklé.
Z těchto důvodů může být za výši škody vzata kompletní (nezkrácená) cena opravy
včetně hodnoty nového náhradního dílu, jímž byl nahrazen poškozený a již dříve
opotřebený díl, jestliže ani po provedení takové opravy nedosáhla celková
(tržní) hodnota vozu původní hodnoty před škodnou událostí. Oproti tomu není
prostor pro odškodnění rozdílu vzniklého tím, že po provedené opravě ani s
použitím zcela nového dílu se hodnota vozu nedostane na původní tržní hodnotu.
Tento rozdíl bývá označován různě, nejčastěji jako obchodní znehodnocení či
náhrada za sníženou prodejnost, a vychází z úvahy o snížené prodejnosti vozu po
opravě. Jestliže totiž platí, že výši peněžité náhrady, vyjadřující náklady na
uvedení věci do původního stavu, je třeba zjistit a stanovit objektivně a
nezávisle na okolnostech nesouvisejících se škodnou událostí, pak škůdci nemůže
jít k tíži ani ku prospěchu způsob, jímž poškozený vyřešil následky škodné
události. To, že se poškozený rozhodl pro opravu (s tím, že mu bude hrazena
cena opravy), nikoliv pro náhradu vyjadřující rozdíl hodnot před poškozením a
po poškození (nikoliv po provedené opravě), je právě onou okolností, která se
sice odvinula od škodné události, nicméně s ní již přímo nesouvisí, protože jde
o vůli poškozeného, jak s poškozenou věcí naloží, tedy o okolnost mimo dosah
škodného působení odpovědné osoby. Výjimkou může být případ, kdy je vozidlo
jako zboží primárně určeno k dalšímu prodeji a kdy nedosažení předpokládané
kupní ceny představuje újmu poškozeného obchodníka s vozidly; jedná se ovšem o
ušlý zisk, nikoliv o skutečnou škodu.
Poškozený má v první řadě právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi
obvyklou (tržní) cenou vozidla před poškozením a cenou vozidla ve stavu
poškozeném. Rozhodne-li se pro opravu, zakládá mu to právo výběru požadovat
škodu vyčíslenou druhým způsobem, totiž hodnotou opravy, to již však s
případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu dojde. Kombinovat oba přístupy tak,
že k ceně opravy se ještě přičte rozdíl mezi původní hodnotou vozu a jeho
hodnotou po opravě, však již znamená přihlížet ke skutečnostem se škodnou
událostí nesouvisejícím. Jestliže totiž cena opravy odpovídá tomu, že vozidlo
bylo uvedeno do předešlého stavu z hlediska jeho funkčních kvalit, nemohou se
do výše náhrady nad rámec toho promítat specifika tvorby cen na trhu ojetých
vozidel. Rozdíl mezi obecnou cenou vozidla žalobkyně před poškozením a částkou,
za kterou může být po provedené opravě případně prodáno, tedy nepředstavuje
skutečnou škodu na vozidle a napadený rozsudek odvolacího soudu v tomto právním
závěru není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu