25 Cdo 4845/2017-134
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Hany Tiché v právní věci
žalobce L. K., zastoupeného Mgr. Ladislavem Preclíkem, advokátem se sídlem
Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalované J. M., advokátce se sídlem
Hlavní třída 1023/55, Ostrava - Poruba, o náhradu škody, vedené u Okresního
soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 C 82/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2017, č. j. 56 Co 475/2016-102, takto:
I. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 1. 3. 2017, č. j. 56 Co 475/2016-102, se zamítá, jinak se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
82/2015-54, zamítl žalobu na zaplacení 175.875 Kč a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Žalovaná byla žalobci ustanovena jako advokátka zástupkyní ve sporu o
náhradu nemajetkové újmy, v němž žalobce uplatnil nárok na jednorázové
odškodnění dle § 444 odst. 3 písm. e) obč. zák. za usmrcení bratra K. B., která
své právo sourozence zavražděného bratra postoupila žalobci smlouvou. Žalovaná
v řízení proti osobám odsouzeným za vraždu bratra K. B. podala vadné dovolání
proti zamítavému rozsudku odvolacího soudu, které bylo následně dovolacím
soudem odmítnuto pro vady, a tím zmařila šanci žalobce zvrátit pro něj
nepříznivý rozsudek odvolacího soudu a vymoci žalovanou částku. V projednávané
věci okresní soud uzavřel, že žalovaná pochybila při výkonu advokacie, avšak
nebyly splněny další podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu, tedy vznik škody
a příčinná souvislost. Soud jako předběžnou otázku posoudil, zda by v případě
řádného výkonu advokacie žalovanou mohl být žalobce se svým nárokem úspěšný, a
dospěl k závěru, že poškozená K. B. nemohla postoupit platně svůj nárok na
jednorázové odškodnění za úmrtí blízké osoby. Žalobce by tedy nemohl být v
dovolacím řízení úspěšný ani za situace, že by žalovaná při výkonu advokacie
nepochybila.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 3. 2017, č. j. 56 Co
475/2016-102, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními
okresního soudu i s právním závěrem, že nárok na jednorázové odškodnění dle §
444 odst. 3 obč. zák. se váže jen k oprávněné osobě a je nepřevoditelný a
nepostupitelný. Jedná se o náhradu imateriální škody spočívající ve ztrátě
blízké osoby, tedy o osobní právo, jež může úspěšně uplatnit pouze osoba
poškozená. Jen v případě poškozenému pravomocně přisouzeného nároku lze takovou
majetkovou pohledávku postoupit.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení
otázky hmotného a procesního práva, kdy vyřešená právní otázka má být dovolacím
soudem posouzena jinak, či tato otázka dosud řešena dovolacím soudem nebyla. V
obsáhlém dovolání žalobce shrnul postup soudů v trestním řízení s vrahy bratra
K. B., v civilním řízení o nároku z postoupené pohledávky na jednorázové
odškodnění i v současném řízení vůči žalované, jakož i argumenty, na jejichž
základě tvrdí opodstatněnost nároku na náhradu škody proti žalované. Dovolatel
pak rozvedl, že jednorázové odškodnění pozůstalých vyjadřuje materiální škodu,
a tedy je tento nárok postupitelný, je předmětem dědictví a při jeho vzniku se
nezohledňuje citová vazba či útrapy. Vyřešením této otázky má dovolatel za
prokázaný vznik škody v žalované výši způsobené v příčinné souvislosti s
jednáním žalované. Proto navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí a
vyhověl jeho žalobě, nebo zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního
stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II
bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší
soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.
Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních
předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť jde o právní poměry
(práva a povinnosti) vzniklé před 1. 1. 2014 a k porušení právní povinnosti
stanovené právními předpisy (respektive ke škodné události, s níž zákon spojuje
vznik povinnosti k náhradě škody bez ohledu na zaviněné porušení právní
povinnosti) došlo rovněž před 1. 1. 2014.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou –
účastníkem řízení
(§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Navzdory poněkud nejasnému vymezení předpokladů přípustnosti dovolání lze z
celkového obsahu dovolání dovodit, že dovolatel požaduje po dovolacím soudu
přezkoumání správnosti posouzení dosud jím neřešené právní otázky, na jejímž
řešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu, zda jednorázové odškodnění
pozůstalých dle § 444 odst. 3 obč. zák. je právem vázaným na osobu pozůstalého
a z tohoto důvodu nelze pohledávku tomuto právu odpovídající smluvně
postoupit. Pro řešení této otázky je dovolání přípustné, avšak není důvodné.
Podle § 525 odst. 1 věty první obč. zák. postoupit nelze pohledávku, která
zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil.
Podle § 579 odst. 2 obč. zák. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění
omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení
společenského uplatnění.
Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že postoupit nelze pohledávku, která
zaniká nejpozději smrtí věřitele, a proto postoupením nelze nabýt právo, jež
zaniká smrtí věřitele. Jde o práva, která jsou vázána na osobu věřitele a
jejichž uspokojení po smrti věřitele by ztratilo věcné opodstatnění. Zákon za
taková práva výslovně označil právo na bolestné a na náhradu za ztížení
společenského uplatnění. Uvedený výčet však není vyčerpávající. Podle odborné
literatury i judikatury k těmto právům patří i práva obdobná, rovněž pevně
spjatá s osobou věřitele, jako např. právo na peněžité zadostiučinění za zásah
do osobnostních práv na soukromí respektive rodinný život spočívající v
usmrcení osoby blízké podle § 13 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 27. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1051/2005, uveřejněný v časopise Soudní
rozhledy č. 5/2006 s. 179), nebo právo na přiměřené zadostiučinění za
nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení podle § 1 odst. 3 a §
31a odst. 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5162/2008, uveřejněný pod číslem 85/2011 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, stanovisko občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné
pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odborná literatura mezi práva, jež zanikají smrtí oprávněného, řadí i právo na
jednorázové odškodnění pozůstalých podle § 444 odst. 3 obč. zák. s
odůvodněním, že jde – obdobně jako u náhrady za bolest a za ztížení
společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmy poskytnutím přiměřeného
zadostiučinění (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, s.
1530, marg. č. 7; shodně Fiala, J., Kindl, M., a kol. Občanský zákoník.
Komentář. II. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 1096).
Rovněž Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 15. 11. 2013, sp. zn. 9 Co
685/2013, (uveřejněném v systému ASPI) dovodil, že jednorázové odškodnění podle
§ 444 odst. 3 obč. zák., ve znění účinném od 1. 5. 2004, se váže k určité
oprávněné osobě, a proto smrtí této oprávněné osoby zaniká právo na jeho
poskytnutí.
Nejvyšší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje a uzavírá, že podle právní
úpravy účinné do 31. 12. 2013 je nárok na jednorázové odškodnění pozůstalých
podle § 444 odst. 3 obč. zák. nárokem ryze osobního charakteru, který je svou
povahou úzce spjat s osobou pozůstalého a má takový charakter především proto,
že jeho cílem je přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu (nikoli
majetkovou újmu, jak se mylně domnívá dovolatel) vzniklou pozůstalému v jeho
osobnostní sféře; nebyla-li poskytnuta náhrada ještě za jeho života, nemohla po
jeho smrti již plnit svůj účel. Proto pohledávka odpovídající tomuto nároku
zanikala smrtí věřitele a nebylo ji možno ve smyslu § 525 odst. 1 věty první
obč. zák. smluvně postoupit.
Jelikož dovolatel není pozůstalou osobou usmrceného, nevznikla v jeho
osobnostní sféře žádná nemajetková újma odškodnitelná poskytnutím jednorázového
odškodnění dle § 444 odst. 3 obč. zák. a takový nárok na sebe (vzhledem k
ustanovením § 525 odst. 1 věty první a § 579 odst. 2 obč. zák.) ani nemohl
úspěšně převést smlouvou o postoupení pohledávky. Ve sporu, v němž byl
zastupován žalovanou, tak nemohl uspět a pochybením žalované při poskytování
právních služeb mu nemohla vzniknout škoda, jejíž náhrady se domáhá.
Ačkoli dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo výslovně podáno „proti
všem jeho výrokům“, pokud jde o výrok o nákladech řízení, postrádá vymezení
předpokladů přípustnosti i dovolacích důvodů, tedy trpí vadami, pro něž nelze v
dovolacím řízení pokračovat a přezkoumat správnost nákladového výroku.
Protože je rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně, z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správné
a nebyly zjištěny vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu (§
242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. v
tomto rozsahu zamítl; jinak jej z důvodů shora uvedených podle § 243c odst. 1
o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce neměl v
dovolacím řízení úspěch a žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla
proti procesně neúspěšnému žalobci právo, v souvislosti s dovolacím řízením
nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu