25 Cdo 5583/2017-527
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: J. M., zastoupená JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem Mikulůvka 141, proti žalované: VASSO VM, spol. s r. o., se sídlem Palackého 416/20, Valašské Meziříčí, IČO 25882465, zastoupená Mgr. Zuzanou Božkovou, advokátkou se sídlem 40. pluku 1351, Valašské Meziříčí, o 560.090 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 22 C 57/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2017, č. j. 57 Co 198/2015-486, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.584 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jana Stančíka, advokáta se sídlem Mikulůvka 141.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2017, č. j. 57 Co 198/2015-486, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Dovolatelka namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by při provádění díla porušila své povinnosti, naopak nebylo vyloučeno, že k poškození komínového tělesa došlo na základě stavebních úprav provedených žalobkyní, čímž se odvolací soud ani nezabýval. V důsledku toho své rozhodnutí opřel o skutečnosti, které nemají podklad v provedeném dokazování, a jeho závěr, že hlavní příčinou vzniku škody bylo jednání žalované, je nesprávný. Uplatněné námitky tím ale postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k uvedenému dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř., když již z obsahu vlastního dovolání bylo zjevné, že nemůže být úspěšné, a tomuto návrhu by proto ani nemohlo být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 10.100 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalované, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 12.584 Kč.