ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně: P. B., zastoupená Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem K. Slivky 126/18, Karviná - Fryštát, proti žalované: AXA pojišťovna a.s., IČO 28195604, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, zastoupená Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, o 104 383 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 107 C 248/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 11 Co 202/2017 - 57, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 11 Co 202/2017 - 57 se mění takto: 1/ Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. 2/ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Radka Kocourka, advokáta, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1.
107 C 248/2016 - 41, zamítl žalobu o zaplacení částky 104 383 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Uvedená částka představuje náklady, které žalobkyně vynaložila na své právní zastoupení v trestním řízení, v němž se připojila jako poškozená z dopravní nehody s nárokem na náhradu nemajetkové újmy proti škůdci – řidiči vozidla, které bylo pojištěno u žalované. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově č. j. 102 T 217/2015 – 325 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.
4. 2016, sp. zn. 6 To 51/2016, byla škůdci uložena povinnost zaplatit poškozené žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč. Žalovaná pojišťovna tuto částku za pojištěného škůdce žalobkyni uhradila. Usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově č. j. 102 T 217/2015 - 440, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2016, byla škůdci uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady na její zastoupení coby poškozené v trestním řízení v celkové výši 104 383 Kč. Tyto náklady žalovaná za pojištěného odmítla uhradit.
Soud prvního stupně v občanskoprávním řízení posoudil nárok žalobkyně podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, její nárok nepovažoval za důvodný, neboť nárok podle § 6 odst. 2 písm. d) tohoto zákona zahrnuje náklady vzniklé při uplatnění nároku na pojistné plnění u pojišťovny, nikoli náklady vzniklé při uplatnění nároku na nemajetkovou újmu proti škůdci. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá nutnost rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu škody a specifickým právem poškozeného na výplatu pojistného plnění za pojištěného.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 8. 2017, č. j. 11 Co 202/2017 - 57, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 104 383 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek ze žaloby a z odvolání. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. zahrnuje rovněž účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároku na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení proti škůdci. Dovodil, že zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byla odlišně upravena náhrada újmy a preferuje se o její náhradě rozhodnout již v rámci trestního řízení, aby se poškození svých nároků dočkali v příznivějším časovém horizontu a nemuseli vést další občanskoprávní řízení. Jestliže žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy jedním ze způsobů zákonem aprobovaným v rámci trestního řízení a pravomocným rozhodnutím soudu v rámci trestního řízení byla škůdci uložena povinnost uhradit žalobkyni náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu újmy, lze na straně žalobkyně shledat legitimní očekávání, že uplatní- li tento nárok vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., budou její náklady uspokojeny. Stejně tak odvolací soud shledal legitimní očekávání na straně škůdce, že za něj pojistitel podle § 6 odst. 2 písm. d) citovaného zákona uhradí účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením poškozeného, pokud uplatňoval své nároky v rámci trestního řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to zda nárok na náhradu nákladů vynaložených v adhezním řízení lze podřadit pod § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. Podle názoru žalované hradí pojistitel náklady zastoupení spojené s uplatněním nároku na pojistné plnění, nikoliv náklady poškozeného na zastoupení v trestním řízení proti škůdci. Žalovaná v trestním řízení ani nevystupovala jako účastník řízení a z toho důvodu ji ani usnesení o nákladech řízení nezavazuje. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání žalované uvedla, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhla zamítnutí podaného dovolání.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, zda nárok na náhradu nákladů vynaložených v adhezním řízení lze podřadit pod § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. Tato otázka (v době podání dovolání neřešená) byla vyřešena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak řeší dovolatelkou předestřenou otázku hmotného práva v rozporu s uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu.
Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.
Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 citovaného ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.
Nejvyšší soud v rozhodnutí shora uvedeném vyložil, že podle již ustálené judikatury je třeba důsledně rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody vůči škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce (§ 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný; toto plnění má charakter pojistného plnění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.
10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012, rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4765/2010). Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, pojistitel hradí poškozenému tam vyjmenované nároky, které poškozený uplatnil a prokázal. Dovolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil závěr, že uplatněním nároků nutno rozumět jejich uplatnění vůči pojistiteli, neboť to je jednou z podmínek následného plnění pojistitele. Pro plnění pojistitele je naopak zcela bez významu, zda poškozený uplatnil své nároky v soudním řízení též proti samotnému škůdci.
Rozhodnutí v takovém soudním řízení žádnou povinnost pojistiteli plnit poškozenému nezakládá, nejedná se o rozhodnutí ve smyslu § 9 odst. 2 zákona, od něhož by se odvíjela splatnost pojistného plnění. Charakter nákladů ve smyslu § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. je tudíž třeba vyložit jako účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků na pojistné plnění vůči pojistiteli, nikoli náklady vynaložené v adhezním řízení při uplatnění nároku na náhradu škody proti škůdci.
Uvedené plyne i z výslovné úpravy náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároků na náhradu škody na věci nebo ušlém zisku, která je podmíněna marným uplynutím tříměsíční lhůty pro plnění pojistitele (§ 9 odst. 3) nebo neoprávněným odmítnutím anebo neoprávněným krácením pojistného plnění pojistitelem. Tyto náklady, na jejichž úhradu má poškozený právo, mohou tedy vzniknout až ve fázi, kdy pojistitel neplní v souladu se zákonem a poškozený, resp. jeho právní zástupce, musí ve vztahu k pojistiteli činit další úkony, jež zvyšují náklady poškozeného na uplatnění jeho nároků a jsou důvodem k navýšení pojistného plnění.
Odvolací soud v napadeném rozhodnutí poukazuje na novou právní úpravu náhrady újmy provedenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nová právní úprava však na shora uvedeném výkladu zákona č. 168/1999 Sb. nic nemění. Odvolací soud akcentoval ve svém rozhodnutí preferenci rozhodnout o náhradě újmy již v rámci trestního řízení, aby se poškození domohli svých práv v bližším časovém horizontu. K této argumentaci dovolací soud uvádí, že smyslem právní úpravy pojištění odpovědnosti z provozu vozidla provedené zákonem č. 168/1999 Sb. je vytvořit předpoklady k úhradě škod způsobených provozem vozidel třetím osobám a zabezpečit oprávněné nároky těchto osob. Proto uvedená právní úprava zakotvuje v § 9 možnost uplatnění nároku poškozeného na plnění přímo u pojistitele, aby se tak poškozený vůbec nemusel domáhat svého nároku v soudním řízení proti škůdci. Pojistitel pak sám provede příslušná šetření k rozsahu jeho povinnosti plnit bez ohledu na případnou nesoučinnost pojištěného škůdce.
K argumentaci odvolacího soudu o právu škůdce na pojistnou ochranu a jeho očekávání, že za něj pojistitel podle § 6 odst. 2 písm. d) citovaného zákona uhradí účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením poškozeného, pokud uplatňoval své nároky v rámci trestního řízení, dovolací soud uvádí, že z citovaných ustanovení § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb. vyplývá, že pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 tohoto zákona, a to nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. Je tudíž v zájmu pojištěného škůdce, aby v souladu s § 8 tohoto zákona bez zbytečného odkladu oznámil pojistiteli škodnou událost a aby sdělil neprodleně, že proti němu bylo uplatněno právo na náhradu újmy či bylo zahájeno správní nebo trestní řízení, tak aby již v této fázi umožnil pojistiteli vyřešit věc výplatou pojistného plnění a aby rozsah újmy poškozeného nebyl zbytečně navyšován např. právě ve formě nákladů vynaložených poškozeným v adhezním řízení.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že otázku předestřenou dovolatelkou považuje za vyřešenou a neshledává žádný důvod odchýlit se od závěrů vyslovených v rozsudku ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, ani v nyní projednávané věci.
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tudíž není správné a dovolání je důvodné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí změnil [ve shodě s ustanovením § 243d písm. b) o. s. ř., když dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout] tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.
O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která byla ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, v odvolacím řízení jí však žádné náklady nevznikly.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 5 300 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby, spočívající v podání dovolání, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 1 176 Kč (21% z částky 5 600 Kč) podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 6 776 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 16. 5. 2018
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu