25 Cdo 4938/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců a) J. V., zastoupené B. V., jako obecným zmocněncem, a b) B. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. M., a 2) M. M., o provedení prací a oprav a zaplacení částky 25.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 11 C 272/2002, o dovolání žalobce b) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2006, č.j. 22 Co 207/2006-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 5. 2006, č.j. 22 Co 207/2006-130, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha - východ (soud prvního stupně) ze dne 3. 11. 2005, č.j. 11 C 272/2002-121, jímž soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil řízení, neboť soudní poplatek splatný s podáním návrhu na
zahájení řízení nebyl přes výzvu soudu zaplacen ve správné výši, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním žalobce b) zastoupený advokátem. Vytýká soudům obou stupňů, že mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v plném rozsahu. Pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatel v tom, že se soud dostatečně nezabýval jeho argumenty svědčícími pro přiznání úplného osvobození od soudních poplatků, a uvádí skutečnosti, pro které by mu osvobození mělo být přiznáno. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání však není přípustné, jak byl ostatně dovolatel v napadeném usnesení odvolacího soudu správně poučen.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu nelze založit podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod poř. č. 102).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Žalobce b) podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, žalovaným však náklady řízení prokazatelně nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu