USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: V. T., proti žalovanému: P. B., zastoupený Mgr. Janou Pecinovou, advokátkou se sídlem Šultysova 755/34, Praha 6, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 15/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 3 Co 35/2023-468, takto:
I. Řízení o dovolání proti části výroku I usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 3 Co 35/2023-468, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení, se zastavuje, jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 3 Co 35/2023-468, potvrdil usnesení ze dne 4. 4. 2023, č. j. 32 C 15/2016-451, jímž Městský soud v Praze zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2021, č. j. 3 Co 121/2021-356, a usnesení Městského soudu v Praze dne 1. 7. 2021, č. j. 32 C 15/2016-324, zastavil řízení o opakovaných žádostech žalobkyně ze dne 4. 3. 2022, 13. 4. 2022, 22. 6. 2022, 25. 11. 2022, 30. 12. 2022 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně nezastoupená advokátem dovolání, ve kterém navrhla napadené rozhodnutí zrušit a opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
3. Dovolání směřuje částečně proti usnesení, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce, a také proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti takovému usnesení není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. přípustné. Dovolání není přípustné ani proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.] Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání v této části odmítl.
4. Jelikož soud prvního stupně o žádosti žalobkyně o ustanovení advokáta v řízení již opakovaně rozhodoval, a to i pro dovolací řízení (například usnesením Městského soudu v Praze dne 10. 2. 2021, č. j. 32 C 15/2016-276, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 3 Co 45/2021-280), k žádosti nepřihlížel a žalobkyni ani opětovně nevyzýval ke splnění podmínky povinného zastoupení. Tímto postupem však nemohla být ohrožena procesní práva žalobkyně, neboť z postoje dovolatelky v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti být zastoupena advokátem v dovolacím řízení vědoma a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků.
5. Otázku, zda jsou u žalobkyně splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o jejím dovolání, zhodnotil přímo dovolací soud, neboť opětovné posouzení této otázky soudem prvního stupně by vzhledem k dosavadnímu postupu žalobkyně v řízení vedlo k neustálému neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (k tomu postupu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, či usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, publikované pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3039/2019, či ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2529/2020 a 25 Cdo 2530/2020). Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem nalézacích soudů, že v projednávané věci žalobkyně neprokázala splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků tak, jak jsou uvedeny v § 138 o. s. ř., proto nejsou splněny ani podmínky pro to, aby jí byl ustanoven zástupce (advokát) pro řízení (§ 30 o. s. ř.).
6. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení, a žalobkyně neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač byla o následcích nečinnosti již dříve poučena, Nejvyšší soud proto řízení o jejím dovolání v této části zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
7. Dovolatelka rovněž nezaplatila soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.), v daném případě již dovolatelku k zaplacení soudního poplatku nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu