25 Cdo 4916/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce J. C., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému T. H., za účasti Č. k.
p., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, zastoupené, o náhradu
škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 156/2004, o
dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2007,
č. j. 20 Co 459/2006-123, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2007, č. j. 20 Co
459/2006-123, se ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn
ohledně částky 2.727.000,- Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a soudním
poplatku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu
řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
částky 1.465.020,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve
vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaný při dopravní
nehodě dne 11. 3. 1997 způsobil žalobci těžké poranění mozku, v jehož důsledku
došlo ke globálnímu těžkému narušení mozkových funkcí jako celku. Po
dlouhodobém kómatu došlo jen k částečné úpravě mozkových funkcí, v letech 2001
a 2002 se přidala posttraumatická epilepsie a organická halucinóza. Žalobce
úraz přežil jen díky intenzivní léčbě, došlo však k zásadnímu narušení
dosavadního života ve všech životních sférách a žalobce byl omezen ve
způsobilosti k právním úkonům. Pro následky zranění je prakticky vyloučeno, aby
studoval, našel pracovní uplatnění, založil rodinu a věnoval se dosavadním
zálibám. Žalobce tak ve věku třinácti let ztratil veškeré životní perspektivy a
je odkázán na péči třetí osoby. Žalovaný mu podle § 427 obč. zák. a násl.
odpovídá za škodu, jejíž výši podle § 444 odst. 1 obč. zák. a vyhlášky č.
440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále
též jen „vyhláška“), soud určil za pomoci znaleckého posudku. Celkovou hodnotu
6.200 bodů znalec zvýšil o 50% a soud po odečtení 10% spoluzavinění poškozeného
dospěl při hodnotě 1 bodu po 120,- Kč k částce základního odškodnění ve výši
1.004.400,- Kč. S poukazem na mimořádné důvody zvláštního zřetele hodné,
spatřované v nevratné ztrátě dosavadní kvality života, soud náhradu za ztížení
společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky zvýšil na šestinásobek, tj.
na částku 6.026.400,- Kč, od níž odečetl již zaplacenou náhradu ve výši
84.000,- Kč.
K odvolání žalobce a vedlejšího účastníka Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
8. 2. 2007, č. j. 20 Co 459/2006-123, zastavil odvolací řízení ohledně částky
1.818.000,- Kč, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku i ve
vyhovujícím výroku ohledně částky 477.000,- Kč, změnil jej ve vyhovujícím
výroku tak, že žalobu o zaplacení 2.727.000,- Kč zamítl, rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a o soudním poplatku. Vyšel
ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že
s ohledem na závažnost poškození zdraví žalobce a jeho následky jsou naplněny
podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle
§ 7 odst. 3 vyhlášky, které soud prvního stupně stanovil šestinásobkem
základního bodového ohodnocení tak, aby byla odpovídajícím způsobem vyjádřena
nenávratná plná ztráta možností žalobce uplatnit se v pracovním, rodinném,
společenském či kulturním životě. Odvolací soud však neshledal správným
zdvojené bodové ohodnocení položky 014 přílohy vyhlášky, neboť v ní jsou
zahrnuty jak neurologické, tak i psychiatrické následky. Vycházel proto z
celkové hodnoty 4.700 bodů (3.000 bodů podle položky 014, 1500 bodů podle
položky 016 a 200 bodů podle položky 0744), jíž odpovídá částka 564.000,- Kč,
kterou zvýšil o 50% podle § 6 odst. 1 vyhlášky, tj. o 282.000,- Kč a o
šestinásobek podle § 7 odst. 3 vyhlášky, což při 10% míře spoluzavinění
poškozeného znamená 3.215.400,- Kč; po odečtení již vyplacené náhrady žalobci
náleží 477.000,- Kč.
Proti potvrzujícímu a zamítavému výroku tohoto rozsudku podal žalobce dovolání
z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §
241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Vytýká odvolacímu soudu, že odmítl do základního
bodového ohodnocení podle položky 014 zahrnout jak neurologické tak
psychiatrické následky, ač tato položka umožňuje odškodnění za vážné mozkové
nebo duševní poruchy po těžkém poranění hlavy. Přes závěry rozsudku Nejvyššího
soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 759/2005, podle nějž nelze body podle stejné položky
sčítat, trvá žalobce na tom, že postupem odvolacího soudu byly opomenuty
závažné následky neurologického charakteru, zejména porucha řeči, komplexní
motorický neurologický deficit, příp. poúrazová epilepsie, které by bylo možno
podřadit pod položky jiné (0643, 0751), nicméně k tomu nedošlo. Nesprávnost
napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel i v tom, že při mimořádném zvýšení
náhrady za ztížení společenského uplatnění soud vycházel ze základního bodového
ohodnocení, nikoliv z počtu bodů po zvýšení o 50% podle § 6 odst. 1 písm. c)
vyhlášky. Dospěl tak v celkovém výsledku k absolutní částce (3.215.400,- Kč),
která neodpovídá rozsahu ztráty možností žalobce uplatnit se v životě za
situace, kdy ve věku třinácti let pozbyl příležitostí k dalšímu vzdělávání,
profesnímu uplatnění i k založení rodiny a je do budoucna odkázán na péči třetí
osoby. Žalobcem požadovaná celková částka 7.407.420,- Kč při tomto postupu
představuje šestinásobek základního bodového ohodnocení a je přiměřená
charakteru nezvratných změn vedoucích ke ztrátě životních perspektiv. Dovolatel
proto navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu
ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., dovolání projednal a rozhodl o něm podle
dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony) vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán
dne 8. 2. 2007.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolání je
podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek
(jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění
přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.) a současně se
musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je
tedy důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze
namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O
pochybení při právním posouzení věci by se jednalo, jestliže soud skutkové
výsledky řízení po právní stránce nesprávně hodnotil nebo na ně aplikoval
nesprávnou právní normu.
Podmínky pro poskytování náhrady za ztížení společenského uplatnění a výše této
náhrady se v projednávané věci řídí vyhláškou č. 440/2001 Sb., o odškodňování
bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“).
Podle § 3 odst. 1 vyhlášky odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje
podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky,
a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně
nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na
uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního
povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v
životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk
poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen „následky“). Odškodnění za
ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich
předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti
poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Podle odstavce 2 tohoto
ustanovení bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v
lékařském posudku. Podle odstavce 3 pokud není bodové ohodnocení posuzovaných
následků uvedeno v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, použije se bodové
ohodnocení za následky, s nimiž lze posuzované následky nejspíše srovnávat
podle jejich povahy a rozsahu.
Podle § 5 odst. 1 vyhlášky při určování bodového ohodnocení ztížení
společenského uplatnění se hodnotí závažnost škody na zdraví, její
předpokládaný vývoj a průběh léčení.
Podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť
těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 2
a 4 této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť
těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně
omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění
v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v
životě. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pokud lze škodu na zdraví hodnotit
podle více položek poškození zdraví stanovených v přílohách této vyhlášky,
bodové ohodnocení těchto položek se sčítá. Jedná-li se však o poškození téhož
orgánu, nesmí součet bodového ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho
anatomickou nebo funkční ztrátu.
Z této úpravy je zřejmá správnost závěru odvolacího soudu, že položku 014,
uvedenou v bodovém hodnocení lékaře jak z oboru psychiatrie, tak z oboru
neurologie, nelze započítat do základu bodového ohodnocení dvakrát. Jak bylo
vyloženo již v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo
759/2005, publikovaném pod C 4277 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H.
Beck, bodové ohodnocení uvedené v lékařském posudku se sčítá v případě, že
následky poškození zdraví byly ohodnoceny podle více položek; je-li více
položkami hodnoceno poškození téhož orgánu, součet bodů podle těchto položek
může činit maximálně počet bodů, stanovených za ztrátu takového orgánu. Podle
položky 014 přílohy č. 2 k vyhlášce se vážné mozkové nebo duševní poruchy po
těžkém poranění hlavy ohodnocují v rozmezí 500 – 3.000 bodů. V daném případě
oba znalci ohodnotili ztížení společenského uplatnění podle jedné a téže
položky 014 přílohy č. 2 počtem 3.000 bodů, tedy nejvyšší možnou výměrou. Nejde
však o ohodnocení poškození jednoho orgánu podle více různých položek ve smyslu
§ 6 odst. 2 vyhlášky. Protože následky poškození zdraví jsou v případě žalobce
ohodnoceny podle jedné a téže položky, byť ve dvou lékařských posudcích z
různých oborů, počet bodů se nesčítá a položka se započítá pouze jednou.
Podle § 7 odst. 1 vyhlášky výše odškodnění bolesti a ztížení společenského
uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském
posudku. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení hodnota 1 bodu činí 120 Kč. Podle
odstavce 3 ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může
soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Je tedy zřejmé, že pro určení výše odškodnění je rozhodující jednak lékařské
ohodnocení základním počtem bodů, z něhož je nutno vycházet, a dále posouzení
předpokladů, které měl poškozený pro další uplatnění v životě a společnosti a
které jsou následkem úrazu omezeny nebo ztraceny. Při odškodňování ztížení
společenského uplatnění se vychází ze základního počtu bodů, kterým bylo toto
ztížení ohodnoceno v lékařském posudku (srov. § 7 odst. 1 vyhlášky). Podle § 6
odst. 1 písm. c) vyhlášky může sám lékař zvýšit bodové ohodnocení až o 50%
podle předpokladů, které poškozený ve věku, ve kterém byl poškozen na zdraví,
měl pro uplatnění v životě a ve společnosti a které jsou v důsledku poškození
omezeny nebo ztraceny. Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného
zřetele pak může soud odškodnění přiměřeně zvýšit nad stanovené nejvyšší výměry
odškodnění (§ 7 odst. 3) tak, aby byly jednorázově odškodněny prokazatelně
nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho
životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů. I když
toto ustanovení přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě podle svého
uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je v
konkrétní posuzované věci „přiměřené“, není úvaha soudu zcela neomezená, neboť
právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku na základní
výměru ztížení společenského uplatnění a pro vznik nároku na její zvýšení,
stanoví zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž (jejich
vzájemnou návazností a kombinací) je úvaha soudu o míře „přiměřenosti“ zvýšení
v jednotlivých zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele
usměrňována. Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je založena na
srovnání způsobu života poškozeného a jeho aktivit v době před poškozením a
poté, přičemž mezi výší přiznané náhrady a způsobenou újmou musí existovat
vztah přiměřenosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 10.
2008, sp. zn. 25 Cdo 2596/2006).
V posuzované věci bylo zjištěno, že žalobce utrpěl závažný úraz v dětském věku
(ve 13 letech), tedy v době, kdy se ještě jeho osobnost ani nestačila začít
formovat do podoby, z níž by pak vycházelo celé dospělé období. Není pochyb o
tom, že se mu tak zcela zásadně změnil život a byla minimalizována jeho
předpokládaná kvalita. Žalobci bylo v důsledku závažného poškození mozku
upřeno, aby prožil běžným způsobem zbytek dětského věku a aby prodělal dobu
dospívání; úraz tedy žalobce připravil o zásadní možnosti při formování
osobnosti. Kromě toho pozbyl možnosti dokončit své vzdělání a zvolit si
povolání, přišel o jakoukoliv možnost uplatnit se v profesním životě (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo
1988/2005, publikované v časopise Soudní rozhledy 8/2007, str. 310), nezaložil
si návyky a záliby, které by mu umožňovaly plnohodnotné zapojení do kulturního
a společenského života, a vyloučena je zřejmě i možnost založit rodinu, neboť
je pro své postižení odkázán na pomoc třetí osoby. Vycházeje důsledně ze shora
popsaných principů používaných pro vyčíslení náhrady za ztížení společenského
uplatnění, je třeba přisvědčit závěru, že i když zřejmě dětské aktivity žalobce
v době před úrazem nevykazovaly znaky mimořádného společenského zapojení, je
právě rozsah ztráty životních příležitostí pro celý zbytek života tak závažným
následkem, s nímž je třeba spojovat výraznější zvýšení náhrady za ztížení
společenského uplatnění, než k jakému v konečném výsledku dospěl odvolací soud.
Nejvyšší soud vzhledem ke zjištěným následkům a jejich dopadům na život a
společenké uplatnění žalobce i ve srovnání s obdobnými případy dospěl k závěru,
že přiměřená částka odškodnění by se měla pohybovat přibližně v rozmezí, které
svým rozhodnutím stanovil soud prvního stupně.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání proti měnícímu výroku je z hlediska
uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. důvodné, a
dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku zrušil (§ 243b
odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) včetně závislých výroků o náhradě nákladů
řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta
první o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl, neboť potvrzující výrok
rozsudku odvolacího soudu není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu
a dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d
odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o náhradě nákladů
řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu